Kázání na Květnou neděli – Žďár na Sázavou – duben 2011
Sestry a bratři,
dnes na Květnou neděli si připomínáme a slavíme vjezd Ježíše Krista do Jeruzaléma. To, co se odehrálo při vjezdu Ježíše do Jeruzaléma, nebylo vůbec náhodné. Ani zvíře – osličí mládě – nebylo zvoleno jaksi mimochodem či nedopatřením. V židovském lidu po mnoho generací byla živá prorocká tradice, že se objeví Mesiáš, davidovský král, který usedne na osla, jak to vyjádřil prorok Zacharjáš (9,9). V každé generaci podmaněného národa se s tím počítalo. Proto zvláště zbožnými židy bylo mladé zvíře uvazováno na určitém místě a připraveno tak pro nového davidovského krále. Co kdyby se náhodou objevil? Je to něco podobného, jako když židé mají při pesachové večeři připravený pohár pro Eliáše, kterého se nikdo nesmí dotknout. Kolikrát si zbožní židé v případě uvázaného oslíka museli říci: „Nemá to cenu. Nikdo nejde.“
Někteří však ve své naději vytrvali. Takový oslík byl připravený a uvázaný ve vesnici zvané Betfagé na svahu Olivové hory. A najednou přišla ta chvíle. Mesiáš je zde! Už přichází! Blíží se k Jeruzalému. Učeníci přišli k uvázanému oslíkovi a zvíře odvázali. Že to bylo mladé zvíře předem připravené pro Mesiáše, vysvětluje reakce majitelů. Nechali klidně zvíře odvést, neboť bylo předem připraveno pro Ježíše. Jeho odvázání vyjadřuje symbolicky, že Mesiáš přináší pravou svobodu.
Stejně jako oslík, tak patří ke Květné neděli ratolesti. Jestliže se v Janově evangeliu mluví přímo o palmových větvích (J 12,13), pak u Matouše slyšíme, že lidé odsekávali ratolesti ze stromů. – I my přinášíme na Květnou neděli větve a zelené ratolesti do sboru a klademe je ke stolu Páně. Vyjadřujeme tím vděčnost Bohu za jarní přírodu. „Po dlouhé a tuhé zimě se probouzí v přírodě nový život. Když tehdy u bran Jeruzaléma přinášeli lidé zelené ratolesti, tak tím vyjadřovali přání života a nesmrtelnosti. Králové totiž měli v ruce žezlo, které původně bylo chápáno jako ratolest ze stromu života. A v lidové víře přináší ratolest štěstí a zdraví. Lidé tak přáli Ježíšovi štěstí, dlouhý život a vítězství. To se nakonec stalo, ale jinak než si lidé přestavovali, když mu kladli na cestu zelené ratolesti.
Co bychom však stěží udělali, je to, abychom před někoho dali své šaty, aby nám po nich někdo šlapal a chodil. A to tehdy lidé udělali. Rozprostřeli před Ježíše své pláště. Ve starověku se tím vyjadřovala úcta a oddanost panovníkovi. (2 Kr 9,13). Od nás se však nežádá nějaké vnější gesto, ale otevření jintra Ježíšovi. V písni, která se zpívá právě na Květnou neděli, je výstižně vyjádřeno: „My ti srdce kladem, Králi, abys jiný procházel“ (Zpěvník CČSH č. 239).
Na Květnou neděli zaznívá zpěv a chvála. Květná neděle není bez zpěvu, bez chvály, bez radostného „Hossana“. Jedná se konkrétně o žalm 118. Cesta Ježíše do Jeruzaléma je nejen lemována ratolestmi a květy, ale i zpěvem žalmu. Když čteme celý tento žalm, tak zjistíme, že tam je i verš o úhelném kameni, který byl staviteli zavržen (118,22). I tento žalm vyjadřuje, že Ježíšova cesta ke slávě je cestou nepochopení, cestou zrady, cestou odmítání, cestou zavržení, cestou utrpení a ponížení. Květná neděle připomíná počátek velikonočních událostí v Jeruzalémě, které se staly pro naši spásu. Ježíš vstupuje do Jeruzaléma, aby právě zde vykoupil svým křížem svět. Jeruzalém je obrazem věčného města i Boží církve. Ale je i výstižným obrazem také našeho světa. Pozemský Jeruzalém zmítaný dějinnými událostmi je místem nepřátelství, labyrintem úzkých a křivolakých uliček, zmatku a nepokoje. Ježíšova cesta je i cestou k nám do tohoto labyrintu našich spletitých životních cest. Ježíš přichází za námi – on tichý a pokorný. „Požehnaný, jenž přichází k nám jménem Páně“.
Sestry a bratři, tato slova zaznívají nejen na Květnou neděli, ale při každé bohoslužbě. Těmito slovy můžeme zdravit, chválit a vítat živého Pána, který k nám přichází a chce nás hostit u své svaté večeře i dnes. Amen.
Tomáš Butta, patriarcha
Marie Trtíková publikováno: 02.05.2011 01:33 zobrazeno: 3219x
Patriarcha
- program |
Diecéze
- Brno |
Facebook