L 4,1-13 (Dt 26,1-11) Čas zkoušky a život z Božího slova

Kázání na začátku postní doby při studentské bohoslužbě – březen 2022 

Sestry a bratři,

postní doba je dobou zkoušky a zkoušení. Připomíná nám to čtení z evangelia, které zaznívá vždy k zahájení postní doby – naší přípravy na Velikonoce.

Zkouškou musel projít Ježíš – Boží Syn, zkouškou prochází každý člověk.

V klidných časech jsme se věnovali různým postním praktikám, jak a kdy se máme omezit v jídle, ve které dny, zda máme nebo nemáme jíst maso. A také jsme řešili formy náboženských rituálů, zda máme při našich obřadech v husitské církvi užívat popel či nikoliv.

Ale v současnosti je postní doba skutečnou dobou zkoušky. Na mnohé lidi doléhají zkoušky těžko představitelným způsobem. Ale i na každého z nás přišel čas zkoušek. Musíme omezit své plány, své nároky, uskromnit se, přijímat zdražení a snižování životní úrovně. Navíc máme poskytovat ze svého těm, kteří jsou na tom na rozdíl od nás nesrovnatelně hůř a přišli o své domovy a svoji zemi.

Půst není něčím uměle vytvořeným, ale realitou pro mnoho lidí. Pro ně se tím stává život v současnosti pobýváním v poušti v neutěšených podmínkách, místo toho, aby se mohli radovat ze země, připomínající ráj a zahradu Hospodinovu.

V příběhu vystupuje pokušitel, zosobněné zlo. Cítíme dnes silně přítomnost zla ve světě a jeho aktivní působení. Pokušitelem nabízená vláda nad světem se stává neodolatelným pokušením a člověk může kvůli této touze po moci být schopen i těch nejhorších věcí. Zlo působí tak, že pravda je zaměněna za lež, dobro za násilí, a spravedlnost za bezcitnou krutost. Zlo staví bratry proti bratrům, křesťany proti křesťanům, lidi proti lidem.

Příběh starozákonní, ale i novozákonní, se vztahuje k zemi. V kontrastu zde je na jedné straně země zaslíbená, Bohem darovaná, úrodná půda a na straně druhé země pustá, opuštěná, nehostinná, prázdná, bez života.

V zaslíbené zemi podle knihy Deuteronomium se může člověk radovat z dobrých Božích darů, hojnosti obilí a plodů, které země vydává. Může se vděčně těšit ze všeho dobrého, být vděčný za chléb a ovoce, které mají svůj původ v Božím požehnání a lidské společné práci.

V novozákonním příběhu je naopak země pustá, kamenitá, nehostinná. A právě tam Ježíš tráví čas půstu. Nese trpělivě tuto zkoušku. A je tak vyjádřeno, že je všude tam, kde se člověk v takové pustině, osamocenosti ocitá. Taková je země poznamenaná hříchem, která se stává místem zničení a velkého strádání a nedostatku. Toho jsme nyní svědky na Ukrajině, kdy s válkou přichází i nedostatek jídla a základních potřeb.

Země je velikou hodnotou a vztah k zemi je součástí našeho lidství. Ke své zemi máme vnitřní vazby, máme ji rádi, chceme se v ní cítit dobře. Vidíme na Izraelcích, jaký měli a mají vztah ke své zemi. Ale i my máme silný vztah ke své zemi, který se projeví zvláště ve chvílích ohrožení. Stejně tak mají vztah ke své zemi lidé žijící na Ukrajině, a nyní mnozí musejí svoji zemi opouštět, aby si zachránili své životy a životy svých dětí před ničivou válkou. A místo země, která má být obhospodařována prací, vzdělaností, kulturou a rozvíjen v ní život, dochází v ní k ničení a ke ztrátám na lidských životech. „Země ač má rájem být, spíš je peklem lidí“, zaznívá v textu písně, kterou při dnešní postní bohoslužbě zpíváme.

V příběhu pokušení Ježíše je důležitý jeho výrok: „Člověk nebude živ jenom chlebem, ale každým slovem Božím“. Je-li člověk živ skutečně Božím slovem, tak se mění i země. Stává se místem života, společného přebývání a spolupráce lidí jako sester a bratří, jako dcer a synů nebeského Otce. Člověk na základě Božího slova, ke kterému patří i skutky milosrdenství, má mít porozumění pro strádající.

Žít z Božího slova v časech spokojenosti a dostatku znamená nezapomenout na Boha a v časech těžkých v něho doufat. K čemu nás v dnešní době Boží slovo vyzývá? Jak Božímu slovu porozumět a jak je naplňovat? Určitě by nás Ježíšův výrok neměl vést k mínění, že by Ježíš podceňoval to, co člověk potřebuje ke svému životu, a tím je právě chléb. K lidské přirozenosti náleží vědomí pomoci potřebným a Boží slovo tuto přirozenou solidaritu ještě umocňuje křesťanským pravidlem lásky k bližním.

Současně život z Božího slova nám připomíná naději, neboť i po cestě pouští a pobytu v ní je na obzoru zaslíbená země. Zlo nemá trvalou a definitivní moc, neboť Ježíš nejen všechno pokušení ustál, ale po utrpění a smrti přichází vzkříšení.

Kéž jsme v čase zkoušky s Ježíšem a v jeho síle, abychom tak mohli vše těžké a zlé ustát. Amen.

Tomáš Butta, patriarcha

Marie Jandová publikováno: 04.03.2022 09:26 zobrazeno: 197x