Varhanický kurz 2019

Viděli jste někdy varhaníka tančit ve varhanách? Já ano!!! Ruce, nohy, tři manuály, pedál, spousta rejstříků, jazýčků, spojek, měchy a píšťaly – to všechno se v rychlém tempu šestnáctinek slévalo do pohybu, který se v chrámovém prostoru projevoval jako nádherný bohatý zvuk varhan, ale zblízka u nástroje to byl právě tanec. Ano, takto lze celým tělem a hudbou chválit Hospodina. Pokud se to umí... Host prý po třech dnech... a my byli hosty víc než dvakrát tak dlouho! Jenže nám se vedlo jinak. My účastníci 26. varhanického kurzu, jsme se v Jablonci nad Nisou cítili jako členové rodiny! Pravda, spali jsme na internátu. Jenže pak po společné snídani na ubytovně a ranním ztišení ve sboru s námi už moc klidno nebylo. Celodenní zázemí – k občerstvování se, k popovídání, k odložení přebytečných věcí, k procvičování dechu, zpěvu či hry na klávesy poskytovala modlitebna na faře: pro dvacet lidí a nakonec pro společné večeře, vařené ve farní kuchyni vedoucím kurzu. Zkrátka si naši hostitelé, manželé Mlýnkovi, za ten týden (12. - 20. srpna) neoddechli. Pro zdárný průběh kurzu zajistili účastníkům možnost hrát na krásné varhanní nástroje ve sboru Dr. Karla Farského, také v evangelickém sboru a starokatolickém kostele, v koncertní síni sv. Anny a ve farním kostele ve Mšeně na okraji Jablonce. A to se pak ještě v závěru kurzu stali našimi průvodci při výletu s připomínkou prvního patriarchy, Dr. Karla Farského. Vyrazili jsme konvojem z Jablonce od Farského sboru na Farského náměstí, navštívili jsme semilský sbor téhož jména, u škodějovského památníku a půvabné lesní kaple jsme v modlitbě poděkovali za Farského životní úsilí. Odpoledne nás uvítal farář Vl. Hraba ve vysockém Farského sboru, kde jsme si zazpívali a prohlédli muzejní instalaci předmětů spjatých s Farského životním příběhem. To pondělí nám počasí nijak nepřálo, kraj se ukrýval do deštivých mlh a na Kozákově nebyla vidět ani špička rozhledny, ale do Jablonce jsme se přece vraceli s radostí z pěkně stráveného společného dne. Jablonec sám (kromě uvítacího a závěrečného deštivého dne) skýtal po celý týden možnost mezi pilným varhanním cvičením si aspoň zběžně prohlédnout město světově vyhlášené bižuterie. Náš čas však bezkonkurenčně patřil varhanám: skupinu začátečníků každý den o něčem důležitém poučil br. Lukáš Rýdlo, individuálně se jim věnoval br. Dr. Kovalčík, pokročilí si chystali skladby pro nedělní koncert. Pro ten ostatně po odpolednách cvičili účastníci i sborový zpěv, který s nimi pilovali Jakub Kubis (talent z Ostravy), Zdeňka Rýdlová a Zdeněk Kovalčík, korepetovala Eva Dziadziová. Koncert v jabloneckém sboru byl v neděli večer hojně navštíven a vyzněl k radosti všech zúčastněných. Vystoupili na něm kromě již jmenovaných také Angelika Bártová, Martin Brádle, Andrea Koukolová, Jiří Krhut, Miroslav Misár, Karel, Zora, Jana a Jakub Mlnaříkovi, Alena Plátková a pěvecký sbor sestavený z účastníků, hrálo se na varhany, klávesy, flétnu i saxofon. Obvyklý rytmus ranních zamyšlení a večerních pobožností, které vedla J. Wienerová, zpestřila ve čtvrtek Salajkova songová bohoslužba sloužená Z. Kovalčíkem. Byl to svátek Marie, Matky Páně, a my si zazpívali píseň s textem ses. farářky Boženy Metyšové - Vždy žena budiž chválena, co slouží Hospodinu (č. 845 v katolickém kancionálu). V sobotu večer jsme spolu slavili biblickou večeři, jak je známa z německého prostředí. Tento varhanický kurz je každoročně otevřen těm, kdo se odhodlali doprovázet nedělní bohoslužby na kůrech našich sborů. Skýtá širokou paletu možností: pro začátečníky, kteří jsou vedeni k pochopení liturgie a osvojení si bohatství písní ze Zpěvníku, pro pokročilé i mistry, kteří mají šanci „ochočit si“ nástroje s nejrůznějšími dispozicemi, jak je kde skýtá místo konání kurzu. Je to tedy určitým způsobem dobrodružství vždy nové. Je to ovšem také společenství, jež si někteří oblíbili natolik, že si je pokud možno nedají ujít, a je to i možnost potkat se s Kristem v tomto světě jiným způsobem, než je obvyklé. Právě ti „skalní“ vděčně vzpomínají duchovního působení předchozích spirituálů kurzu - farářky Slávky Skálové z Brna a patriarchy Josefa Špaka, po nichž se této služby ujal vedoucí kurzu. Ostatně po celá ta dlouhá léta (tedy víc než čtvrt století) vede kurz: církevní kantor PaeDr. Zdeněk Kovalčík, nyní farář ve Zlíně. Jeho naprosté pracovní nasazení je korunováno radostí účastníků ze společné práce a jejich odhodláním být církvi ku prospěchu svým uměním. Pánu Bohu dík, že jsme ho mohli takto spolu chválit. „Nás zavolal jsi, Pane, my proto přišli sem...“ /-ine/