Poselství k adventnímu času

„Stalo se slovo Boží k Janovi, synu Zachariášovu, na poušti.

I začal procházet celé okolí Jordánu a kázal: „Obraťte se.“

L 3,2-3

Sestry a bratři, je opět advent. Adventem nastal nový čas blížících se Vánoc. Začal také celý nový církevní rok. V novém liturgickém roce 2007-2008 budeme v našem zvěstování Církve československé husitské vycházet z kazatelského cyklu, který má ústřední téma "Pokání a obnova církve". Volba právě tohoto kazatelského cyklu (lekcionáře) ukazuje, že obnova církve nevychází jen z lidských úvah, plánů a aktivit, ale především z Božího slova.

Dobou adventu nás provází Jan Křtitel. Kdybychom chtěli použít soudobé vyjádření pro jeho úlohu, řekli bychom, že je moderátor. Moderátor – průvodce pořadu uvádí hosty. Moderátor Jan napíná publikum a říká: „A nyní na scénu přijde někdo výjimečný… Dovolte, abych vám představil vzácného hosta.“ Tak podobně by mohl moderovat pořad s názvem "Události spásy", ve kterém se objevuje "vzácný host z míst nejvyšších".

Ale zůstaňme přece jen u osvědčených biblických názvů. Jan Křtitel byl prorok a kazatel. Janovo prorocké působení a kázání je spojeno s výzvou „Obraťte se! Navraťte se k Bohu! Jděte mu vstříc!“ Bůh se v Ježíši Kristu blíží k nám, my se máme přiblížit k němu. Jan Křtitel navazuje na volání proroků. Oni vyzývali izraelský lid k  návratu, k obrácení. Tak volal Izajáš (31,6), Jeremjáš (4,1), Ezechiel (18,31), Zachariáš (1,3), Malachiáš a další proroci. „Obraťte se ke mně, já vrátím se k vám“ (Mal 3,7b).

Obrácení či návrat má trojí rozměr. Prvním rozměrem je obrátit se k sobě samému. Od vnějšího oklamávajícího světa, od honby za úspěchem, pozicí, ziskem se člověk má obrátit ke svému nitru. Tím není míněno uzavření se do sebe, posílení egoismu a sebestřednosti. Ale znamená to dát si do pořádku své nitro, uspořádat si v sobě hodnoty, dát je do správného pořadí. Jít do sebe tak, jako šel marnotratný syn (L 15,17). On přestal žít iluzí, ale prožil sám sebe, svou  situaci a došel k pravdivému sebepoznání.

Tím druhým rozměrem obrácení je obrat k druhým lidem. Znamená to schopnost obrátit se k druhému člověku. Lidský život je poznamenán neustálým odvracením se od druhých. Ten nám nesedne, ten nás urazí, ten nejedná podle našich představ. A tak mnohým – i třeba dříve nejbližším li-dem - ukážeme záda. Odvracení se od druhých může mít i příčinu v naší ješitnosti, urážlivosti či pocitu vlastní významnosti. Advent je výzvou k obrácení se k druhým – ne zády, ale s vlídnější a laskavější tváří.

Tím nejhlubším a základním obrácením je obrácení k Bohu. Advent znamená obrátit své kroky do chrámu, do společenství církve, nejen do obchodů. O takových požehnaných návratech se mluví v Žalmu 23: „Do domu Hospodinova se budu vracet do nejdelších časů“ (v. 6b). Advent nám klade otázky: Kam směřujeme? Jakým směrem jdeme? Jdeme nazpět do Egypta nebo hledáme směr k zaslíbené zemi? Jan volal své současníky v poušti na cestu do zaslíbené země, aby se navrátili na tuto cestu k Bohu. Advent znamená navrátit se na cestu, která vede správným směrem od tmy ke Světlu. Jan Křtitel nám ukazuje po staletí spolehlivě směr. Je to cesta, směřující k plné radosti Vánoc.

V této naději na vás, sestry a bratři, v předvánočním čase myslím a připojuji se ke společné modlitbě za duchovní obnovování naší církve z Božího slova v celém novém liturgickém roce.

Tomáš Butta, bratr patriarcha

Tomáš Butta

Helena Bastlová publikováno: 29.11.2007 02:51 zobrazeno: 4415x