J 12,1-8 Předvellikonoční večeře s Ježíšem v Betanii

Kázání - postní doba - březen 2013

Sestry a bratři,

         blíží se Velikonoce. Sledujeme na základě biblického čtení Ježíšovu cestu do Jeruzaléma. Ježíš se přibližuje stále více a více k Jeruzalému, kde má být dovršeno jeho poslání. Také  událost, o které jsme četli z Janova evangelia, se odehrála před velikonočními svátky. A to jak v časové blízkosti - 6 dní, tak také v prostorové blízkosti ve vesnici3 kilometryvzdálené od Jeruzaléma zvané Betanie. Tato vesnice se nacházela na úpatí Olivové hory.

           Zde v jednom z domů v Betanii usedl Ježíš s apoštoly a dalšími přítomnými k večeři. Objevuje se tak před námi obraz předvelikonoční večeře. I když má poslední večeře v Jeruzalémě jedinečné místo a důležitost, přesto každé Ježíšovo stolování s lidmi během jeho pozemského života má svůj význam. Vyjadřuje společenství lásky, odpuštění a radosti při stolování v Božím království. Vždyť Ježíš sám svou osobou toto Boží království představuje.

           U stolu v domě v Betanii jsou s Ježíšem jeho apoštolové, je tam Lazar a přítomné jsou i sestry Marie a Marta. Zaměříme se na jednotlivé postavy účastnící se večeře s Kristem v Betanii.

LAZAR 

         Jeden z účastníků stolování s Kristem byl Lazar. Jméno Lazar v nás automaticky vyvolává představu chudáka a ubožáka. Když vidíme někoho v naší blízkosti nemocného, tak mu řekneme: "Ty jsi lazar." Nebo, když se my sami cítíme špatně, tak si povzdechneme: "To jsem ale lazar." Původně toto jméno znamenalo něco docela jiného. Židovská podoba tohoto jména Eleazar znamená "Bůh pomáhá".  Lazar z Betanie prodělal těžkou nemoc, prošel utrpením. Ocitl se na prahu života a smrti. Tento práh dokonce překročil.  Vrátil se zpět do života. Mohli bychom to vyjádřit tak, že prožil klinickou smrt. Vrátil se zpět do života a ke svým blízkým. Ježíš nejen jako lékař, který usilovně pomáhá svou prací lidem k životu a ke zdraví, ale jako samotný Pán a Dárce života, přivedl ho opět k sobě, jak dosvědčuje 11. kapitola Janova evangelia. Lazar byl vyveden z hrobu.

        Tento  muž s vděčností uchystal Ježíšovi ve svém domě v Betanii stůl a nabídl mu chléb a víno a vše další, co jeho dům nabízel. Muž při stolování s Ježíšem prožíval velikou vděčnost. Pociťoval vděčnost za dar života a vrácené zdraví. Tak, jak tento dík vyjadřuje řada modliteb v žalmech." Zachoval jsi mě při životě" (Ž 30,4). - I mnozí z nás prožili různé životní zkoušky, prošli těžkou nemocí a nakonec se z toho dostali. Kolik lidí po takové zkušenosti přijde do společenství církve ? Kolik lidí přistoupí s vděčností k Ježíšovu stolu?

MARTA  A MARIE

        Večeře v Betanii se účastnily také dvě ženy - Marta a Marie. V Janově evangeliu je výslovně uvedeno, že Marta konala službu u stolu. Můžeme si říci: „Nic zvláštního, žena přece pro blízké nebo návštěvu zajišťuje jídlo. Kmitá kolem stolu.“

         Jídlo a práce s ním spojená není záležitostí pouze ženy, ale i muže. Už ve staré době - v čase praotců vidíme, že muži připravovali jídlo, jako například Jákob, který si vařil čočku (Gn  25). Muž i žena - oba konají službu u stolu. Ale v případě Marty jde ještě o něco víc. Byla to služba Kristu. Měla možnost konat službu pro Ježíše. Je to veliká výsada. Ona konala svou užitečnou službu trvale a nenápadně.

       Marie, jak se dovídáme z Lukášova evangelia, byla horlivou posluchačkou Ježíše - takový meditativní typ (L 10). Všeho nechala a Ježíše poslouchala. A náhle udělala mimořádný čin. Věnovala Ježíšovi vzácnou mast. Kdybychom se její hodnotu snažili přepočítat na eura nebo koruny, pak by to bylo mnoho tisíc eur nebo korun. Ježíš takové mimořádné vyjádření úcty přijímá. V takovém případě, kdy jde o Boží věc, o Ježíše, je skromnost a příliš velká šetrnost falešná. Víra a úcta k Ježíšovi není jenom niternou záležitostí, ale projevuje se navenek. Je vidět, a v případě činu Marie i cítit. Celý dům by naplněn vůní té drahocenné masti.

         Marta je příkladem vytrvalé a pečlivé služby, Marie zase tím, kdo udělá náhle něco mimořádného. Obojí má před Bohem svou důležitost.

         Mimořádnost Mariina činu spočívala v tom, že to bylo těsně před velikonočními svátky. Ježíš  zanedlouho již nebude fyzicky přítomen v tomto světě. Nemohla váhat a říkat si: „Udělám to za čtrnáct dní, za měsíc, ještě si to rozmyslím …“, už by to nebylo možné. Ono si řekla si: „Právě teď mohu Ježíšovi prokázat svou lásku. Teď mohu pro něho něco udělat, něco mu dát. Ať nepromeškám tuto příležitost.“

JIDÁŠ

         Zcela jinak uvažoval Jidáš. Pouze on z učedníků kolem stolu promluvil: „Taková škoda!“ A to je další postava, na kterou soustředíme svou pozornost. Zdánlivě působí Jidáš jako ten, kdo sleduje ušlechtilé cíle. Myslí přece na chudé a potřebné. Je to zcela v duchu starozákonní židovské zbožnosti, která zahrnuje i starost a péči o nemajetné a strádající lidi. V knize Deuteronomium slyšíme: " Potřebný ze země nevymizí. Proto ti přikazuji: Ve své zemi ochotně otvírej ruku svému utištěnému a potřebnému bratru " (Dt 15,11). V případě Jidáše nešlo vůbec o chudé, ale o to, jakou byl pro něho Ježíš hodnotou. Jakou měl pro něho Ježíš vlastně hodnotu? Uvažuje tak, že pro něho se přece nevyplatí něco tak vzácného obětovat. Jemu se hodnota Ježíše smrskla na pouhých třicet stříbrných, za které byl ochoten Ježíše prodat a zradit.

         Tak kontrastuje velkorysý čin Marie s nízkým uvažováním Jidáše. Tato postava ve společenství večeře v Betanii nám klade otázky: "Jakou má Ježíš hodnotu pro nás ? Co my jsme ochotni pro něho obětovat ze svého času, darovat mu ze svého života, zřeknout se toho, na čem lpíme?

         Blíží se Velikonoce, kdy budeme vnímat poselství o Ježíšově oběti. Ten, který pro nás obětoval všechno, si jistě i z naší strany něco zaslouží. To pochopila Marta svou trvalou drobnou službou i Marie svým velkým činem. Obojí je Ježíšem nepřehlédnutelné. Amen.

Modlitba šest dní před Velikonocemi

        Pane Ježíši Kriste, ty jsi přijal skutek Marie jako výraz pravé úcty, kterou projevila v Betanii šest dní před Velikonocemi. Víš o každém skutku, který je vůči tobě prokazován z víry a lásky. Ty znáš také lidskou neupřímnost, zištnost, snahu skrývat zlé a sobecké zájmy za dobré záměry, jak to činil Jidáš. Znáš nejhlubší myšlenky a pohnutky našeho srdce a nikdo tě nemůže oklamat. Kriste, který jsi byl pomazán vzácnou mastí na znamení pohřbu, který jsi byl opuštěn učedníky, který jsi snášel utrpení a vydal jsi svůj život za nás na kříži, smiluj se nad námi. Vzbuzuj v nás svým Duchem dobré úmysly a dej nám sílu je uskutečňovat. Dej nám prožívat čas velikonočních svátků tak, aby tvá vykupitelská smrt a vzkříšení byly ke spáse a k obnově tvého lidu – celé církve. Amen. 

Tomáš Butta, patriarcha

Marie Trtíková publikováno: 16.04.2013 11:31 zobrazeno: 2742x