WebArchiv - archiv českého webu

Kaz 12,8-14 Na čem v životě nejvíc záleží

Kázání – listopad 2022

Sestry a bratři,

blíží se závěr církevního roku. Zvolil jsem pro toto naše shromáždění čtení z knihy Kazatel, kde je ústředním motivem pomíjivost. Zaznívá na začátku této knihy i na jejím konci: „Pomíjivost, samá pomíjivost, řekl Kazatel, všechno pomíjí“ (Kaz 12,8). Nejde však o marnost a zbytečnost všeho, s čím se ve světě setkáváme a o co usilujeme, o co se snažíme společně i jako jednotlivci, ale o pomíjivost ve smyslu dočasnosti. S tímto ústředním motivem ze starozákonní knihy Kazatel se shoduje i Ježíšův výrok „Nebe a země pominou…“ (L 21,33). Právě toto uvědomování si pomíjivosti světa, že na ničem, co je vněm nemůže ulpět, vedlo Kazatele k poznání v pravé moudrosti.

Postava starověkého mudrce bývá ztotožňována s židovským králem Šalomounem (Kaz 1,1). Kazatel se svým učením obrací k celému lidu (Kaz 12,9) i k jednotlivci, svému žákovi, kterého oslovuje „můj synu“ (Kaz 12,12).

V poslední kapitole nám dává Kazatel nahlédnout do své učitelské a kazatelské dílny a naznačuje postup, jak tato jeho kniha vznikala. Věnoval se stále vyučování a působil mezi lidmi a setkával se s nimi. Nebyl vzdálen stranou od běžného života, ale znal dobře život takový, jaký je, i s jeho těžkostmi, složitostmi a nepochopitelností. Jeho charakteristika je vyjádřena třemi slovesy „přemýšlel“, „bádal“ a „skládal“ (Kaz 12,9). Přemýšlel o světě a dění v něm. Bádal, tedy podnikal náročnou cestu, aby se dobral poznání, aby pronikl pod povrch věcí a poznal zřetelněji pravdu. V Bibli kralické je užito slovo „zpytoval“, které se také užívá ve smyslu zpytovat Boží vůli (Ž 27,4). Třetí jeho charakteristika je, že „skládal“. Je to tedy určitá tvořivá či spisovatelská činnost. V tomto jeho případě skládal přísloví – krátké myšlenky, často spojené s obrazností a názorností, vystihující důležité sdělení, které vychází z Boží moudrosti osvědčené a prověřené v životě lidskou zkušeností. Kazatel jako muž slova živého i zapsaného usiloval o trojí: o výstižnost, přímost a pravdivost (Kaz 12,10).

Je příkladem a vzorem pro nás kazatele a zvěstovatele Božího slova i dnes. Příprava kázání vyžaduje totiž přemýšlení, bádání a tvořivost. A naše slova mají být výstižná, přímá a pravdivá.

Moudrý kazatel je typem vzdělaného věřícího člověka, učitele a kazatele. Církev potřebuje hloubavé teology obdařené Duchem moudrosti, kteří přemýšlejí, hloubají a shromažďují své poznání. Potřebujeme vzdělané kazatele a teology s velkou hloubkou a šíří poznání. Ale církev potřebuje také praktické lidi, kteří se věnují službě druhým, kteří dokáží opravit, když se něco pokazí. Kteří svojí zručností dokáží něco dobrého vybudovat a vytvořit. Jako by Kazatel relativizoval moudrost a učenost, když vzápětí říká, že „spisování mnoha knih nebere konce a mnohé hloubání unaví tělo“ (Kaz 12,12b). Podobně i apoštol Pavel měl určitý odstup od světské vzdělanosti a moudrosti, která nepoznává v trpícím a ukřižovaném Ježíšovi Boží moudrost, ale stále se pídí po moudrosti světa (1 K 1,19-24; 1 K 2,8; 1 K 3,19). Pro všechny stejně platí stejný závěr: „Boha se boj a jeho přikázání zachovávej, na tom všechno u člověka závisí“ (Kaz 12,13). Kde je úcta k Bohu a kde je respekt vůči jeho slovu, naplňuje se jeho přikázání lásky, tam je pravá moudrost. Prostý věřící může mít v srdci větší úctu k Bohu než ten, kdo se Biblí a náboženstvím profesionálně zabývá. Pro vzdělance se může stát Bůh pouze pojmem, popíše sice mnoho papírů, ale k druhým lidem se může někdy chovat bez základní slušnosti.

To, co slyšíme na konci knihy Kazatel je stručný sumář, souhrn, shrnutí toho podstatného. Podobné souhrny jsou i v jiných knihách Písma svatého (Dt 6,5-6; Mi 6,8). Ježíš také shrnoval své učení do zřetelných a jasných výroků (Mt 7,12).

Mnoho jsme toho v uplynulém čase prožili a také slyšeli. Obdobně jako Kazatel jsme se o mnohé usilovali, něco z toho se s Božím přispěním podařilo dosáhnout, jiné nikoli. Mnohé nás ve světě překvapilo, zarazilo, znejistělo, že se věci neodehrávají podle našich představ, že násilí a záměrné ubližování a ničení triumfuje nad porozuměním a užitečnou spoluprací lidí pro budoucnost. Nemoudrost a pošetilost vítězí nad moudrostí a rozumností. Dobré věci se nedaří hned, ale člověk se musí vyrovnávat s mnohými překážkami. Kazatel, ať již to byl prostý lidový učitel nebo významný král, kterému se naskýtalo mnoho možností, přesto dospěl k „jednomu nezbytnému“, řečeno slovy Jana Amose Komenského: „Boha se boj a jeho přikázání zachovávej, na tom všechno u člověka závisí.“

Všimněme si, že Kazatel v tomto výroku nemluví jen o členu izraelského národa, ale o každém člověku. V každém člověku je touha po věčnosti (Kaz 3,11). Každý člověk byl Bohem stvořen k jeho obrazu a je mu za svůj život odpovědný, ať si to uvědomujeme nebo neuvědomuje. Pokud ta jako věřící víme, tak nás o to více toto poznání zavazuje, abychom se snažili před ním obstát jako věrní Kristovi služebníci a služebnice. Složitost, nevypočítatelnost a tragičnost světa a života v něm Kazatele nevzdálila od Boha, ale naopak přivedla ho blíž k Bohu. Pokud i nás přivádí vědomí pomíjivosti všeho blíž k Bohu a k úctě vůči němu a k touze naplňovat jeho přikázání lásky, pak jsme na dobré cestě. Kéž nás Ježíš přidrží na této cestě k věčnosti, neboť i když vše pomine, jeho slova nikdy nepominou.

Amen.



Tomáš Butta, patriarcha

Marie Jandová publikováno: 21.11.2022 09:45 zobrazeno: 121x


Pension Betlém        HITS        Ekumenická rada církví        Husitská teologická fakulta        Ekumenická akademie        Hus