L 23,13-14.40-41.47 Spravedlivý umírá za nespravedlivé

Zamyšlení nad pašijovým příběhem

Sestry a bratři,

         pašijový příběh nás přenáší do Jeruzaléma do doby před 2000 lety. Je jistě neobyčejným zážitkem projít jako poutník do Svaté země místa spojená s Ježíšovou cestou utrpení a konce jeho pozemského života přímo v Jeruzalémě. Jít od Getsemanské zahrady a zastavit se v tzv. Chrámu národů u kamene, na kterém se Ježíš podle tradice modlil. Projít celou cestou zvanou „cesta bolestná“ (via dolorosa) úzkými uličkami Jeruzaléma až k chrámu Božího hrobu, kde je v podlaze skála Golgoty. Příběh je promeditován nesčetněkrát při pobožnostech křížové cesty v kostelích i v přírodě. Promlouvá k nám při čtení pašijí na Velký pátek. Při naslouchání svědectví Písma vždy znovuprožíváme tento dramatický příběh prostupující a ovlivňující dějiny světa i jednotlivých lidských životů.

         V celém příběhu se zřetelně ukazuje a vyniká Ježíšova nevina a spravedlnost. Ježíš není odsouzen za vlastní provinění. Na kříži končí svůj život nevinný a spravedlivý člověk. Postupně tuto Ježíšovu nevinu a spravedlnost dosvědčují tři postavy: soudce – Pilát Pontský, jeden ze zločinců – lotr na kříži i vykonavatel trestu – jeden z římských vojáků. Pilát řekl velekněžím, členům židovské rady i shromážděnému lidu: „Neshledal jsem nic, z čeho Ježíše odsuzujete“ (v. 13 -14). Odsouzený zločinec přiznal: „My jsme odsouzeni spravedlivě, dostáváme zaslouženou odplatu, ale on nic zlého neudělal“. (v. 41). A římský důstojník vyznal: „Tento člověk byl vskutku spravedlivý“ (v. 47). Můžeme sice namítnout, že Pilát i když věděl o Ježíšově nevině, dopustil, aby byl odsouzen. V případě odsouzeného člověka si můžeme říci, že se v něm svědomí pohnulo až hodně pozdě. A římský voják se přece také podílel na popravě spolu s ostatními. Přesto z jejich úst prohlášení Ježíšovy neviny a spravedlnosti zaznívá.

         Ježíšova charakteristika ve svědectví lidí z pašijového příběhu, ale i ze svědectví celého Písma, je jednoznačná: Ježíš je spravedlivý v tom nejhlubším slova smyslu. Spravedlnost není jen neudělat něco špatně, nepodlehnout zlu, ale především znamená konat dobro. A to Ježíš během svého života konal slovem i činy. Ježíš naplňuje sám na sobě blahoslavenství, kdy člověk trpí pro spravedlnost (Mt 5,10). Lidé si vždycky najdou důvod, jak druhého křivě obvinit, očernit, znemožnit. Nést křivdu, nespravedlnost je velmi těžké. Být trestán za něco, co udělal někdo jiný. Proti tomu se člověk bouří. Ale Ježíš to s pokorou nese. Trpí jako spravedlivý za nespravedlivé. Ježíš je spravedlivý, ale my nejsme spravedlivými. Kdo z nás může říci, že je spravedlivý?

         Velikonoční svátky jsou v některých místech spojeny se svérázným způsobem připomínání Ježíšova utrpení a smrti. Lidé se bičují a nechávají se křižovat. Je za tím snaha odčinit zlé skutky sebetrýzněním a umělým navozováním bolesti. Ale není bolesti a utrpení ve světě tolik?! Proč ho ještě uměle zmnožovat? Neodpovídá duchu Ježíše naopak utrpení druhých zmírňovat? Navíc my sami se nemůžeme zbavit vlastní viny a lidského hříchu. Jen Ježíšovo neopakovatelné utrpení a jeho smrt „jednou provždy“ zbavují lidské viny. Přiznávají Boží odpuštění a smazání našich vin. Proto on spravedlivý položil život za nás nespravedlivé (1Pt 3,18). To můžeme poznávat znovu a hlouběji z pašijového příběhu. Ať dokážeme přijímat s vírou a s vděčností jedinečnou Boží spravedlnost a trvalou lásku projevenou vůči nám v Ježíši Kristu. Amen.

Tomáš Butta, patriarcha

Marie Trtíková publikováno: 16.04.2013 11:34 zobrazeno: 2512x