Jan Hus a Jan Palach – krátká připomínka lednového výročí

Sestry a bratři, vážení přítomní!

I když jsem měl možnost promluvit o Janu Palachovi vícekrát, nikdy se mi o něm nemluví snadno.

O jeho činu jsem slyšel v lednu roku 1969 z televize jako jedenáctiletý hoch. Tato nepřeslechnutelná zpráva byla provázena zvláštním smutkem a beznadějí celé naší tehdejší společnosti, kdy jsme neodvratně ztráceli politickou, náboženskou i osobní svobodu a kdy se naše společnost vzdalovala atmosféře pravdivosti a přívětivé lidskosti.

Záhy po Palachově činu zazněla píseň „Ticho“ Bohdana Mikoláška. Ale vyšla také gramofonová deska s písní „Mistrům Janům“, kterou zpíval zpěvák Viktor Sodoma. Byla vylisována tajně v gramofonových závodech a měla nápis „neprodejné.“ V této písni z roku 1969 zaznívá: „Plamen nic dobrého nevěstí, jen to, že u nás pravda umírá, hoří tam uprostřed náměstí…“ „Pravda hoří jako vích, že hořet pravdou není hřích.“ 

Nejen tato píseň, ale i tehdejší velký dobový nápis na Václavském náměstí přibližoval Palachovu osobnost k postavě českých dějin – k Janu Husovi. Právě u sochy českého reformátora ve dvoře Karolina byla umístěna Palachova rakev, kam přicházely stovky lidí, kteří vzdali poctu mladému studentovi.

Obě postavy spojuje stejné křestní jméno Jan, mají úzký vztah ke Karlově univerzitě a jejich život byl tragicky – i když za jiných okolností – ukončen v plamenech.

Na národ a společnost v čase normalizace a totalitního státu se přiléhavě hodí popis, který nacházíme u proroka Izajáše: „Právo je úplně potlačeno, spravedlnost stojí někde v dáli, pravda klopýtá po náměstí a co je správné, nemůže vstoupit“ (Iz 59,14).

I když obě postavy našich dějin žily v jiné době a situaci, přesto je spojuje oddanost pravdě, neboť vystoupily proti lži, přetvářce, a neupřímnosti. Oba se nechtěli smířit se stavem věcí, ale toužili po hodnotách, které překračují povrchní, pohodlný, přizpůsobivý život. Nemlčeli k tomu, co jiní přecházeli, aby se nedostali do problémů. Oba přijali za své apoštolovo slovo: „Vždyť nic nezmůžeme proti pravdě, ale jen ve jménu pravdy“ (2 K 13,8).

Dům ve Všetatech, kde Jan Palach bydlel, prošel architektonickou úpravou a byl tam vybudován jeho památník. V prostoru jedné z místností se nachází torzo kazatelny, k níž vedou schody, které vedly do Janova pokoje. Palachův čin jako čin ve jménu pravdivosti života promluvil tehdy do svědomí národa a společnosti a promlouvá v každé době. Kdykoliv se odchylujeme od práva, spravedlnosti a pravdy, jeho čin nám to výmluvným způsobem připomíná. Proto má význam a smysl si tuto osobnost připomínat, a jsem rád, že tak činíme touto bohoslužbou i v letošním roce, v obtížném a těžkém čase pandemie.  

Leden 2021

Tomáš Butta, patriarcha-správce církve

Marie Jandová publikováno: 18.01.2021 09:01 zobrazeno: 250x