Bohoslužba v přírodě na poutním místě

V neděli 12. srpna dopoledne probíhala bohoslužba naší církve v Modlivém dole ve Svojkově nedaleko Nového Boru. Modlivý důl je lesnaté údolí mezi pískovcovými skalami, romantické i trochu tajemné. Je opředeno různými pověstmi a v minulosti to bylo hojně navštěvované poutní místo. Na konci 18. století byla do jedné ze skalních stěn vytesána kaplička, před ní je pro poutníky několik řad dřevěných laviček. Od blízkého parkoviště sem vede stromy vroubená cesta s upravenými schody, lemována je obrazy křížové cesty. Tématem bohoslužby byl Ježíš – chléb života. Českolipské a novoborské jáhence Marii Truncové se podařilo vytvořit báječnou atmosféru prodchnutou Božím Duchem i pocitem sounáležitosti mezi účastníky. K nevšedně laskavé, pokojné a mírné atmosféře plné vzájemnosti velmi přispěli čtenáři citátů i hudba, která zde zazněla. Šestičlenný sbor pod vedením Petra Trunce a za působivého hudebního doprovodu kláves a violoncella zazpíval mj. Otmarem Máchou zhudebněnou Tobiášovu píseň „k plesání složenou“ Požehnaný Bůh na věky a část jedné z kantát J. S. Bacha Jesus bleibet meine Freude (text byl převeden do češtiny jako Pane, hvězdo mého žití). Bohoslužba byla sloužena neokázale, vroucně. Navíc nádherné, neobvyklé prostředí skalních stěn a vysokých stromů jistě také pomohlo otevřít srdce účastníků a zesílit pocit Boží přítomnosti. Lidé odcházeli rozradostněni, obohaceni ve svém vnitřním životě, posíleni ve víře, „nasyceni Ježíšem – chlebem“, často s pocitem štěstí. Bohoslužby se jako soukromá osoba zúčastnil i královéhradecký biskup Pavel Pechanec. Chvíle po bohoslužbě využil k neformálnímu setkání s věřícími. Na závěr jeden citát, který také zazněl: „Když se budeš moc starat o svoje štěstí, nenajdeš je. Štěstí najde ten, kdo hledá štěstí pro ty, které má rád.“ (Eduard Martin: Kniha štěstí, str. 108). Jaroslava Hajduková, foto: Robert Mekiš