Ž 18, 26-36 (29-30) S Bohem zdoláme hradbu

Kázání na vikariátním shromáždění v Kutné Hoře – červen 2020 

Sestry a bratři,

pro toto shromáždění jsem zvolil čtení Žalmu 18., přesněji jeho úryvek. Tento žalm nacházíme v Písmu svatém i ve 22. kapitole 2. knihy Samuelovy. Znění obou je téměř shodné (srov. 2 Sa 22,1-51).

Ve 2. knize Samuelově tento žalm přímo zpívá v závěru svého života král David: „Slova této písně přednášel David Hospodinu v den, kdy jej Hospodin vysvobodil z moci všech jeho nepřátel i z moci Saulovy“ (2 Sa 22,1). V Knize Žalmů je určen pro předního zpěváka, který jej zpíval při liturgické slavnosti v jeruzalémském chrámu (Ž 18,1). Původně se jedná o píseň vděčnosti za záchranu před smrtí a za přemožení nepřátel (2 Sa 22,15-20). Tento Žalm získal charakter liturgického dramatu znázorňující symbolicky záchranu izraelského krále a jeho záchranu před nepřáteli. O starobylosti písně svědčí přírodní obrazy ničivých sil i výrazy z doby bitev a bojů za časů Davida, jako je užití bronzového luku (Ž 18, 35).

Nejde však jen o konkrétní postavu Davida, ale o Mesiáše, který je Hospodinem zachráněn od smrti a který je vítězem nad zlem a všemi nepřáteli. Žalm 18 je životním vyznáním krále Davida. „Ty mi rozsvěcuješ světlo, Hospodine. Můj Bůh září do mých temnot. S tebou proběhnu i nepřátelskou vřavou, se svým Bohem zdolám hradbu“ (Ž 18,29-30). Žalmista se ocitá v temnotě, je uprostřed nepřátelského vojska, a musí navíc ještě zdolat hradbu. I uprostřed temnoty je s ním Bůh, který je světlem (Ž 27,1; 1 J 1,5). Dostane se i z obklíčení nepřátelského vojska, neboť také z této situace se mu s pomocí Boží podaří vyváznout. Je před ní však ještě překážka v podobě hradby, ale i s tím si dokáže poradit, je-li s ním Bůh.

Zaměříme se na výpověď Davida o zdolání hradby. Je zde řeč o kamenné hradbě, o pevné zdi. V překladu Viktora Fischla tento verš zní: „S pomocí svého Boha přeskočím i zeď“. Hradby znamenají jednak ochranu, ale také rozdělení nebo překážku. Hradby si mezi sebe stavíme my lidé. Někdy jsou tyto hradby hodně vysoké a silné, takže jsme od sebe vzdáleni. Nevidíme se a neslyšíme se, i když můžeme být vedle sebe. Nebo nám – obrazně řečeno – někdo jiný staví do cesty hradby, zdi a překážky. Někdy přicházejí neočekávané události, které přinášejí v našem životě překážky, které se nám zdají být nepřekonatelné. Cesta víry a cesta služby Bohu a jeho království v církvi je někdy těžkým bojem a obtížným zápasem, jako tomu bylo v časech krále Davida, i když se bojuje dnes jinými prostředky. Ale je to i neustálé zdolávání hradeb, překonávání překážek.

Jak se pozná, že naše snažení, zápasy a jednání jsou v souladu s Boží vůlí? Jak to můžeme rozpoznat? Jeden názor je, že se to pozná tak, že se před námi všechny dveře samy otevírají. Něco chceme dobrého uskutečnit, a vše jde zázračně snadno a samo. Všichni jsou k nám vlídní, jsou plni porozumění, pomáhají, jak jen je to možné. Jiný názor je, že když něco, co zamýšlíme a uskutečňujeme v souladu s Boží vůlí, tak se naopak vyskytují samé překážky, přicházejí neustále nějaké problémy. S jednou překážkou se vyrovnáme, ale náhle přijde další, a někdy se jich vyskytne několik najednou. Je to jako na běžecké překážkové trati, kdy není před závodníkem rovná dráha, ale trať plná překážek. Mám takovou zkušenost, že jakmile slavíme nějaké výročí v církvi, tak přicházejí hned samé problémy a překážky.

Taková překážka a hradba je zkouškou naší víry. Co jde příliš snadno, toho si člověk neváží. Překážky přicházejí, aby se tříbila naše víra, aby se prokázalo, jak o to stojíme, o co usilujeme, a co jsme ochotni pro to učinit a obětovat. Žádná překážka nemusí být nepřekonatelná.

Zde však v Žalmu 18. není míněno přeskočení překážky sportovcem skákajícím do výšky, který trénuje a stále posunuje laťku výše, ale ani skokan o tyči, který s její pomocí zdolá ladným pohybem nastavenou laťku. Zde je míněna hradba a překážka, kterou my lidé nejsme schopni zdolat, žádný žebřík není dost dlouhý. Důležitá je víra a vědomí, že i když my sami to nejsme schopni dokázat, že Bůh je s námi a že nám pomůže. On sám nám ukáže řešení, otevře před námi další cestu. To byla zkušenost i krále Davida.

Zúčastnil jsem se před časem jedné církevní akce pro vyučující náboženství, kde se tento biblický verš ztvárňoval formou divadelního představení. Člověk stál před hradbou či stěnou, kterou měl v cestě. Spolu s ním tam byli další lidé, kteří ho sledovali. Tento člověk se snažil ze všech sil na zeď vyšplhat, ale bylo to marné. Stále padal dolů. Ti druzí se na něho dívali a komentovali jeho bezvýsledné snažení „To jsem zvědav, jestli se mu to podaří“, řekl jeden. Jiný pronesl: „Nepodaří. Nemá šanci.“ Po chvíli jeden z nich řekl: „A co kdybychom mu pomohli?“ A skutečně nakonec těchto několik lidí společnou pomocí se dostalo přes překážku. Boží pomoc se projevuje i ve vzájemné lidské pomoci.

Sestry a bratři, z Božího slova, ze svědectví Žalmu čerpáme jistotu, že i když se překážky a hradby objevují a budou objevovat, když je Bůh s námi a my s ním, můžeme je – každý sám i společně – zdolávat. Amen.

Tomáš Butta, patriarcha

Marie Jandová publikováno: 09.08.2020 09:38 zobrazeno: 368x