Neh 6,1-16 Překážky díla obnovy a jeho uskutečnění

Kázání při májové pobožnosti, Praha – Hloubětín, květen 2008

Sestry a bratři, ve Starém zákoně se setkáváme s postavou Nehemjáše. Ujal se úkolu vybudovat hradby poničeného města Jeruzaléma. Je to velká postava doby po vyhnanství židovského lidu ze své vlasti. Je představitelem obnovy toho, co bylo zničeno a co zaniklo.
Tato postava a celá starozákonní kniha označená jeho jménem nás oslovuje v situaci, kdy se obnovuje to, co bylo zničeno nebo co zchátralo. Nehemjáš obnovoval hradby města Jeruzaléma. Tato obnova probíhala v konkrétní době – tedy v 5. století před příchodem Krista. Jeho úsilí je však nadčasovým předobrazem budování církve, budování nebeského Jeruzaléma. Je to však i inspirace pro budování konkrétní náboženské obce – pro utváření duchovního společenství, ale i hmotného zázemí pro setkávání věřících – tedy našich sborů a modliteben. Budování a obnova církve je trvalým děním. Nelze si říci: „Už jsme udělali všechno, co bylo potřebné, a teď budeme z toho v klidu žít. Nemusíme se již o nic starat, snažit se a nic dělat.“ Stále je co zlepšovat, budovat, obnovovat.
Nehemjáš budoval hradby. Proč zrovna hradby? Hradba a opevnění je biblickým obrazem ochrany a záchrany. Stržení hradeb znamená totální porážku města (Jr 50,15). Město bez hradeb vyjadřuje  bezbrannost a bezmocnost (Ž 89,41). V případě Nehemjáše se jednalo o opravdové zdi. Obvodové zdivo při pádu Jeruzaléma sice zůstalo, ale bylo poničeno a mělo trhliny. Hradby jeho úsilím měly mít opět svou ochrannou funkci. I podle knihy Zjevení má nebeský Jeruzalém hradby a dokonce mohutné a vysoké (21,12). To neznamená, že církev by měla být jako nedobytný hrad, pevnost, kam se nikdo nemůže dostat. Neznamená to, že by měla být zcela uzavřena a izolována od všeho. A nebo, že bychom měli stavět zdi a bariéry mezi sebe. Vždyť Kristus zbořil zeď, která rozděluje a působí svár (Ef 2,14). Přesto i dnes je nutné určité vymezení, určité ochranné hradby, aby bylo zřejmé, co je církev a co již není. Svěřený poklad evangelia je třeba chránit.
Vždy, když se něco buduje, dílo provázejí nejrůznější překážky. Nehemjáš a stavitelé hradeb byli vystaveni nejrůznějším překážkám. Nepřátelé se s nelibostí dívali na to, jak se hradby začínají pomalu zvedat a zničený Jeruzalém obnovovat. Chtěli Nehemjáše zastrašit a různými cestami ho přimět k tomu, aby toho nechal. A tak z této starozákonní knihy vidíme, že čas obnovy a dobrého úsilí je současně dobou pomluv, lstí, udavačství, zastrašování, podplácení, kompromitujících dopisů a provokací. To vše bohužel doprovází dílo obnovy. Všechny možné způsoby byly na Nehemjášovi vyzkoušeny. Měl být dokonce vylákán na pusté místo a tam zabit. Nepřátelé se domnívali, že když zlikvidují jeho, nebude už dílo více pokračovat. Stojí přece podle jejich představ na této osobě, na tomto vůdci, na tomto člověku. Dílo obnovy má vždycky nějaké překážky. Naivní optimismus a laciné řešení narazí na překážky a klamné představy se rozplynou. Nemůžeme si v církvi myslet, že všechno půjde hned a bez problémů. Jakmile se něco dobrého daří, objeví se nepřátelé. Nepřátelé za hradbami – to se dá ještě očekávat. Ale nepřátelé jsou i uvnitř hradeb a to je ještě horší. Byli to lidé z Nehemjášovy blízkosti. Tak jako nepřátelé mimo hradby jsou jmenováni Sanbalat, Tóbijáš a Gešem (v. 1), tak i nepřátelé uvnitř hradeb mají svá jména. Je mezi nimi i žena – prorokyně Nóadja (v. 14). Místo toho, aby proroci podporovali Nehemjáše a dílo obnovy, tak naopak stojí proti němu. Dar proroctví patří mezi dary Ducha svatého (1 K 12,10; 13,2), ale současně jsou i falešní proroci, před kterými varuje Ježíš (Mt 7,15) i apoštolové (2 Pt 2,1; 1 J 4,1). V knize Nehemjášově čteme o tom, že tito proroci byli „najati“ / v Kralické bibli je „najati za mzdu“ (v. 12 a 13). Takoví proroci jsou ovládáni určitými lidmi a ne samotným Bohem. Bůh je nepovolal, ale lidé je najali, aby hájili jejich zájmy. Takoví lidé dílu obnovy neprospějí, ale naopak je všemožně stěžují.
Dílo obnovy má veliké překážky – vnější i vnitřní. Důležitý je výsledek. Cesta je sice obtížná, náročná, ale výsledek se dostaví. Hradby nakonec stojí. Čteme: „Hradby byly úplně dostavěny…“ (v. 15). To, co se nepodařilo nikomu za více než sto let, dokázal Nehemjáš za 52 dnů. Důležité je, že dílo obnovy hradeb a města v čase Nehemjáše bylo vykonáno s Boží pomocí. V kritických chvílích se Nehemjáš obracel o pomoc k Bohu. Volal: „Bože, posilni mé ruce!“ (v. 9) A Bůh mu tuto sílu dal. On nespoléhal jen na své síly. Dílo obnovy nekonáme jen my lidé, ale Bůh sám. My můžeme být pouze jako jeho nástroje v pokoře, důvěře a modlitbě. K tomuto poznání a povzbuzení nás vede poselství knihy Nehemjáše. Amen.

Tomáš Butta, patriarcha

Helena Bastlová publikováno: 30.05.2008 09:15 zobrazeno: 3427x