L 3,16-17.21-22 Křest, modlitba a Boží synovství

10.01.2016

Kázání na 1. něděli po Zjevení v kostele sv. Václava v Praze 2-Na Zderaze - 10. leden 2016 

Sestry a bratři,

událost Ježíšova křtu je dosvědčena ve všech čtyřech evangeliích. V letošním roce čteme o ní ve znění podle evangelisty Lukáše. Zprvu bezejmenné dítě či „děťátko“ (L 2,12.16) dostává osmý den po narození jméno „Ježíš“ (L 2,21) a je představován v tomto příběhu již jako dospělý muž (srov. L 3,23). Na některých obrazech křtu Ježíše je sice zobrazován ještě jako malý chlapec, ale většinou již ve věku dospělosti. Křest v Jordánu je v Ježíšově životě jedinečnou událostí. Zaměřuje současně naši pozornost na svátost křtu, na náš křest.

Dovídáme se, že „všechen lid se dával křtít“ (L 3,21). Tehdy mnozí lidé přicházeli k Jordánu a dávali se pokřtít. Stalo se to lidovým hnutím, které vyvolalo vystoupení Jana Křtitele. Mezi těmi mnohými přišel i Ježíš. Ježíš sestoupil do vod Jordánu, byl ponořen a vystoupil z nich. Na něm vidíme, že křest není něčím samozřejmým.  Je osobním rozhodnutím. Ježíš již jako dospělý asi ve 30 letech byl pokřtěn. Rozhodl se pro to, že přijme křest sám. Ne z důvodu, že když to činí druzí, tak se přidám a udělám to také. Každý křest je spojen s osobním rozhodnutím, buď dospělého anebo dospívajícího člověka. V případě křtu dítěte to má být s úmyslem a na základě víry,  rozhodnutí  a závazku rodičů, že také své dítě k víře povedou.

Důležité je sdělení, že se Ježíš při křtu i po něm modlí. Slyšíme: „modlil se“. Zde vidíme, že má při křtu význam modlitba a duchovní život. Služba svátostmi je provázena vždy modlitbou církve i jednotlivce. Modlitba to je náš vnitřní skrytý rozhovor s Bohem. Je projevem naší živé víry. Křest neznamená, že se automaticky vykoná obřad a tím je vše zajištěno. Má být spojen s duchovním životem a modlitbou. Při křtu se projevuje Boží synovství Ježíše. Zaznívá k němu: „Ty jsi můj milovaný Syn“. Ježíšův křest byl odlišný od našeho a jeho důvod byl jiný než náš. On očištění a smytí hříchu nepotřeboval. Při jeho křtu v Jordánu se pro nás odkrývá Boží tajemství, tajemství Boží Trojice. Neviditelný Otec mluví z nebe k Synovi a Duch svatý snášející se z výšiny je spatřován jako holubice. Přes odlišnost Ježíšova křtu, i náš křest je jedinečnou událostí. Máme si toho být vědomi. A také s naším křtem má být spojen duchovní život a modlitba. I přes odlišnost Ježíšova Synovství jsme ve křtu zahrnuti mezi Boží syny a Boží dcery. Ve křtu se stáváme Božími dětmi. Stáváme se jak Otcovými dětmi, tak i Ježíšovými bratry a jsme spojeni v Duchu svatém. Apoštol Pavel mluví o tom, že jsme přijali „Ducha synovství“ (Ř 8,15), „Ducha jeho Syna“ (Ga 4,6), „Ducha Kristova“ (Ř 8,9). Co znamená toto synovství? Stručně řečeno, je to pokora, kázeň a služba. O Duchu Kristově se v naší církvi mnoho píše a mluví. Ale jsme skutečně pokorní? Jsme schopni kázně? Jsme skutečně služebníci? Poznávat „Ducha Kristova“, „Ducha synovství“ znamená hledět na Ježíše. Nevyvyšuje se nad ostatní. Vstupuje do zástupu mezi hříšné lidi, ač sám byl bez hříchu. Neprosazuje svou vůli za každou cenu, ale přijímá Boží vůli a podrobuje se kázni (srov. Žd 12). Nehledá svou vůli, ale vůli svého Otce (J 5,30, J 6,38). A Ježíš s pokorou nastupuje službu lidem, službu vykoupení svým křížem a vzkříšením.

Sestry a bratři, událost Ježíšova křtu na počátku jeho vystoupení v dospělosti nám umožňuje poznávat jeho tajemství jako Božího Syna. Poselství této události nás má také vést k vděčnosti za dar našeho křtu a k duchovnímu rozvíjení našeho synovství. Amen.

Tomáš Butta, patriarcha

Oldřich Nováček publikováno: 19.01.2016 02:41 zobrazeno: 1853x