Sk 11,19-30 Tři charakteristické rysy církve v Antiochii

25.10.2015

Kázání k 90. výročí Husova sboru v Brně - Králově Poli - 25. říjen 2015

Sestry a bratři,

tento sbor v Brně – Králově Poli slaví své 90. výročí. Sbor, to však není jen kostel, stavba, ale především lidé, živé společenství, živá církev. Právě při tomto výročí chceme promýšlet přítomnost a budoucnost církve i v tomto konkrétním místě a prosit Boha o jeho Ducha života, bez kterého nemá stavba svůj vlastní obsah a smysl.

Jestliže chceme přemýšlet o církvi a o jejím věrohodném obraze z doby počátků, pak je pro nás jedinečným pramenem biblická kniha Skutky apoštolů. Tento novozákonní spis, jehož autorem je evangelista Lukáš, podává svědectví o vzniku církve, o její podobě a o jejím šíření v tehdejším starověkém světě. První nejstarší církevní obec byla v Jeruzalémě. Velmi starobylé místo křesťanství a centrum církve bylo také město Antiochie. Bylo to třetí největší město po Římu a Alexandrii. Dnešní město s názvem Atalya se nachází asi 20 km od Středozemního moře na jihu Turecka, na hranicích se Sýrií. Tato skutečnost nám dokládá, o jak starobylé místo, vztahující se k samotným počátkům křesťanství, se jedná, neboť je spojeno s působením apoštola Pavla a dalších učedníků. A právě v tomto místě – v Antiochii, byli poprvé nazváni učedníci křesťané – „christianoi“ – doslova „Kristovi“ (Sk 11,26).

Označení „křesťané“ je společné nám všem, kteří věříme v Ježíše Krista, ať již patříme do kterékoli organizované církve. Ať jsme římští katolíci, pravoslavní, husité, českobratrští evangelíci, luteráni, kalvíni či další. Všichni jsme křesťané. Co vypovídáme o své Církvi československé husitské? Že ji tvoří „křesťané“, kteří „usilují naplnit současné snažení mravní a poznání vědecké Duchem Kristovým, jak se nám dochoval v Písmu a podání starokřesťanském, a jak se projevoval v hnutí husitském, českobratrském a dalším úsilí reformačním“ (Pojmové určení CČSH). Být křesťan obsahuje v sobě všechno podstatné. To je vysloveno hned na počátku našeho pojmového určení charakterizující naši církev. „Jsme křesťané“. Náležíme Ježíši Kristu, ve kterého věříme a kterého vyznáváme. Křesťanem se člověk stává tím, že přijme křest a že věří v Ježíše Krista a žije v jeho lásce. Naše spjatost s Kristem znamená naši ochotu nést jeho pohanu a utrpení, ale i naději na jeho vítězství a oslavení. V listě Petrově je řečeno: „Kdo trpí za to, že je křesťan, ať se nestydí, ale slaví Pána, že smí nést toto jméno“ (1 Pt 4,16).

Pozorujeme-li církev v Antiochii, tak můžeme rozpoznávat na základě biblického svědectví tři její rysy.

Prvním rysem byla její otevřenost. Jestliže doposud představitelé jeruzalémské obce se zaměřovali ve svém zvěstování Krista především na Židy, v Antiochii nastává zlom. Novými adresáty se stávají pohané, doslova Řekové. „Začali zvěstovat Pána Ježíše Krista také Řekům“ (Sk 11,20). A toto jejich zvěstování bylo velmi úspěšné. Kniha Skutky apoštolů je charakteristická tím, že popisuje úspěšné šíření křesťanství (srov. Sk 2,41.47). I přes pronásledování a překážky se víra šíří, církev roste, mnozí jsou evangeliem osloveni a ke společenství se přidávají stále noví učedníci a nové učednice a jsou jich tisíce. My však si musíme vážit každého jednotlivce. Vidět hodnotu v každém věřícím člověku, který se připojuje k naší církvi, a vážit si každé skupiny i sebenepatrnější a věnovat jí svoji péči. Je však potřebné, abychom se jako církev více dokázali otevírat druhým, nežili jen v uzavřené společnosti. Máme být církví otevřenou pro nově příchozí, jako byla církev v Antiochii. Aby i na nás druzí rozpoznávali, že jsme křesťané, že patříme Ježíši Kristu a že dokážeme šířit jeho lásku, pokoj a smíření.

Tím druhým rysem je vytrvalé vyučování. Pavel a Barabáš se věnovali vyučování těch, kteří přistupovali ke křesťanství (Sk 11,26). Víra není jen nejasný cit, ale je také poznání. I dnes jako tehdy má své důležité místo vyučování. Vždyť je to poslání a příkaz od samotného Krista: „Jděte a učte je ...“ (Mt 28,19-20). I dnes je pro živou církev nepostradatelná znalost jejích členů základů křesťanské víry, obsahu poselství Bible a vlastní tradice – v našem případě Mistra Jana Husa a české reformace, ale i života a díla Karla Farského a úsilí kněží modernistů, kteří stáli na počátku naší církve a na jejichž odkaz navazujeme.

Třetím rysem křesťanů je solidarita. V té době došlo k velké neúrodě a hmotné nouzi v Judsku. Bratři v Jeruzalémě trpěli velkým hmotným nedostatkem, proto v Antiochii pro ně uspořádali sbírku. Učedníci pomáhali „podle svých možností bratřím v Judsku“ (Sk 11,29). První křesťané se vyznačovali právě solidaritou a uspořádali nejrůznější sbírky (1 K 16,2). A to platí i v současnosti, kdy mnozí trpí nouzí a jde jim o přežití. Křesťané tehdy v Sýrii pomáhali druhým, nyní potřebují pomoci oni.

Sestry a bratři,

přeji tomuto sboru to, čím se vyznačovala církev v Antiochii. Přeji vám otevřenost pro nové příchozí. Přeji vám vytrvalost v předávání pravdy evangelia a šíření moudrosti Bible, a také, aby nikdy nechyběla solidarita, obětavost, která pomáhá druhým lidem a provází každé dobré dílo v církvi, které je bez ní nemožné.

Naše církev se těmito rysy vyznačovala ve svém počátku – otevřeností, výukou a obětavostí. Snažila se šířit víru mezi lidmi pochybujícími, zklamanými i hledajícími, věnovala se vyučování dětí i dospělých a z obětavosti vznikaly sbory, jako je tento. Kéž se Bůh přiznává k dílu své církve i této náboženské obce, jako před devadesáti lety, tak i nyní a v budoucím čase. Kéž s námi zůstává Kristova milost a jeho požehnání!

Amen.

Tomáš Butta, patriarcha

Oldřich Nováček publikováno: 29.10.2015 10:12 zobrazeno: 1724x