Zamyšlení o třech projevech vnitřní svobody člověka

Vážení účastníci setkání v Chelčicích! 

Svoboda je hodnotou, která je v našem životě podstatná a důležitá. Náleží k důstojnosti našeho lidství, neboť Bůh nás stvořil pro svobodu. A to jak svobodu vnější, tak i vnitřní svobodu našeho srdce. I když mnozí rozhodují za nás, přesto máme prostor pro naše svobodné rozhodování.

Ke svobodě však musí člověk vnitřně dozrát, dorůst, dospět. Velká a neomezená svoboda může způsobit to, že ji člověk neunese. Nemá-li člověk vnitřní svobodu svého srdce, nemusí vždy správně využít vnější svobodu, která se mu nabízí. Někdy to může být i klamná falešná svoboda, která chce člověka strhávat k tomu, aby se minul s hlubším smyslem života. „Co je platné, když člověk získá celý svět, ale své duši uškodí?“ říká Ježíš (Mk 8,36).

Naše vnitřní svoboda se projevuje trojím způsobem – tím, co si myslíme, tím, co říkáme, a tím, jak jednáme.

Svobodné myšlení znamená, že člověk nepřijímá nekriticky to, co mu druzí předkládají, jako hotové, zaručené a jedině správné. Je-li člověk vnitřně svobodný, jde cestou k pravdě vlastním uvažováním a myšlením. Jenomže mít nové originální myšlenky, to není nic snadného a samozřejmého. Nejprve je potřebné pozorně naslouchat druhým a osvojit si myšlenkovou kázeň, neboť svoboda myšlení není libovůle a pošetilost, ale odpovědné a vytrvalé hledání pravdy.

Odvážným a svobodným myslitelem byl Petr Chelčický. Nepřijímal se samozřejmostí daná schémata středověké církve a společnosti, která se tehdy rozdělovala na tři skupiny – modlící se, bojující a pracující. Není rozhodující moc a postavení, ale Kristova láska, která je hlavním zákonem každého křesťana a řádem křesťanské církve a která má prostupovat i do společnosti.

Svoboda myšlení ve společnosti i v církvi je předpokladem otevřeného dialogu. Jenomže naše myšlenková svoboda nemusí být vždy cestou k tomu, co je dobré, prospěšné a smysluplné.  Výměna názorů a prostor myšlenkové svobody se může stávat příležitostí pro zlé a nenávistné myšlenky. Nepřicházejí jen dobré myšlenky, ale i zlé myšlenky. Zbavují nás vnitřní svobody. Jsou jako ptáci, kteří přelétají nad naší hlavou. Nezabráníme tomu, aby nad naší hlavou létali ptáci, ale můžeme zabránit tomu, aby si na naší hlavě udělali hnízdo.

Druhým způsobem naší svobody je naše mluvení, naše řeč. Nestačí si jen něco dobrého myslet, ale má to v pravou chvíli i zaznít. Rozpolcenost v atmosféře strachu a vnější nesvobody totality spočívá v tom, že si lidé něco jiného myslí, a něco jiného říkají. Neříkají to, o čem jsou vnitřně přesvědčeni, ale to, co se od nich chce slyšet.  Ve svobodné společnosti si mohou lidé otevřeně říci, co si myslí. To je určitě dobře, ale sama svoboda slova, když není správně pochopena, může dávat prostor zlým a ubližujícím slovům. Svoboda se dá zneužívat.

Jeden ze čtyř článků programu husitské reformace byl požadavek svobodného kázání Božího slova. Tím je vyjádřeno, že nejde jen o svobodu slova jako takovou, ale o svobodu Božího slova. To má zaznívat, to má mít prostor v církvi i ve společnosti. Nad všemi lidskými slovy je Boží slovo, které se stává normou všech našich lidských slov.

A tím třetím projevem naší vnitřní svobody je svobodné jednání. Skutečně svobodnými nás činí Kristova láska. V Janově evangeliu v 8. kapitole je řečeno: „Jestliže vás Syn osvobodí, budete skutečně svobodni“ (J 8, 36). Kristova láska nás osvobozuje pro dobré jednání. A může to být třeba jen docela nepatrný čin a skutek, přinášející užitek a dobro druhým.

Cesta k vnitřní svobodě není jednoduchou cestou, ale naším trvalým úkolem spojeným s překonáváním mnohých překážek vně i v nás samých. O této cestě věděl Petr Chelčický, velký znalec Písma svatého. On hledal a nalezl Krista, který je dárcem pravé vnitřní svobody našeho srdce v každé době.

Promluva na Dnech Petra Chelčického – v kostele sv. Martina v Chelčicích dne 21. 9. L. P. 2020

Tomáš Butta, patriarcha

Marie Jandová publikováno: 09.10.2020 08:28 zobrazeno: 295x