Mt 22,1-4 Nepřeslechnout pozvání na Boží hostinu

15.10.2017

Kázání v Husově sboru Praze-Dejvicích dne 15. 10. 2017

Sestry a bratři,

v Ježíšově podobenství o svatební hostině opakovaně zaznívá pozvání: „Všechno je připraveno. Pojďte na svatbu.“ Jak je to s pozváním na svatbu? Kdo bývá vlastně na svatbu pozván? Jsou to především lidé z rodiny, blízcí přátelé, a pak třeba lidé ze zaměstnání. Je to určitý vybraný a vymezený okruh. Snoubenci – budoucí manželé, jejich rodiče a ti, kteří svatební hostinu organizují, pečlivě zvažují, koho pozvou a na koho se už nedostane místo. Pozvání na svatební hostinu je něčím, čeho si člověk má považovat. Není to nic samozřejmého, že se dostal do svatebního společenství k bohatě prostřenému stolu.

V Ježíšově podobenství však nejde o „běžnou“ svatbu, ale o pozvání a vstup do Božího království. Toto Boží království je přiblíženo obrazem svatebního stolu spojeného s atmosférou slavnosti a radosti. Je to Bůh, kdo nás lidi zve, a kdo s námi chce sdílet svou odvěkou slávu a pravou radost.

Jenomže člověk toto pozvání ke slavnosti, nekončící radosti a bohatě připravenému stolu neslyší. A když je slyší, tak mu nevěnuje pozornost a odmítá je. Lidé svou lhostejností a nevděčností tak Božího laskavého pozvání nejsou hodni. Sami se tak vylučují z této hostiny, jak je patrné z děje Ježíšova podobenství.

Toto podobenství buď můžeme chápat historicky, kdy Ježíšovo poselství o Božím království odmítají jeho současníci přední představitelé z židovského národa a staví se proti němu. Město Jeruzalém je obsazeno Římany a zničeno (srov. Mt 22,7). Naopak Ježíšovo poselství se šíří mezi pohany do všech zemí a měst a tak vzniká církev, kterou tvoří nejrůznější lidé dobří, ale i špatní. Ale toto podobenství můžeme vidět i jako zrcadlo naší přítomnosti, jako podobenství o naší době, i o nás samých.

Podle tohoto podobenství jsou tři skupiny těch, kteří se vylučují z Boží hostiny a Bohem připraveného dobra. Ta první skupina se vyznačuje vázaností na svět a lhostejností vůči Božímu pozvání. Ti druzí mají násilného ducha. A ti třetí jsou ohrožení svým pokrytectvím.

Od Boha se vzdaluje člověk svou lhostejností vůči němu. Jde jen za tím „svým“, jako ti lidé v podobenství, kteří šli za „svým“ polem, za „svým“ obchodem. Rozhodně není nic špatného, když se člověk věnuje své práci a také finančním a hospodářským záležitostem nebo jakékoli práci a činnosti. Ale není správné, když nevidí nic jiného, jeho život nemá žádný „přesah“, a on se věnuje jen tomu svému a na to, co je Boží, co ho přesahuje v jeho každodenních starostech a usilování nevidí.

Co vzdaluje od Boha je násilné jednání. Oproti Lukášovu evangeliu je u Matouše projevem odmítnutí nejen lhostejnost, ale i násilí činěné služebníkům. To mohou být služebníci Boží, nositelé pokoje a dobra, kteří jsou však vystaveni nenávisti a zakoušejí násilí. Ale jakékoliv násilné činy Boží království vzdalují tomuto světu. Ti první se sami rozhodli a na Boží pozvání nereagovali. Ale tito druzí chtějí zamezit aktivně tomu, aby pozvání na Boží slavnostní hostinu vůbec ve světě svobodně znělo a jiní je slyšeli. Ale i navzdory všem zjevným i skrytým snahám zamezit pozvání k Bohu, k jeho hostině, k jeho slávě a radosti zní a žádná doba je neumlčela. Ale pak je tady ještě to třetí riziko, a to je pokrytectví. Podobenství mluví o člověku, který pozvání slyšel, přišel, dostal se i dovnitř mezi ostatní pozvané, ale přesto tam nezůstal, protože tam nepatřil a byl Bohu vnitřně vzdálen. Takový člověk pouze předstíral víru a dobré úmysly, ale jeho nitro nebylo čisté. V podobenství se hovoří o tom, že se lišil šatem od těch ostatních. Nevíme, jaké šaty měl na sobě, zda byly špinavé a roztrhané, v každém případě nedal najevo oděvem svou úctu vůči tomu, kdo ho pozval. Ale to ještě podstatnější je, jaké má člověk nitro a srdce, zda je čisté a naplněné vírou a láskou. Zda není neupřímný a pokrytecký. Ten, kterého na poslední chvíli ze sálu vykázali, neměl správnou platnou vstupenku do Božího království.

V Ježíšově podobenství určeném pro tuto neděli se vyskytují dvě svátosti. Jaké? Je to svátost večeře Páně. To je zřejmé, když se hovoří o svatební hostině, tak je to biblický obraz svátostné hostiny, hostiny Beránkovy, večeře Páně.

Ale je zde i uveden křest. Právě ve spojitosti se správným oděvem je zde zmíněn křest. Vždyť o křtu se hovoří jako o „oblečení Krista“ (Ga 3,27), o novém čistém šatě ve smyslu novosti celého života. Tento nový šat je vnitřní očištění Kristovou milostí, které činí způsobilým být mezi účastníky slavnostní hostiny. A to rozhodně ne ledajaké, ale Boží hostiny, ve které s námi Bůh chce sdílet svoji slávu, nepřeberné dobro a nekončící radost.

Takové pozvání se nedá přeslechnout. Amen.

Tomáš Butta, patriarcha

Oldřich Nováček publikováno: 03.11.2017 11:26 zobrazeno: 1137x