Pozdrav na cestu Erwínu Kukuczkovi

Milý Kukučíne, brachu, kumpáne, Kuku, soudruhu farářu, odešel jsi (30. června 2022) náhle a až moc rychle. Bylo s Tebou zhusta veselo, přestože Ti bylo dáno projít i trním. Ještě jsi pořádně ani nechodil, a přesto jsi musel bez rodičů podstupovat „stravovací experimenty“ v německém výchovném ústavu. Jako jeden z mála ses vrátil, ale macecha Ti dávala zabrat. Ve třinácti ses postavil na vlastní nohy. Bloudil jsi lidsky sám životem, ale už napořád s průvodcem milosti, který Tě nenechával padnout. Odtajňoval Ti literaturu, divadlo a umění, přiváděl přátele a nakonec i Lidmilu, ženskou do nepohody, která estébákům kafe nedělala. Na faře se Vám kolem nohou pletly tři malá Kukučata, z nichž hned to první, Karolínku, chtěl principál Radim Vašinka přejmenovat na Revoluci, k čemuž ho inspirovalo její datum narození. Časem jsi nacházel svoje místo na obloze a začal světu svítit. Pořídil sis k tomu Louč, později oblékl kazatelský a farářský talár. Včera jsi byl coby pozemský světlonoš odvolán, ale určitě už zase přikládáš do kamen, abychom nezmrzli… Martin Jindra