Velikonoční dar pokoje od vzkříšeného Krista

Sestry a bratři,
pozdravuji vás v čase velikonočních svátků a chci spolu s vámi ve víře přistupovat k tajemství vítězného a nepomíjejícího života v Ježíši Kristu. K biblickým textům, které každoročně o Velikonocích čteme, patří svědectví o učednících za zavřenými dveřmi a zjevení vzkříšeného Ježíše v jeruzalémském večeřadle (J 20,19-31). Zjevování vzkříšeného není jednorázová záležitost. Nestalo se to jen jednou, a pak se Ježíš již nikomu neukázal. K setkání s ním dochází opakovaně. V Janově evangeliu je dokonce uvedeno, že Vzkříšený činil různá znamení, která nejsou ani v Bibli zapsána. Ale to, co je v ní zapsáno, je pro nás zcela dostačující. Můžeme z toho stále čerpat posílení své víry a poznání velikonočního tajemství.
Vzkříšený Ježíš zdraví své učedníky přáním pokoje: „Pokoj vám“. Celkem se tento pozdrav ve velikonočním příběhu jeruzalémského zjevování opakuje třikrát. Jde na jedné straně o běžný hebrejský pozdrav „šálóm“ ve smyslu klidu, pohody a štěstí. Na druhé straně je Ježíšovo přání pokoje zcela jedinečné. Pokoj se vztahuje k lidskému nitru, které má jím být prostoupeno a naplněno. Tento pokoj zasliboval Ježíš svým učedníkům, když se s nimi loučil. Řekl, že jim dá pokoj, který jim nikdo a nic ve světě nemůže dát (J 14,27). Je to pokoj, který převyšuje každé lidské pomyšlení (Fp 4,7). Člověk touží mít pokoj. Chtěli bychom utéci před nepokojem světa. Klid nám bere vědomí utrpení, zmatků, nepřehledných a složitých situací, strach z určitých lidí. Tuto snahu uchránit se od všeho nespravedlivého, zlého, těžkého, co svět přináší, znázorňují zřetelně „zavřené dveře“. Učedníci byli za zavřenými dveřmi. I když se člověk chce chránit před pronikáním těžkostí světa, přesto si k nám najdou cestu a vnikají do naší duše. Ani zavřené dveře ani zavřené oči nám nepomohou, neboť se nám do mysli vkrádají myšlenky, které nás skličují. Člověku narušují vnitřní klid a jistotu. Pokoj může přinést a dát pouze Bůh. Vzkříšený Ježíš chce darovat učedníkům vnitřní zklidnění a posílení. Pokoj se v životě zpravidla dostavuje po období těžkého zápasu. Velikonoční Kristův pokoj je ovocem těžkého zápasu a boje. Je to pokoj toho, kdo prošel utrpením kříže a zvítězil. On může pokoj na druhé přenášet. Pokoj může předat jen ten, do ho v sobě má. Ježíš má tento pokoj z plného sjednocení s Otcem a z nadhledu Boží lásky. Kdybychom tak dokázali zůstat klidní a vyrovnaní, nejen když posloucháme nádhernou hudbu, odrážející stopy věčné nebeské harmonie. Ale zůstat klidní, když nás někdo rozčílí svým pohoršujícím jednáním. Kéž bychom dokázali setrvat v hlubokém klidu, když na nás doléhají nejrůznější obtíže ze všech stran.
Pokoj se týká lidské duše a současně společenství. Je to slovo pro společenství „Pokoj vám.“ Kristovo přání pokoje či přesněji dar pokoje je určen společenství. Nejde o nehybný klid, kdy se nic neděje, ale o zdravé vztahy. Církev má být místem pokojných vztahů založených na mírnosti, vlídnosti a lásce. A to je možné v církvi jen tehdy, když je uprostřed nás Kristus. Vzkříšený přichází a staví se doprostřed společenství v jeruzalémském večeřadle (v. 19). Kde není v centru žádný člověk, ale Kristus, tam se to může naplňovat. Kde je naopak v centru člověk, kde lidé do centra staví své vlastní já, tam zpravidla moc velký pokoj nebývá. Jen tam, kde dávají lidé prostor Ježíšovi, tam on naplňuje pokojem srdce a vzájemné vztahy. Apoštol Petr  napsal: „Co je v srdci skryto a co je nepomíjitelné, tichý a pokojný duch, to je před Bohem převzácné (1 Pt 3,4). Učedníci přijali od Krista nejprve hluboký pokoj, a pak teprve mohli klidně otevřít dveře a vstoupit do neklidného světa, aby byli Ježíšovými svědky. Kéž i my přijmeme a neseme velikonoční dar Kristova pokoje v sobě a mezi sebou. To vám přeje a v modlitbě na vás myslí

Tomáš Butta bratr patriarcha

Ivo Vacík publikováno: 27.03.2007 10:35 zobrazeno: 5204x