Jk 1,16-18 Bůh není proměnlivý a nestálý

Kázání s připomenutím 85. narozenin bratra faráře Jana Evangelisty Böhma – Husův sbor v Žamberku 9. 3. 2008 1 Te 3,12-13 J 3,16-17

Sestry a bratři,
při dnešním shromáždění chceme poděkovat za dosavadní službu bratra faráře Jana Evangelisty Böhma, který oslavil své 85. narozeniny na počátku měsíce března.
Lidský život můžeme přirovnat k filmu. Skládá se z různých záběrů sestavených dohromady. Když se připravuje film nebo hudební nahrávka, tak se nepoužívá všechno, co se natočí nebo nahraje. Některé záběry jsou zdařilé, některé se nepovedou a ty se do filmu nedostanou. Důležité je, aby až se bude sestavovat film našeho života, bylo dost těch dobrých zdařilých záběrů.
Věřící člověk ví, že to dobré, to hodnotné, to kvalitní, to, co se zdaří, v čem jsme obstáli, co jsme získali, čeho jsme dosáhli ve svém životě, není jen z našeho úsilí, ale je darem. Celý lidský život je již sám o sobě darem. „Každý dobrý dar, každé dokonalé obdarování je shůry.“ To je nádherný biblický text z listu Jakubova pro tuto neděli, který se hodí k promluvě u příležitosti jubilea bratra faráře. Apoštol Jakub říká, že dobré dary jsou od Otce. I Ježíš říká, že Bůh Otec dává dobré dary těm, kteří ho prosí (Mt 7,11). Někdy neprosíme, neodvážíme se prosit, nechceme tím Boha zatěžovat, a přesto dostáváme. Jak Ježíš ujišťuje na jiném místě v Matoušově evangeliu, Bůh Otec ví, co potřebujeme, dříve než ho poprosíme (6,8). Bůh nás obdarovává dary velkými i zdánlivě nepatrnými a snadno přehlédnutelnými, přesto důležitými. Jaké jsou to dary, které dostal bratr farář? Teď nemyslím na dary k narozeninám. Myslím na dar víry, která je shůry, která nás v životě nese a podpírá. Dále je to dar služby Bohu. Možnost sloužit mu jako kazatel a duchovní. Bratr farář má jméno Evangelista. Tím je vyjádřena jeho služba evangeliu, kterou byl obdarován a skrze kterou současně druhé obdarovával a obdarovává. Bratr farář tuto službu konal na více místech. Měl jsem Vás možnost poznat ve Vysokém nad Jizerou, kde jste řadu let působil. Dalším z darů je dar blízkého člověka. Dále je to dar zručnosti, kdy jste svými představeními vyvolával v dětech napětí a údiv a v dospělých vzbuzoval dobrou náladu. A jistě si uvědomujete i další dary a obdarování. Dnešní den je příležitostí za tyto dary spolu s Vámi Bohu poděkovat.
Jestliže se dnes zamýšlíme nad určeným poselstvím listu Jakubova, pak je třeba vyzdvihnout i další důležitou výpověď. Náš Bůh a Otec je dárce a původce světel. Je stvořitel slunce – denního světla i hvězd - světel na noční obloze. Hvězdy – nebeská světla znamenají neustálou proměnu, neboť hvězdy vznikají a zanikají. Vesmír je v pohybu a neustále se mění. Ale Bůh zůstává stále týž. „U něho není proměny ani střídání světla a stínu,“ slyšíme v listě Jakubově.
Svět je plný proměn. Těch proměn a změn během svého života prožíváme mnoho.
Mění se příroda kolem nás. Jestliže jdeme nějakou známou cestou po čase, nepoznáváme ji, neboť se krajina změnila. Stromy povyrostly nebo naopak zmizely.
Jestliže člověk žil v určitém městě a po čase se do něho vrací, zjišťuje, jaké změny se odehrály v místech, která kdysi tak důvěrně znal a jsou spojena s kusem jeho života.
Všechno se mění. I lidé se mění. A náš lidský život je poznamenán střídáním příznivých i nepříznivých okolnosti a událostí. A naše nitro prochází střídáním nálad – chvíle štěstí a dobré nálady vystřídá špatný a hořký pocit. Je to jako střídání tmy a světla v přírodě, která nás obklopuje. Čeští bratři k tomuto místu v Písmu svatém poznamenávají: Bůh není nestálý jako slunce, které jednak jasně svítí, jindy za mračno zachází; jednak od nás odchází a zase přichází. Bůh je ve své podstatě neproměnný.
         Janovo evangelium, které připadá na tuto neděli, nás ujišťuje o velikosti a trvalosti Boží lásky, o příklonu ke světu a k nám lidem. „Neboť Bůh tak miloval svět, že Syna svého jednorozeného za nás dal, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný“ (3,16). Světlo trvalé Boží lásky se rozšiřuje z Kristova kříže. V tom je velká naděje. I přesto, a právě proto, že si myslíme někdy, že to světlo Boží lásky nám může být vzdáleno. Martin Buber řekl, že zatmění Božího světla neznamená jeho zhasnutí.
Uprostřed všech proměn světa dobrých i méně dobrých a střídání lidských nálad, citů a prožitků smíme spolehnout na toho, kdo je ve své lásce k nám stálý. Chce být trvalým a neměnným světlem i našeho života. Amen.

Tomáš Butta, patriarcha

Helena Bastlová publikováno: 14.03.2008 01:05 zobrazeno: 3638x