Ž 119,9-16 Jak si mladý člověk udrží svou stezku čistou?

kázání při biřmování v modlitebně v Praze – Kobylisích (poslední neděle církevního roku) 2 Tm 3,14-17 J 14,23-24

Sestry a bratři, mladí přátelé, kteří dnes přijmete svátost biřmování, setkáváme se poslední neděli církevního roku. Příští nedělí již začíná advent a tím i nový liturgický rok.
Tato neděle je nazvána v katolické tradici nedělí Krista Krále. Reformační církve slaví tuto neděli jako Den Bible. Můžeme v tom spatřovat zvláštní symboliku, že právě tuto neděli se koná zde slavnost biřmování. Písmo svaté bylo a je základem vaší přípravy a současně se má stát průvodcem na vaší další cestě víry. Jde o symboliku času – označení dnešní neděle, ale i místa. Vždyť právě nedaleko od této husitské modlitebny v Praze – Kobylisích se nachází Dům Bible. Před dvaceti lety by se zdálo nemožné, že Bible bude běžně k dostání v knihkupectví a dokonce pro její šíření bude postaven celý dům. Tento dům je místem, odkud se šíří Bible v naší zemi, ale i do dalších mnoha zemí světa. Jsou organizovány sbírky na podporu tisku překladů do mnoha jazyků. Ale co my? Jak přistupujeme k Bibli my? Jak si jí ceníme? My máme jedinečný překlad Bible kralické i srozumitelný nový ekumenický překlad. Ale je pro nás Bible skutečně průvodcem po stezkách života?
         Bratři Lukáš a Martin, kteří budou biřmováni, prošli biblickou přípravou. Platí o nich slovo z 2. listu Timoteovi: „Od dětství znáš svatá Písma“ (3,15). Oba jsou studenti. Mohli by si říci: „Máme hodně učení. Co se ještě učit něčemu navíc.“ Ale oni přesto věnovali svůj čas seznamování se s Biblí a základy křesťanství. Ale nestačí jen navenek a povrchně se s Biblí seznamovat. Nejedná se jen o rozšiřování si znalostí z oblasti kultury, historie nebo náboženství. Při studiu Písma jde o Boží slovo, o Boží vůli, o Boží moudrost. Je to slovo, které má člověk přijmout do svého srdce, jako po tom toužil žalmista. „Dotazuji se na tvoji vůli celým srdcem.“ „Tvou řeč uchovávám v srdci“ (Ž 119,10-11). Boží slovo má mít místo v našem srdci, v našem nitru a současně má být naplňováno v celém našem životě. Ve 2. listě Timoteovi je vyjádřen smysl četby a studia Písma: „Aby Boží člověk byl náležitě připraven ke každému dobrému činu“ (3,17).
Jste mladí lidé. Na člověka v mládí, ale i v každém jiném věku doléhá řada otázek. Před vámi je život ve své kráse, s mnohými možnostmi, dary, ale i komplikacemi. Čekají vás různé křižovatky i náročné okamžiky, jako jsou připraveny na každého. Být křesťanem neznamená, že se automaticky všechno bude dařit, že Bůh zázračným způsobem bude odstraňovat z cesty všechny překážky. Být křesťanem nám naopak může někdy zkomplikovat život. Musíme se ptát, zda je to správné, když si druzí žádné otázky nad tím nekladou. Říkají: „Je přece něco normální. Dělají to všichni, tak to dělej také.“ Ale my se ptáme: „Líbí se to Bohu?“ A tak klade žalm otázku: „Jak si mladík udrží svou stezku čistou?“ Jak  mladý člověk obstojí před Bohem a nepromarní svůj život a nemine se cíle, pro který nás Bůh stvořil?
Biřmování znamená uvědomělou a dospělejší víru. Jestliže je člověk pokřtěný jako dítě, pak ve svátosti biřmování se přihlašuje k té cestě, která začala křtem. Nevystačí již s dětskou vírou, která nekriticky přijímá to, co řeknou druzí. Má dozrát k víře dospělejší. Jak říká apoštol Pavel: „Dokud jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, smýšlel jsem jako dítě; když jsem se stal mužem, překonal jsem to, co je dětinské“ (1 K 13,11). Člověk má ve své víře a duchovním poznání růst, dospívat, dorůstat v Krista, v dokonalý Boží obraz. Ale člověk není nikdy dokonalý a svým úsilím se takovým nemůže nikdy stát. Má však o to usilovat. Křesťan se má stát dospělým. Ale jak si lidé představují dospělost? Většinou tak, že si mohou dělat, co chtějí. Mladý člověk si říká: „Až budu dospělým, budu si dělat, co chci. Nikdo mi do ničeho nebude mluvit.“ Ale skutečná dospělost nespočívá jen v samostatnosti a sebenalezení, nýbrž především v odpovědnosti za druhé. Život pro druhé, nejen pro sebe, to je poselství Ježíše.
Při svátosti biřmování dostáváte dvě obdarování. Tím prvním je lidským zrakem neviditelný dar a tím druhým je viditelný. Tím prvním je tajemství přítomnosti a posily Ducha svatého. A tím druhým je kniha - Písmo svaté. Boží slovo ukazuje pravou cestu, či přesněji úzkou stezku života. A kdyby člověk z ní načas sešel nebo ji ztratil, Bůh mu ji přesto znovu ukáže svým Slovem i svým Duchem. Ve svátosti biřmování se nám dostává duchovní posily k životu, který před Bohem obstojí. Jak si mladý člověk udrží svou stezku čistou? Jak si člověk v každém věku uchová čistý štít? Musí se vždy držet tvého slova. Kéž je tato odpověď i naší upřímnou touhou a vyznáním. Amen.

Tomáš Butta, patriarcha

Helena Bastlová publikováno: 06.12.2007 09:32 zobrazeno: 4096x