L 24,33-45 „Dotkněte se mne a přesvědčte se!“

Kázání – duben 2009, Šternberk

Sestry a bratři,
         všechna čtyři evangelia dosvědčují shodně Ježíšovo vzkříšení. Nejmasivnější podobu má zmrtvýchvstalý Ježíš podle svědectví evangelisty Lukáše. Je tak zdůrazněno, že vzkříšení je skutečností, nikoli iluzí. Není to výmysl zbožné fantazie nebo nadbytečný přídavek, který by k velikonočnímu příběhu nepatřil či byl připojen dodatečně. Učedníci se v jeruzalémském večeřadle skutečně setkávají s Ježíšem, který s nimi mluví, kterého poznávají podle jeho ran, a jedí s ním u společného stolu (1 J 1,1).
         Masívnost celého příběhu vyjadřuje Ježíšova výzva: „Dotkněte se mne a přesvědčte se.“ – K lidské touze patří snaha dotknout se mimořádné osobnosti. Když například přijel do České republiky do Prahy americký prezident, tak se někteří lidé chtěli dostat do jeho nejtěsnější blízkosti a dotknout se ho. Jeden člověk se dostal až k němu i přes důkladnou ochranku a dotkl se ho, dokonce ho pohladil.
         Snaha lidí dotknout se Ježíše byla již zjevná za jeho pozemského života (Mk 5,27; L 10,39), ale i po jeho smrti (J 20,17, Mt 28,9). Lidé vždy vyhledávali hmatatelné důkazy a prostředky, aby se ujistili ve své víře. Dotýkají se náboženských obrazů nebo soch Krista. Od lidských doteků se pak lesknou některé části sochy – například palec – na které sahají stovky lidí.
         Po Ježíšovi nezůstaly žádné tělesné ostatky, hrob byl prázdný. O to více se pak lidé upnuli k předmětům, které s ním byly spojovány – jeho roucho, třísky z jeho kříže či hřeby. Hmatatelné prostředky mají posílit náboženské přesvědčení. Člověk již je takový, že chce mít jistotu, a tuto jistotu má zajistit hmat, dotek. Když si na něco sáhneme, tak to pro nás existuje. Ale vzkříšeného Krista se nelze dotknout. Jestliže se chceme dotknout Krista, tak se dotýkáme tajemství. Ke Kristu je možné přistupovat jen s vírou. Jako tehdy i dnes je uprostřed svého lidu, uprostřed svých učedníků, uprostřed své církve, uprostřed svátostné hostiny. Důležité je, aby se dotkl on nás. Abychom my pocítili dotek jeho lásky. Aby on nás svou láskou naplňoval a proměňoval.
         V jeruzalémském večeřadle zjevující se Ježíš odkazuje na svou řeč, na slovo, které k učedníkům promlouval během svého pozemského života. A odkazuje na Písmo, na Zákon a Proroky. Odkazuje také na žalmy. Žalmy jsou jedinečné modlitby. Vyskytuje se v nich často motiv spravedlivého člověka, který trpí. Události pašijí, jakoby byly již předem obsaženy v žalmech. A není to jen Žalm 22, který se Ježíš modlil na kříži, když zvolal: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“ (v. 2) V jiných žalmech se mluví o zradě blízkého člověka (Ž 41,10), o losování o šaty (Ž 22,19), o podání žluči (Ž 69,22). Ale nejen Ježíšovo utrpení je obsaženo v žalmech, nýbrž i výpovědi o jeho vzkříšení (Ž 16,10). Číst žalmy znamená modlit se s Ježíšem. A v této modlitbě s ním být spojen.
         O učednících v jeruzalémském večeřadle je řečeno: „Tehdy jim otevřel mysl, aby porozuměli Písmu.“ Důraz na spojitost živého Krista a Písma je patrný právě u Lukáše. Už krátce před tím dva učedníci jdoucí do Emauz říkají: „Což nám srdce nehořelo, když s námi na cestě mluvil a otvíral nám Písma?“ (L 24,32) Kristus nám i dnes otevírá Písmo a uvádí nás do jeho smyslu. – O letošních Velikonocích vzbudil značný zájem nový český překlad Bible pro 21. století. Tento překlad je nesen snahou vyjádřit přítomnou řečí biblické poselství. Při četbě Bible nejde jen o porozumění vnější – o srozumitelnou řeč, ale především o porozumění vnitřní.
         Sestry a bratři,
         my se nemůžeme Ježíše dotknout ani ho vidět tak, jako učedníci v jeruzalémském večeřadle. A přece! Máme Písmo. Jeho se máme co nejčastěji dotýkat. Písmo máme brát ve společenství církve často do svých rukou. Na jeho základě můžeme Ježíše více poznávat a důvěřovat mu. Amen.

Tomáš Butta, patriarcha

Helena Bastlová publikováno: 14.05.2009 10:51 zobrazeno: 3541x