Mk 8,27-38 Za koho pokládáme Ježíše?

15.09.2018

Kázání při poutní bohoslužbě v Hodoníně ke 100 letům republiky a výročí úmrtí T. G. Masaryka dne 15. září 2018

Vážený bratře biskupe Juraji, vážené sestry a vážení bratři, milí poutníci, vzácní hosté i členové této náboženské obce! Zdravím vás v rodném městě našeho prvního prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka zde v Hodoníně. Pro základ kázání při této poutní bohoslužbě jsem nevybíral žádný zvláštní biblický text, ale zaznělo k nám poselství evangelia z 8. kapitoly podle Marka, které je určeno pro zítřejší neděli. Tím, že slavíme tuto dnešní bohoslužbu v roce 100. výročí našeho státu a myslíme na osobnost politika a prezidenta Masaryka, dotýkáme se tím politického tématu, což není nikdy jednoduché.

Svědectví z 8. kapitoly podle Marka má silný politický motiv, i když se nám na první pohled nemusí zdát příliš zřetelný. K události vyznání Ježíše učedníkem a apoštolem Petrem došlo v místě zvaném Caesarea Filipova. Toto místo na svahu hory Hermon, kde se nacházelo antické město, bylo nazváno podle římského císaře, konkrétně Augusta. Titul „caesar“ či kaisar pochází původně od jména mocného starověkého vládce Julia Caesara.

Ve světě vládnou političtí vládci, někteří nad velkým územím a jiní nad místními menšími celky. Přihlášení se k Ježíšovi, jeho vyznávání, se děje vždy v určité politické situaci. Ježíš a Caesar, to jsou dva zcela odlišní vládci. Na jedné straně je ten, který má moc, armádu – jeho obraz je na mincích, po kterém je i pojmenováno město v podmaněné provincii, a na druhé je ten, o kterém zatím svět a lidé ještě příliš nevěděli – Ježíš. Ježíšova osoba v sobě ukrývá zvláštní tajemství. Ježíš klade otázku učedníkům, co si lidé myslí o tom, kým vlastně je. Ježíšova osobnost byla známa zprvu jen v omezeném okruhu lidí tehdejší Palestiny. Lidé, kteří Ježíše bezprostředně slyšeli a viděli jednat, jej označovali za proroka. Bibličtí proroci jsou ti, kteří měli přímé poznání Boží vůle a vyučovali lidi Božímu slovu. Ježíš vykazuje tyto prorocké a učitelské rysy a přece je „víc než prorok“.

Vyznání předního z učedníků apoštola Petra se nám jeví jako velice správné a sympatické. Označuje totiž Ježíše za Mesiáše. „Ty jsi Mesiáš – Hospodinův pomazaný“. Petr asi ze všech lidí nejdříve nahlédl nejhlouběji do tajemství Ježíšovy osoby. Na jedné straně viděl Petr v Ježíšovi Mesiáše ve smyslu náboženském. Je ten předpovídaný a očekávaný, ve kterém se stává budoucí Boží království již skutečností. Na druhé straně Petr vkládal do titulu „Mesiáš“ politické představy a přání své doby. Ve vyznání Petra se tak spojuje náboženský i politický titul. Ale to Ježíš odmítá a proto Petra kárá. Směšování politické moci a náboženské víry Ježíš neuskutečňuje. Nemá to v plánu. Jeho království není z tohoto světa. Politické řešení nabízí často a hledá rychlou cestu k úspěchu, zlepšení a prosperitě. Náboženská hluboká duchovní cesta víry, jak nám ji ukazuje Ježíš, tak snadná není. Cesta k Božímu království není bez sebezapření a ztrát. Má-li člověk být prospěšný pro Krista i pro druhé lidi, musí být schopen se zapřít. Politika patří k našemu životu a je nutná. Je to starostlivá péče o obec, o město, o kraj, o stát, a o ty, kteří v něm žijí. Cílem politiky je pozemské dobro druhých lidí a služba nasazení pro ně. Ježíšovo království sice přesahuje tento svět, ale přece jen se jeho hodnoty pravé lidskosti mají projevovat i v něm. Mnozí viděli v Ježíšovi proroka. Petr vyznal, že je Mesiáš. Ale Ježíš sám o sobě mluvil jako o „Synu člověka“. Ježíšovo pravé lidství, lidskost je mírou pro Boží posuzování všech vlád a údolí dějin, které ta která vláda poznamenala a poznamenává. Ústřední otázkou zůstává: Kým je pro nás Ježíš?

Mnozí tehdy i později viděli v Ježíšovi proroka lidstva a morálního učitele dobrého a prospěšného života a jednání. I Masaryk si kladl otázku: „Kdo je Ježíš?“ Činil tak v době, kdy to nebylo chápáno jako něco, co se hodí k modernímu životnímu názoru. U politika a vědce se nepředpokládalo, že by kladl takový důraz na Ježíše a měl takový zájem o náboženství a byl sám hluboce věřící. Masaryk četl a znal Bibli, modlil se. Různé životní situace, kterými procházel, spatřoval jako zvláštní projev Boží Prozřetelnosti. Masaryk měl k Ježíšovi velkou úctu a viděl v něm vzor a příklad dobrého a užitečného života. Jeho pohled na Ježíše se však neztotožňoval plně s vyznáním víry církve – ani římskokatolické, ani evangelické, ani československé husitské. Zdůrazňoval Ježíšovo lidství, jeho univerzální dvojpřikázání lásky, jeho pozemské působení, praktickou pomoc a službu druhým lidem. To všechno je příkladem a vzorem k napodobování. K Ježíšovu pozemskému působení patří i tajemství jeho kříže a vzkříšení, jak je to dosvědčeno právě v dnešním svědectví podle Markova evangelia, kdy Ježíš připravoval učedníky na své utrpení na kříži, ale mluvil i o svém vzkříšení.

Sestry a bratři, můžeme se zamýšlet nad tím, za koho považovali Ježíše jeho nejbližší učedníci i lidé jeho doby, kteří se s ním setkávali. Můžeme přemýšlet o tom, kým byl Ježíš pro mnohé svědky v dějinách církve, kterým proměnil život. Můžeme se zabývat tím, kým byl Ježíš pro Masaryka, jak rozuměl heslu „Ježíš, ne Caesar“. Ale ta otázka je položena každému z nás. Ježíš se ptá každého z nás osobně: „Za koho mě pokládáš ty?“

Na Ježíšovu otázku můžeme odpovědět naším osobním i společným vyznáním a svým životním postojem důvěry vůči němu. Amen.

Tomáš Butta, patriarcha

Oldřich Nováček publikováno: 02.11.2018 02:16 zobrazeno: 777x