Postní zamyšlení o smíření

03.02.2016

„To všecko je z Boha, který nás smířil sám se sebou skrze Krista a pověřil nás, abychom sloužili tomuto smíření.“ 2 K 5,18

Sestry a bratři,

jedním z důležitých úkolů apoštolů a církve je sloužit a napomáhat smíření.  Máme jako služebníci Kristovi jednat ve prospěch smíření a zasazovat se o ně všude tam, kde panuje vzájemné odcizení, nesmiřitelné nepřátelství a nepřekonatelná nenávist. Vždyť smíření je spolehlivou cestou k Božímu království, je jako „jaro v lidských srdcích přicházející po tuhém mrazu“.

Cesta ke smíření je ale v našem světě plném konfliktů mezi národy a lidmi velmi obtížná a nesnadná. Je nelehké dojednat smíření, ujednat smír tam, kde se řeší spory násilím a zbraněmi, kde jsou otevřené rány a jizvy, kde panuje mezi lidmi nedůvěra a strach z toho druhého. Jakoby proti sobě stály na jedné straně zásada neustupovat zlu a na druhé straně snaha předejít nekontrolovatelně se šířícímu konfliktu. Smíření mohou někteří lidé považovat dokonce za určitou prohru, neboť znamená ustoupení ze svých názorů a požadavků. Ale pravé smíření není prohrou, je naopak vítězstvím.

Když apoštol Pavel hovoří o smíření, pak má především na mysli smíření s Bohem. „Dejte se smířit s Bohem.“ Tohoto smíření nemůžeme dosáhnout z vlastní vůle, z vlastní síly, ale toto smíření máme přijmout jako něco, co se již uskutečnilo. „Bůh nás smířil se sebou skrze Krista.“ Toto smíření uskutečnil Ježíš Kristus, jak vyznáváme a děkujeme za ně. „Křížem se k nám snížil, s Otcem nás tak smířil, sláva ti, Pane“ (Zpěvník CČSH č. 252).       

Postní doba, do které vstupujeme jako církev a jako jednotlivci, je spojena s výzvou k pokání, obrácení, a stejně tak naléhavě zaznívá výzva ke smíření. Dejme se smířit s Bohem! Přijměme toto smíření skrze Ježíše Krista vděčnou vírou. Bůh nám toto smíření daroval a stále dává prostřednictvím evangelia a svátosti pokání a smíření. 

Tomáš Butta, patriarcha

Oldřich Nováček publikováno: 15.03.2016 04:10 zobrazeno: 1777x