Sk 2,32 Tohoto Ježíše Bůh vzkřísil a my to můžeme dosvědčit

Kázání při studentské bohoslužbě dne 7. dubna L.P. 2021 v Husově sboru v Praze 10 – Vinohradech

Sestry a bratři,

prožívali jsme před několika dny Velikonoce. Co pro nás tyto svátky znamenají? Co nám osobně letošní Velikonoce přinesly? Obdržel jsem jedno z přání s takovouto výpovědí, řečnickou otázkou či zvoláním: „Není to úžasné, že právě v takové době, jakou zrovna prožíváme, k nám zaznívá velikonoční poselství o Ježíšově vítězství?“

Pro mě Velikonoce znamenají zastavit se u Kristova Kříže a rozjímat o Ježíšově utrpení. Řadu let se účastním ekumenické křížové cesty na Petříně, ale v loňském ani v letošním roce se nekonala. Také přicházím na čtení pašijí do kostela sv. Václava Na Zderaze v Praze – Novém Městě. Tam k velkopáteční meditaci vybízí velký dřevěný kříž od Františka Bílka. Umělec spojil událost kříže a vzkříšení v jeden propojený zvěstný celek. Velikonoce jsou pro mě nejen Ježíšův kříž a utrpení, ale i jeho vítězství a vzkříšení. Apoštol Pavel sice v určité situaci mluvil o tom, že nechce znát nic jiného, než Ježíše ukřižovaného (1 K 2,2). Ve stejném listě do korintské obce však podrobně pojednává o vzkříšení a zastává názor, že nevstal-li Kristus z mrtvých, je zvěst apoštolů klamná a víra křesťanů marná (1 K 15,14).

Vzkříšení Kristovo je zašifrováno do tradičních liturgických obřadů působících na všechny smysly – tmou a světlem, tichem a hudbou. Tyto velikonoční obřady nám mají připomenout, že k tajemství Kristova vzkříšení nelze přistupovat rozumem, ale především mu lze naslouchat srdcem, nitrem, celou hloubkou naší bytosti.

Pro mě osobně je důležité Boží slovo, sdělení a poselství velikonočního rána o tom, že ten lidmi ukřižovaný byl Bohem vzkříšen. A toto poselství pak šíří apoštolové do světa na základě své osobní zkušenosti setkání se vzkříšeným a vítězným Pánem.

Takové živé autentické poselství máme v evangeliích, ale i v apoštolských listech Nového zákona, a také v knize Skutky apoštolů. Zde jsou promluvy a misijní kázání apoštola Petra, která vyjadřují velikonoční evangelium ve svém prvotním jádru šoku z Ježíšova kříže i údivu z jeho přemožení smrti. Je to právě také v kázání z 2. kapitoly Skutků. Petr to vyjadřuje slovy: „Tohoto Ježíše Bůh vzkřísil a my všichni to můžeme dosvědčit“ (Sk 2,32). Toho odmítnutého, odsouzeného, potupeného, na kříži visícího a násilně usmrceného, toho Bůh vzkřísil a on slavně povstal z hrobu.

Kdybych si položil otázku: „Co pro mě osobně znamená vzkříšení – toto ústřední poselství Bible?“, tak bych odpověděl takto. Podle mého pohledu se víra ve vzkříšení promítá do našeho života trojím způsobem. V neúspěchu nemáme zoufat. Smrt nemusí být tím posledním. Máme být otevření stále něčemu novému, co Bůh pro nás může přichystat.

Co znamená to, že v neúspěchu či dokonce porážce nemáme zoufat? Právě na Ježíšovi vidíme, co to je, když člověk neobstojí, svět ho odmítne a odsoudí. Mocní tohoto světa ho obětují. Člověk se za vše dobré, co koná, nemusí dočkat úspěchu a sklidit ocenění. Ježíšova moudrá slova a jeho prospěšné činy byly oceněny „křížem“. Přesto ne lidé, ale Bůh řekne své poslední slovo.

Tím druhým dopadem víry ve vzkříšení do našeho života je poznání, že smrt nemusí být tím konečným a definitivním. Farář se setkává se smrtí a tragikou lidského života. I když farář je jen člověk, který prožívá strach a pochybnosti, nese bolest svou i druhých, přesto vše, co v církvi konáme jako službu v mezních lidských situacích, má smysl tehdy, neztrácíme-li ze zřetele perspektivu Ježíšova vzkříšení. I do nejtemnější rokle smrti dopadá paprsek světla jasu Ježíšova vítězství a nového Bohem darovaného života.

A to třetí, o co se s vámi chci podělit v souvislosti s biblickým poselstvím o vzkříšení, je vědomí, že Bůh má moc tvořit a činit vždy něco nečekaně nového. On je zdrojem nového nekončícího života. Máme být otevřeni něčemu novému, co Bůh pro nás přichystal. A s tím souvisí to, že jako křesťané máme být svědky nového života z Krista, jak je to vysloveno i v jedné z našich liturgických modliteb (Bohoslužebná kniha CČSH, vyd. 2004, s. 56-57). V Kristu je přece život, nový život!

Když se ještě vrátíme k výpovědi apoštola Petra z jeho kázání, tak zde slyšíme: „Tohoto Ježíše Bůh vzkřísil a my všichni to můžeme dosvědčit.“ A v Bibli kralické zní výpověď: „…jeho my všickni svědkové jsme.“ Apoštol Petr a další apoštolové byli jedinečnými a nenapodobitelnými svědky Ježíše a jeho nového života. Ale přesto i my máme být jeho svědky. Máme být svědky nového života z Krista. Na apoštolu Petrovi a jeho proměně tento nový život byl zcela zřejmý. Vzkříšení a nový život z Boha není jen událostí a skutečností, o které se píše v Bibli a s níž si chceme srovnat svoji víru a myšlení, co je možné a co možné není. Ale je to i skutečnost patrná na jeho svědcích doby počátku církve, ale i kterékoli doby její dlouhé cesty. Kéž i dnes jako křesťané můžeme vyznat: „Tohoto Ježíše Bůh vzkřísil a my všichni to svým životem můžeme dosvědčovat.“ Amen.

Tomáš Butta, patriarcha-správce církve

Marie Jandová publikováno: 08.04.2021 06:13 zobrazeno: 297x