1Pt 2,1-10 Jsme Boží lid

Kázání – květen 2011 – Semily, Bozkov 

Sestry a bratři,

     naše dnešní bohoslužba se koná v čase mezi Velikonocemi a Letnicemi. Rozjímali jsme a slavili nedávno velikonoční tajemství vykupitelské smrti a vzkříšení Ježíše Krista. A před námi jsou svatodušní svátky spjaté se vznikem křesťanské církve.

     Církev vzniká a je budována na Ježíši Kristu - na „kameni úhelném“ (1Pt 2,6-7, Ef 4,11). Všechno se mění, všechno prochází proměnami, ale tento základ zůstává, je stále stejný. Je to základ naší společné víry.  Byl to základ víry apoštolů – víry apoštola Petra, z jehož listu jsme četli. Byl to základ víry apoštola Pavla, který říká, že na tomto pevném základě máme stavět svůj život a dílo církve (1K 3,11). Toto bylo základem víry Mistra Jana Husa a základem víry i bratra dr. Karla Farského, který je spjat s tímto krajem.

       Pro církev jsou v Novém zákoně užity zvláště tři výrazy a obrazy: Tím prvním je „tělo Kristovo.“ Tento výraz vystihuje viditelnou podobu církve a vzájemnost nás jednotlivých členů. „Vy jste tělo Kristovo a každý z vás je jedním z jeho údů“ (1K 12,27). Církev je Ježíšovo viditelné tělo v tomto světě. Jsme jeho reprezentanty. Jak se projevujeme jako věřící, jako církev, tak zpřítomňujeme Krista druhým lidem.

      Dalším výrazem je církev jako „společenství Ducha“ (Fp 2,1). To vyjadřuje vnitřní jednotu. Křesťanské společenství i přes svou rozmanitost a rozdílnost se dokáže vnitřně sjednotit, když je vedeno a určováno Duchem a ne lidskými zájmy.

       Třetí výraz, který je užit v 1. listě Petrově, je „lid Boží.“ Vy jste lid náležející Bohu ….Kdysi jste vůbec nebyli lid, nyní jste lid Boží.“ Petr zdůrazňuje, že se jedná o lid zvláštní. Ve Starém zákoně je vyvoleným lidem Izrael (Ex 19,6). Nebyl vyvolen sám pro sebe, kvůli nějakým zvláštním kvalitám a schopnostem. Byl vyvolen proto, aby nesl svědectví o Bohu světu uprostřed pohanských národů. Křesťanská církev není tvořena lidmi z jediného národa, ale z mnoha národů. V ní mizí rozdíly mezi národy a rasami. V epištole připisované tradicí apoštolu Petrovi je zdůrazněno, že církev je lid Boží. Toto ujištění zaznívá i k nám. „Jsme Boží lid. To si musíme uvědomovat a toto slyšet tehdy, když se na církev nahlíží jen jako na lidskou instituci a organizaci. Pohled na církev z vnějšku je spojen s vědomím úbytku členů, s ubývajícím počtem těch, kteří se k tradičním křesťanským církvím hlásí.  Pohled z vnějšku zaznamenává, že církev tvoří selhávající a nedokonalí lidé. Takovými jsme my, kteří církev tvoříme. A přes toto všechno, patříme Bohu, patříme Kristu. Jak to vyslovuje naše učení: „i přes svou porušenost náležíme Ježíši Kristu jako jeho lid“ (Základy víry CČSH ot. 1).

      V epištole Petrově se také hovoří o tzv. obecném kněžství či kněžství všech věřících. Každý věřící má bezprostřední přístup k Bohu v modlitbě skrze Ježíše Krista a v jeho jménu. Obecné kněžství vychází ze křtu a naplňuje se v různých službách v církvi a zvláště ve svědectví života. Obecné kněžství se naplňuje i v úkolech rady starších. Nová volba rady starších postavila i zde, vás bratry a sestry, do čela náboženské obce. Možná to není taková výsada před lidmi, jak to bylo dříve, kdy členství v radě starších Církve československé (husitské) bylo spojeno se společenskou prestiží a uznáním. Ale je to v každém případě výsada před Bohem. Můžeme se podílet na jeho poslání a záměrech. Je to zvláštní výsada, že jsme jeho lid, že jsme dokonce „královské kněžstvo“ – to znamená služebníci Krista a jeho království. Naše církev si podržela svátostné kněžství, které svěřuje určitým mužům i ženám. Od duchovních se očekává plné nasazení pro evangelium, obětavá služba Bohu i lidem. Ale duchovní potřebuje podporu a dobré spolupracovníky. Člověk sám bez spolupráce, opory a podpory mnoho nedokáže. To je zkušenost i v církvi. Nejen duchovní, ale všichni členové sboru jsou voláni ke službě a svědectví evangelia podle rozmanitosti svých obdarování. Bůh nás povolává a má s námi své záměry. Církev je vždy znovu a znovu obnovována, projevuje se v ní nový život, neboť patří Kristu a vane na ni dech Vzkříšeného. Kéž nás jeho milost provází jako jednotlivce i toto společenství, které je také součástí jeho lidu. Amen.

Tomáš Butta, patriarcha

Marie Trtíková publikováno: 26.05.2011 11:08 zobrazeno: 2941x