Ž 116 Zvedni kalich spásy

Kázání s připomenutím patriarchů CČSH – červen 2020 

Sestry a bratři,

v červnovém čase se pravidelně setkáváme v tomto dejvickém sboru – chrámu Páně, abychom si připomenuli biskupy – patriarchy, kteří sloužili církvi v uplynulých letech a obdobích. Pro tuto chvíli zastavení a ztišení uprostřed našich pracovních úkolů jsem zvolil Žalm 116.

          Tento Žalm je svým celkovým charakterem žalmem určeným k bohoslužbě. Tak jej také zařazuje mezi žalmy zpívané při bohoslužbě v jeruzalémském chrámu dr. František Kovář – biblický teolog a třetí patriarcha naší církve – autor tzv. Malé Bible. Ve třetím díle je Kovářův výklad žalmů, včetně tohoto Žalmu 116.

          Tento žalm se zpíval při bohoslužbě v jeruzalémském chrámu během přinášení děkovných obětí. Žalm vychází z hluboké zkušenosti s Božím jednáním v životě  věřícího člověka. Žalmista – autor a zpěvák žalmu – zřejmě kněz, prošel nebezpečnou situací, ale spoléhal na Boha. Zakusil jeho pomoc a záchranu. Tuto zkušenost nabyl opakovaně. Klade si tuto otázku: „Jak se mám Hospodinu odvděčit, že se mě tolikrát zastal?“ (Ž 116,12).

          Verš, na který bych chtěl zaměřit vaši pozornost, je odpovědí na  tuto otázku. „Zvednu kalich spásy a budu vzývat Hospodinovo jméno!“

          Kalich je viděn Františkem Kovářem v jeho výkladu v souvislosti s chrámovou obětí, kdy se vyléval kalich vína na oltář (s. 636). Kalich je také obrazem lidského údělu. V Žalmu 16. slyšíme „Hospodin je podíl mně určený, je můj kalich.“ (Ž 16,5) A v Žalmu 23. je oplývající kalich výrazem Boží dobroty a požehnání (Ž 23,5).

          Když je v žalmu 116 užit výraz „kalich spásy“, tak si vybavíme Kristovu poslední večeři s učedníky, kdy Ježíš povstal a lámal chléb a také pronášel požehnání nad kalichem, ze kterého dával pít svým učedníkům. O kalich jako důležitém biblickém znamení přemýšlel Karel Farský a jeho výklad je i součástí Liturgie, „že se má člověk člověku obětovat a pít z kalicha života sladké i trpké, příjemné i odporné“. Podle Farského je obsahem kalicha kříž. Obsahem kalicha, o kterém hovořil Ježíš při poslední večeři, je jeho budoucí utrpení – tedy kříž jako znamení jeho lásky a spásy člověka. Proto znakem naší Církve československé husitské je kalich ve spojení s křížem, neboť je to „kalich spásy“. Tento verš ze Žalmu 116. patřil k oblíbeným veršům z Písma v husitské době. „Zvednu kalich spásy a budu vzývat Hospodinovo jméno“. Právě husité „zvedli kalich spásy“ pro všechny věřící, když v západní církvi byl odepřen laikům a tuto výsadu měli jen kněží. Proto nacházíme tento verš také na náhrobcích z období české reformace, jako je tomu v Čáslavi.

          Zvednutí kalicha spásy je v žalmu spojeno s vzýváním Hospodina – modlitbou, s naplněním slibu, ke kterému se věřící člověk zaváže, a především s obětí díků – s díkůvzdáním.

          Každé slavení bohoslužby i každá činnost a dílo církve má být projevem naší vděčnosti a trvalým díkem za to, co pro nás Bůh v Kristu učinil. Právě takto máme chápat verš o zvednutí „kalicha spásy“, ale i celý Žalm 116., který je výrazem vděčné víry jednotlivce i celého Božího lidu.

Modlitba

Bože, k tobě se obracíme modlitbou v tomto červnovém čase, zde ve tvém chrámu. Chceme ti poděkovat za tvé služebníky – bratry patriarchy Karla Farského, Gustava Adolfa Procházku, Františka Kováře, Miroslava Nováka, Vratislava Štěpánka a Josefa Špaka. Oni prožili v nelehkých chvílích své služby tvé zastání a tvou pomoc. Oni zvedali kalich spásy a vzývali tvé jméno také v tomto chrámu. Karel Farský při položení základního kamene tohoto sboru, jeho spolupracovníci a pokračovatelé v tomto kostele po jeho zbudování. Zde slavili liturgii patriarchové se sestrami a bratřími z církve v průběhu desetiletí při sněmech, synodách a mnohých příležitostech.

          Bože, milostivý a spravedlivý, i my ze srdce toužíme pozvedat kalich spásy a vzývat tvé jméno, neboť ses nás tolikrát zastal, prokázal jsi nám mnohé své milosrdenství. Projevil ses jako náš Bůh a milující Otec, který se slitovává.

          Ať nás naplňuje stálá vděčnost za tvoji pomoc projevovanou v těžkých situacích. Ať nás zbavuje strachu vědomí, že jsme pod tvojí ochranou. Ať překonává naši lidskou slabost a nespolehlivost tvá stálost a věrnost. Ať nás, kteří se hlásíme ke Kristovu kalichu, který byl tak drahý pro naše husitské předky, provází tvá milost a požehnání.

          Vyslyš nás, když se k tobě s důvěrou modlíme: „Otče náš …“

Amen.

Tomáš Butta, patriarcha

Marie Jandová publikováno: 09.08.2020 09:06 zobrazeno: 462x