VRANICE 2018

„Tlupa se činí jak umanutá, hloubíme velkou past na mamuta“ – první slova Pravěké písně, letošní táborové hymny. Písně, která zněla táborem od začátku do konce, sílela přibývajícími společnými zážitky a ve chvíli loučení v poslední den stala se pečetí do srdce každého pratáborníka na cestu domů... Tlupy se činily hned tři. Měly svá originální jména, vytvořily si vlastní prapory, učily se spolupracovat uvnitř sebe samých, vedeny bojovným duchem vyrážely do dobrodružství her, úkolů, výprav. Díky slunci, které ovládlo takřka celou dobu tábora, mohly děti až na potřebné doplňování sil vydatnou stravou z vařečky mistra prakuchaře Vládi trávit celé dny venku, v náruči přívětivě chladivého údolí, uprostřed lesů, skal, p(r)alouků, s jejich račími potoky, ostružinami, pěšinami. Děti jsou báječné. Každé jedinečné, se svým osobitým vkladem do celého táborového společenství. Každé je křehké, zároveň nesoucí v sobě velkou sílu, která se projeví v různých situacích a dopřává dospělému užasnout a radovat se. A to táborové společenství pod jemným, takřka tichým, vedením „velitelů“ je živé, utváří se, putuje den za dnem. Provází ho písně ranní i večerní, zpěvem v kytarách, bubnování, flétnách.. Díky za každého a za celek. Díky za všechny vůně, chutě a zvuky tohoto tábora. „Když oheň vyhasne, tak zas znova, žvýkáme úlovky za syrova. Na zdech vedem zvěře kartotéku. Vítejte na cestě do pravěku.“