WebArchiv - archiv českého webu

O významu památky zesnulých a svědků Páně

09.10.2014

Článek do ČZ

Na rozdíl od svátku „Všech svědků Páně“, připadajícího na 1. listopad, je i v sekularizované společnosti památka zesnulých,  tzv. „dušičky“ - v kalendáři zařazena na 2. listopadu - velmi rozšířena. Také v naší Církvi československé husitské má svou zvláštní významnost a do shromáždění přicházejí i ti lidé, kteří pravidelně do kostela nechodí.

Tento listopadový čas můžeme vnímat ve třech rovinách. V těchto podzimních dnech si můžeme uvědomovat jednak svou sounáležitost s minulými generacemi. Člověk nežije sám, ale v nejrůznějších vztazích a rodinných vazbách. Každý z nás máme své předky, kteří zde žili před námi. Listopadový čas je výzvou k tomu, připomenout si lidi z rodiny, ale i různé známé, kteří již nejsou zde mezi námi. Dále je tento čas příležitostí zastavit se.  Uprostřed uspěchanosti a starostí, které v sobě nosíme, se náhle zastavujeme v místech ticha a klidu hřbitovů, kde má čas zcela jiný rytmus. Můžeme se u náhrobků a pomníků zamýšlet nad smyslem života, který je pro nás všechny časově vymezený. Třetí rovinou je pro mne pohled víry. Tyto listopadové dny působí smutně. Už sama příroda svým nevlídným počasím a obrazem zanikání v nás vzbuzuje pocity sklíčenosti a smutku. Křesťanský pohled jde však dále. Smíme čerpat naději z Knihy knih, kde smrt není tím posledním, ale naopak život. Ježíš je dárce pravého života, nad kterým ani smrt nemá moc (J 11,25-26; Zj 1,18).

Tato křesťanská naděje se má projevovat ve shromážděních, která se v tomto čase konají. V Církvi československé husitské je rozšířena zvyklost konat bohoslužby či pobožnosti na Památku zesnulých večer. Zvláštností je, že do velkých zelených věnců se umísťují listy se jmény těch, na které chceme vzpomenout. Velký zelený věnec je znamením vítězství a života. Jeho kruhový tvar vyjadřuje věčnost. Apoštol Pavel na jednom místě ve svém listě mluví o „nepomíjejícím věnci“ (1 K 9,25) nebo jinde v Bibli čteme o „věnci života“ (Zj 2,10). Psaní jmen může odkazovat na biblický obraz jmen zapsaných v knize života (Zj 3,5) či nebesích (L 10,20). Nemůžeme zapomenout ani na symbol světel, rozsvěcení svící jako znamení života, které také patří k tomuto času. Plamínek svíce představuje lidský život (Př 20,27), avšak především Ježíš sám je tím věčný světlem života (J 8,12). Křesťanské shromáždění je charakteristické modlitbou, v níž na zesnulé myslíme před Bohem. Jde o víc než naše lidské vzpomínání. Kdyby totiž záleželo jen na lidské paměti, tak by to bylo málo. Na mnohé si nikdo již ani nevzpomene. Zmizeli v minulosti zapomenutí. I my se jednou do tohoto zapomenutí ponoříme.  Proto odevzdáváme v modlitbě zesnulé do Boží paměti s vírou, že člověk s Bohem spojený vírou a láskou se z Boží paměti nevytratí, jak slyšíme v Žalmu 112,6: „Spravedlivý v Boží paměti zůstane věčně.“

Je třeba připomenout, že se jedná o dva dny, dva listopadové svátky tradičně nazvané „Všech svatých“ a „dušičky“. V naší církvi jsou označeny jako Všech křesťanských svědků a Památka zesnulých. Památka zesnulých má historický původ v 10. století, kdy v roce 998 byla vyhlášena pro kláštery Odilem z Cluny. První ze zmíněných svátků je starší a má svůj počátek již ve 4. století, kdy byli připomínáni ti, kteří trpěli pro křesťanskou víru a ztratili svůj život v době pronásledování. V 8. století je dosvědčeno datum 1. listopadu spojené s tímto připomínáním mučedníků. Ve středověku měl tento svátek velký význam, neboť kult světců byl velmi rozšířen. Reformace se proti tomu stavěla kriticky a zdůrazňovala, že středem křesťanské zvěsti je Ježíš Kristus a postavy víry z minulosti jsou pro křesťany příkladem cesty následování Krista v přítomnosti. V Církvi československé husitské hovoříme o svědcích, spíše než o světcích. Existuje obrazné přirovnání: Ježíš je jako slunce a jeho svědkové jsou jako hvězdy. Slunce je pro nás jenom jedno, ale hvězd je nespočet (srov. Fp 2,15). Ježíš Kristus jako dárce pravého života je centrem celého církevního roku, a tím také obou listopadových svátků.

 

Tomáš Butta, patriarcha



Tomáš Butta, patriarcha

Oldřich Nováček publikováno: 20.10.2015 03:08 zobrazeno: 2254x


Pension Betlém        HITS        Ekumenická rada církví        Husitská teologická fakulta        Ekumenická akademie        Hus