2 K 5,3-10 Ve všem se prokazovat jako Boží služebníci

18.09.2016

Kázání při bohoslužbě v NO Praha-Stašnice s poděkováním za život a službu VI. patriarchy Josefa Špaka – 18. září 2016

Sestry a bratři,

milost, pokoj a útěcha od našeho Pána Ježíše Krista vám všem!

Vážená sestro farářko Špaková, vážená rodino, o vašem manželovi a blízkém člověku zaznívá v těchto dnech více slov, svědectví a projevení uznání a respektu vůči němu. A je to tak dobře, že si v naší církvi i ekumeně uvědomujeme, že ve skromnosti a nenápadnosti VI. patriarchy Církve československé husitské bratra Josefa Špaka poznáváme hluboce zbožného a Kristu oddaného služebníka.

V tomto našem světě může člověk procházet chválou i pohanou, jak říká apoštol Pavel. To rozhodující je, jak nás posoudí, ocení a zhodnotí sám Bůh. Bratr Josef si pro svůj život služebníka Kristova získal naši úctu a respekt. Smíme také v závěru jeho života spolehnout na Ježíšovo slovo: „Kdo mně slouží, dojde cti od Otce.“ Bratr Josef byl skutečným služebníkem Krista, který se rozhodl mu celoživotně sloužit jako duchovní. Procházel na této cestě mnohými zkouškami, jak je zřejmé z jeho životopisu. Důležité je, že ve všem, čím procházel, prokazoval se jako Boží služebník – trpělivostí, dobrotivostí... Duchem svatým. Tak jsme ho mohli poznávat a tak si jeho osobnost – Kristova upřímného služebníka – poneseme v sobě a budeme si ji i nadále v církvi připomínat.

Původně tato dnešní bohoslužba i s dalším kulturním programem měla být věnována 80. výročí této náboženské obce v Praze – Strašnicích. Ale tato bohoslužba je – i přes odchod bratra Josefa – děkovnou bohoslužbou. Děkujeme za jeho život a za jeho službu. Tento kostel, tento sbor, tato náboženská obec je také svým způsobem „jeho dílo“. Na samém konci své „církevní kariéry“ byl ustanoven v této náboženské obci. Poté, co působil nejprve v náboženských obcích v jižních Čechách, pak vykonával po odnětí státního souhlasu povolání mimo církev, poté, co se vrátil do služby a působil v chrámu sv. Mikuláše v Praze na Staroměstském náměstí, až se stal VI. patriarchou husitské církve. Po skončení této církevní funkce se vrátil do duchovní správy jako farář. Trpělivě a s pastýřskou láskou se věnoval této náboženské obci. Když nastoupil, kostel byl v neutěšeném stavu a nacházel se ve zpustlém bývalém německém hřbitově. Dokázal zde budovat živé společenství církve a nakonec, ve spolupráci s městem, se i vnější prostředí nebývale proměnilo. Apoštol Pavel říká: „Pán mi nedal pravomoc k boření, ale k budování“ (2 K 13,10). Ať již jde o funkce biskupa či patriarchy nebo kteréhokoli faráře, je to především služba k budování, ke stavění, ke vzdělávání. Bratr Josef budoval v pravém slova smyslu církev, ať již sloužil jako farář nebo působil ve službě patriarchy.

Konkrétně rukama vybudoval faru s modlitebnou v Suchém Vrbném v jižních Čechách. Budoval vždy živé společenství církve, věnoval se laikům, kazatelům, dětem na táborech, organizoval a vedl pěvecké sbory. Vedl sněmovní pracovní týmy, které připravily nové liturgické knihy – Agendy. Tyto příručky, které vznikaly dlouhodobě v tvořivém a přátelském společenství, slouží také k duchovnímu budování a utváření církve.

Kdybychom se směli pokusit vyjádřit některým biblickým veršem motto života našeho bratra Josefa, asi by se nám vybavovaly verše z žalmů týkající se zpěvu a chvály. Jedním z takových veršů je 33. ze Žalmu 104: „Budu zpívat Hospodinu po celý svůj život.“ Bratr Josef měl úzký vztah k hudbě, které se chtěl dokonce zprvu věnovat, než se rozhodl stát farářem. Udivoval nás znalostí množství písní z našeho Zpěvníku, které se většinou nezpívají a jejich bohatství zůstává opomíjené. Bratr Josef dokázal vdechnout písním novou krásu vycházející z hloubky víry a dával do zpěvu a chvály celé své srdce.

Bratr Josef žil zpěvem, žil vírou, žil v důvěře otevřen Bohu, který připravuje vždy něco nového. Vysílá na novou cestu, daruje nový život. Nový život začíná i tam, kde se z lidského pohledu zdá, že již všechno končí. To se týká tohoto našeho lidského života. Můžeme si myslet, že všechno krásné jsme již prožili, nic už nelze čekat, přesto může přijít něco nového a dobrého. To bylo i v případě bratra Josefa, kdy v závěru svého aktivního života v 65 letech byl povolán do nové služby v církvi jako patriarcha. Otevřel se před ním nový život. Ale tento výhled k něčemu novému je i přes obzor tohoto našeho časného života, který je každému z nás zde vyměřen. Za tento nejzazší obzor se upíná naše křesťanská naděje a víra v toho, kdo jako živý Boží Duch „od věčnosti do věčnosti vše oživuje“, jak vyznáváme ve svém husitském krédu. Je to víra v toho, který své věrné neopustí (Ž 37,28) a pod jeho ochranou budou věčně, víra v toho, jehož láska je silnější než smrt (Ř 8,35-39) a nic nás nemůže od Kristovy lásky odloučit. Tuto naději nového života z Boha sdílel i náš drahý a milovaný bratr Josef. V této naději nového života v Kristu na něho myslíme dnes, kdy děkujeme za jeho službu pro církev i pro tuto náboženskou obec. Amen. 

Tomáš Butta, patriarcha

Oldřich Nováček publikováno: 05.10.2016 02:24 zobrazeno: 1498x