Karlínské setkání s netradičním básnictvím

Prvním novoročním hostem pravidelného spisovatelského večera v zasedací síni NO CČSH v Praze 8 – Karlíně byl 16. ledna RNDr. Jiří Weinberger. Pozvala ho předsedkyně Pražského klubu spisovatelů PhDr. Olga Nytrová. V profesním životě se pan Weinberger věnuje teorii a praxi projektového managementu. A jeho sbírky jsou mimo jiné také obohaceny o „reflexi, epickou konstrukci a postmoderní synkrezi různých literárních žánrů“ dočetla jsem se v podkladech, když jsem se připravovala na toto setkání. Trošku mě to znejistilo. Budu jeho básním rozumět? Obávala jsem se zbytečně. Už začátek byl uvolňující. Autor nás požádal: „Zhasněte všechny své pomyslné obrazovky.“ Aby to bylo takové, jako když nedávno zažil výpadek proudu. Postupně ho ovládlo zděšení, úleva a pak TICHO. Představili jsme si to a naladili se. Pan Weinberger na večer pozval ke společnému účinkování své dlouholeté přátele: Pavla Lišku s kytarou a jeho mladou partnerku Janu Drábkovou. Byla to šťastná volba. Písničky pana Lišky podtrhly kabaretně laděný večer. Krátké melodické a hravé texty básní střídavě deklamovali všichni tři přátelé. A společně i zpívali. Hudbu k několika písničkám složil Václav Lahodný, který seděl s námi v publiku. Snad nejvíc mě zaujala píseň „Veliký byl tím, co promeškal.“ Pan Weinberger zachycuje ve svých povídkách nejčastěji, podle svého vyjádření, skutečné události, přesněji to, co mu vyvolávají v nepokojné hlavě. Jen je problém si těch skutečných událostí „objektivně“ všimnout a nezapomenout je, zvláště když jsou někdy poněkud dramatické, dodává. O to víc jsme mu rozuměli, jeho humor nám byl blízký. Na závěr večera dal náš host kolovat své knížky. Mně nejvíce okouzlila „Povídá pondělí úterku“ s úžasnými ilustracemi Lenky Dvořákové a Daniela Gabryše. Pomohla mi zpětně pochopit sdělení v podkladech na přípravu večera: „Převažující absence interpunkčních znamének, zvýrazňující autonomnost veršové struktury, prozrazuje tendování Weinbergerovy poezie od vysloveně dětského čtenáře k příjemci pubescentnímu a dospělému.“ Jen doufám, že se mohu zařadit k těm posledně jmenovaným, když i ta „chybějící“ interpunkce už v novějších verších nechybí. Ing. Monika Knězková /fotoreportáž viz www.dialognaceste.cz/