Po stopách K. H. Borovského do Brixenu

Po stopách K. H. Borovského se Mgr. Marie Žižková vydává již řadu let, i když si hned v úvodu přednášky v karlínském sboru naší církve posteskla, že její cesty musely dlouhou dobu končit u hranic. V první části přiblížila Havlíčkovy životní osudy, studia, přátelství, vývoj jeho názorů a postojů na soudobý život v Čechách i za hranicemi, které tehdy vlastenci diskutovali. Za svého života byl Havlíček v zorném úhlu tajné policie velmi často, snad kromě období jeho působení v Pražských novinách. Po revoluci 1848 se tento tlak na něj obnovil a zesílil. Po soudních sporech o porušení tiskového zákona, které Havlíček vyhrál, dostává v roce 1851 ministr Bach povolení císaře Franze Josefa I. k deportaci Havlíčka do Brixenu v jižním Tyrolsku. A tak 16. prosince 1851 přichází k Halíčkovým mezi druhou a třetí hodinou ranní policie v čele s komisařem Franzem Dederou. Cesta byla zajímavá z řady důvodů. Havlíček dostal i příležitost k útěku, kterou odmítl. Také se splašili koně a převrhl kočár, a byl to právě Havlíček, kdo nakonec koně zastavil. Do Brixenu později přijela i nemocná manželka Julie s dcerou Zdeňkou. Ani hmotnou nouzí rodina netrpěla. Nicméně Havlíček byl jako básník, satirik, novinář a politik nadobro umlčen. Přednášku M. Žižkové doprovázel projekcí fotografií, korespondence a perokreseb Ing. Václav Strachota. Připravil literárně dramatický klub Dialog na cestě pod vedením PhDr. Olgy Nytrové ve spolupráci s Církví československou husitskou a MČ Praha 8. Zuzana Havelková. (Setkání 3. věku, 27. 2. 2017)