L 2,15-20 Marie zachovávala všechno v mysli

Ž 29,1-4; Ř 1,1-6 Kázání na Hod Boží vánoční, chrám sv. Mikuláše v Praze – prosinec 2008

Vážené sestry a bratři, shromáždění v tomto chrámu, vážení rozhlasoví posluchači!
Naše představa Vánoc je taková, že vše musí být dokonalé – dokonalá nálada, dokonalá pohoda, dokonalá rodinná idyla, kde děti nezlobí. Především naše představa dokonalosti spočívá v hmotném zajištění, v hojnosti jídla a pití, když nás netrápí existenční nejistota, když jsme zdraví, spokojení a šťastní, když máme všeho dostatek, či přesněji řečeno nadbytek. Ale vše není úplně dokonalé. Ne všichni lidé prožívají Vánoce podle svých představ. Lidský život je omezený různými způsoby – věkem, zdravotním stavem, komplikovanými rodinnými poměry i osobní životní situací. Také po hmotné stránce nemusí být všechno ideální a nelze dopřát sobě či druhým, co bychom chtěli.
Vánoční poselství evangelisty Lukáše nás nepřenáší do dokonalé pohody, ale naopak do provizoria a nepříznivých poměrů. Josef a Marie – poutníci na cestě – by si představovali Vánoce poněkud jinak. Mohli si vybavovat vlastní dům v Nazaretě, vzpomínat na útulnost domova, na prostředí, kde měli své příbuzné a známé. A místo toho museli trávit tento čas na cestě. Nocovali ve městě značně vzdáleném od jejich domova v Galileji. Navíc městečko Betlém v Judsku bylo přeplněné lidmi, kapacita ubytovacích zařízení nestačila, takže se pro ně nenašlo „místo pod střechou“ (L 2,7), to znamená důstojné zázemí, zvláště, když čekali narození dítěte. Museli se spokojit s jeskyní – útulkem pro zvířata. Ale i to, co je podle lidské představy nedokonalé, může přesto mít svou hodnotu. Když totiž lidé touží po dokonalosti, zvláště po hmotné stránce, tím víc mohou být nespokojení a nejistí. Josef a Marie se ocitli v provizoriu a přesto jejich Vánoce byly neobyčejně bohaté a dokonalé.
Zvláštní dokonalost spočívá v životě samotném. Příchod nového člověka na svět, narození dítěte je mimořádným zázrakem. To dokáží vnímat a uvědomovat si i lidé bez náboženské víry. Proto mohou přijímat Vánoce jako oslavu života v obecném smyslu.
Ale narození dítěte Josefovi a Marii v Betlémské jeskyni je přece jen jiné než narození kteréhokoliv člověka, je zvláštní, mimořádné. Otevírá se při této události duchovní svět a k lidem promlouvá Bůh sám. Je to hlas plný moci a důstojnosti, jak je řečeno v žalmu (Ž 29,4). Je to promlouvání ústy dávných proroků, bezprostředních svědků i horlivých apoštolů. Je to slovo evangelia ke všem lidem (L 2,10), ke všem národům (Ř 1,5).
Jde o to slyšet toto slovo. Zde nám je příkladem samotná Marie. O ní je řečeno: „Ale Maria to všechno v mysli zachovávala a rozvažovala o tom.“  Marie byla nejen dobrou matkou, která se snaží svému dítěti vytvořit dobré podmínky a zázemí v láskyplných vztazích. Ona je matkou, která o své dítě pečuje a střeží je. Evangelista Lukáš ji představuje i jako Marii střežící a chránící Boží slovo. Naslouchá Božímu slovu a přemýšlí o něm. „Ale Maria to všechno v mysli zachovávala a rozvažovala o tom.“ Doslova ukládala to do svého srdce. Přemýšlela o tom, co jí řekl Boží posel, který jí zvěstoval, že bude matkou Krista (L 1,30-33). Přemýšlela o tom, co dosvědčovali pastýři, kteří zažili velkou náboženskou zkušenost a kteří ve své bezprostřednosti přijali poselství z duchovního světa (L 2,8-14). Pastýři to rozhlašovali v Betlémě a okolí, sdělovali to Josefovi a Marii. A Marie o tom přemýšlela. Jak se dotýká vánoční slovo nás, jak o něm přemýšlíme my? Byla doba, kdy příběh z Bible byl o Vánocích v naší zemi zatajovaný. Dokonce i slyšet koledy bylo vzácností. Dnes je situace opačná. Vánoční příběh z Bible je nesčíslněkrát opakován, zní ze sdělovacích prostředků. Takže to lidé slyší, ale zase zapomenou. Je to jen jakási poetická kulisa, která patří k této zimní době. Ale vnitřně se nás vánoční slovo už tolik nedotýká.
Marie to však zachovala v mysli. Co všechno my musíme zachovávat ve své mysli? Co všechno si máme pamatovat, co všechno musíme ve své mysli podržet a co všechno se nám z paměti ztratí. Někdy na něco raději záměrně zapomínáme, jindy se to z mysli vytratí po čase samo. Někdy zapomínáme i na velmi důležité věci. Ale co bychom měli ve své mysli trvale podržet a o čem bychom měli stále přemýšlet je evangelium. Máme přemýšlet jako Marie o tom dítěti, ale nejen o dítěti, nýbrž o Ježíšovi dospělém. Jeho příběh nekončí v Betlémě, ale naopak začíná. Ale už tento začátek je důležitý. Znamená, že věčný Bůh v člověku Ježíši Kristu ze své lásky přišel za námi. I přes různá naše provizoria, omezení a nedokonalosti, které někdy ve svém životě tak bolestně pociťujeme, přichází i za námi. V posvátné blízkosti Spasitele tak můžeme zakoušet jím darovanou dokonalost, vnitřní bohatost a pravou vánoční radost. Amen. 

Tomáš Butta, patriarcha

Helena Bastlová publikováno: 09.01.2009 11:59 zobrazeno: 4045x