Mt 11,28-30 Dotazovat se na Boha otců celým srdcem

11.09.2016

Kázání v Olomouci k 90. výročí Husova sboru – 11. září 2016

Vážené sestry, vážení bratři, milé děti,

zdravím vás při této významné slavnosti 90. výročí Husova sboru v Olomouci. Tento sbor se řadí k jedinečným sborům naší církve z meziválečného období spolu s Husovým sborem v Praze -Vinohradech, Sborem kněze Ambrože v Hradci Králové, Husova sboru v Brně na Botanické.    

Otevřeli jsme Písmo svaté na méně známém místě v 2. knize Paralipomenon. Přenášíme se tak do dávné doby – o tři tisíce let zpět. Jedná se o 9. století před Kristem.

V příběhu vystupují dvě postavy – prorok a král. Prorok Azarjáš patří k méně známým biblickým prorokům. (Jeho hebrejské jméno „zarjahů“ znamená doslova „Jahve pomohl“). Víme o něm jen to, že povzbuzoval židovský lid ve své době k obnově náboženského života a vedl jej k víře v jediného pravého Boha Hospodina. Král, ke kterému prorok promlouval, se jmenoval Asa. (Byl v pořadí třetím králem po rozdělení království na jižní Judsko a severní Izrael. Panoval přes čtyřicet let). Byl zbožným králem. Právě pod vlivem proroka usiloval o obnovu víry. To přinášelo jeho zemi mír, alespoň v prvním období jeho vlády.

Na samém počátku této obnovy je působení Ducha. Čteme v Bibli: „Na Azarjášovi spočinul Duch Boží.“ Impulzem je Duch jako zdroj nového života a každé skutečné obnovy. Na počátku církve je také Boží Duch a jeho působení. Tento Duch spočinul na apoštolech a shromážděných o letnicích v Jeruzalémě (Sk 2,3). Tento Duch je základem života církve. Také na počátku této náboženské obce byl také Duch, který vyvolával lidech touhu po Bohu, vzbuzoval nadšení, obětavost. A tento sbor je viditelným znamením umění a obětavosti předcházejících generací, ale za tím vším je Duch, jeho vanutí a jeho spočinutí v srdcích věřících lidí.   

Král Asa reagoval na podnět Ducha zcela konkrétně. Dovídáme se, že „obnovil Hospodinův oltář“. Zatímco pohanský kult se všude čile rozvíjel, oltář Hospodinův byl opuštěn a ocitl se v zapomenutí nebo přinejmenším služba u něho byla velmi liknavá. Oltář je centrem náboženského prostoru. Je srdcem chrámu. Je to místo, kde se přináší Bohu dar či dary. Proto obnova oltáře, o níž usiloval král Asa, je obnovou náboženského života jako takového.

Co znamená toto „obnovení oltáře“? Zřejmě to bylo spojeno se skutečnou opravou a obnovou místa a kultovního zařízení ze dřeva, kamenů či mědi. Tak jako se restaurují starobylé křesťanské oltáře například z doby gotiky, renesance či baroka. Vynikne tak jejich umělecká a kulturní hodnota. Ale „obnovovat oltář“ znamená pro nás křesťany především slavit s vírou bohoslužbu. Neboť oltář má svou funkci jako místo setkávání s Bohem. 

V křesťanské církvi je to přesněji řečeno stůl Páně, neboť nejvyšší a zcela jedinečnou oběť přinesl jednou provždy Ježíš Kristus. On přinesl oběť na „oltář kříže“ – obrazně řečeno slovy jedné z písní z našeho Zpěvníku (Píseň č. 303, 2. sloka). Stůl Páně s křížem je středem i našich sborů a modliteben. Kolem Kristova stolu se shromažďujeme jako věřící jako sestry a bratři a vyhlašujeme jeho oběť za nás rozlomeným chlebem a podávaným kalichem. A je to vyjádřeno i zcela zřetelně v tomto Husově sboru v Olomouci, kde je v centru kříž a stůl Páně. Každé shromáždění věřících v neděli či kdykoli jindy kolem stolu Páně je tím „obnovováním oltáře“ i dnes.

Prorok vyzýval tehdy lid, aby se dotazovali na Hospodina. Tato výzva se opakovaně vyskytuje v Bibli: „Dotazujte se na Hospodina, hledejte ho ustavičně. Dotazujte se Hospodina, dokud je možno ho najít, volejte ho, dokud je blízko (Iz 55,6  srov. 1 Pa 16,11; Ž 105,4). Ve starozákonním příběhu se zavázel lid, že „se bude dotazovat na Boha svých otců celým srdcem a celou svou duší.“ Je řečeno, že se jedná o „Boha otců“. Samozřejmě i matek, neboť víra a zbožnost žen je významná a nepostradatelná pro život Božího lidu, pro život církve.

Předcházející generace „naši otcové“ se obraceli k Bohu, hledali ho, usilovali žít podle jeho slova a konali službu jemu. Když židé označují Hospodina jako Boha otců, tak ho chápou především jako Boha Abrahama, Izáka a Jákoba. Těmi „otci“ jsou pro nás i šiřitelé víry na Moravě Cyril a Metoděj, nebo osobnosti reformace jako Mistr Jan Hus a další. Těmi „otci“ jsou i otcové zakladatelské generace Církve československé husitské. Oni budovali novodobou křesťanskou církev, aby mnozí lidé mohli být osloveni evangeliem a nacházeli znovu cestu k Bohu.

Ale je důležité, aby to byl i „náš“ Bůh, „náš“ Otec s velkým „O“, jak nás tomu učí Ježíš v jedinečné modlitbě, že je to Otec i „náš“. My se máme na něho dotazovat i dnes, stále ho hledat, toužit po něm. Slovo „dotazovat se“ často v Bibli užívané znamená tázat se, klást si otázky. Bůh v nás vzbuzuje otázky, ale i touhu po něm a po své blízkosti.

Tehdy za časů krále Asa byl výsledkem obnovy víry vnitřní i vnější pokoj. Čteme: „Hospodin jim dopřál klid na všech stranách.“ V Bibli kralické je užito slovo „odpočinutí.“ To znamená, že se dostavuje hluboký vnitřní pokoj i klid v srdcích i mír ve vztazích. Žijeme náročný život ve složitém světě.  Potřebujeme vnitřní zklidnění, moudré řešení a překonávání konfliktů a očištění svého svědomí. Potřebujeme setkání s Bohem a jeho láskou v Kristu. Pak přichází pokoj, který nám nikdo a nic jiného než Kristus dát nemůže (J 14,27). Ježíš říká: „Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny a já vám dám odpočinout. K tomuto hlubokému pokoji a odpočinutí v blízkosti nekonečné Boží lásky odkazuje i tento chrám, tento kostel, tento sbor, za který dnes Bohu děkujeme. Amen. 

Tomáš Butta, patriarcha

Oldřich Nováček publikováno: 05.10.2016 02:19 zobrazeno: 1567x