Ko 4,2-5 Využijte čas vám svěřený

Kázání s připomenutím biblického teologa prof. Jindřicha Mánka – červenec 2007 Ž 90,12-17; J 7,1-6

Sestry a bratři, málokterý teolog a učitel husitské církve ovlivňuje bezprostředně kazatelskou službu a biblické vzdělávání jako bratr prof. Jindřich Mánek. V tomto čase si připomínáme jeho nedožité 95. narozeniny. Právě zde v tomto Husově sboru v Pardubicích působil jako duchovní a později jako farář v Heřmanově Městci. Stal se ředitelem bohoslovecké koleje a od roku 1950 profesorem novozákonní vědy na Husově československé bohoslovecké fakultě v Praze. Zastával i funkci děkana této fakulty. Byl činným v různých domácích i zahraničních grémiích. Jako odborník a znalec řečtiny spolupracoval na ekumenickém překladu Bible – Nového zákona, který stále užíváme.
Napsal řadu biblických výkladů – například Výklad evangelia Janova, výklad kázání na hoře s názvem Dům na skále nebo výklad Ježíšových podobenství. Tyto a další jeho práce umožňují lépe poznat dobu a místa, kde se biblické události odehrávaly, ale také nám umožňují lépe pochopit smysl textu Písma svatého, zaslechnout poselství živého věčného Boha zjeveného v člověku Ježíši z Nazareta. Toto poselství bratr prof. slyšel a byl schopen srozumitelně předávat.
Vedle odborných prací, skript, článků či kázání napsal i knížku meditativní povahy s názvem „Čas nám daný“. Tato knížka mě inspirovala pro dnešní promluvu. Název této knížky vychází z výzvy apoštola z listu Koloským: „Využijte čas vám svěřený.“ Z výzvy apoštola je zřejmé, že čas není naším vlastnictvím. Nemáme ho ve své moci. Je nám darován, svěřen. Slovy prof. Mánka: „Dříve, než jsme tu byli, byly tu milióny roků. Někde v jejich středu je několik let, v nichž je pro nás tento den na této zemi. Za tuto poskytnutou šíři času ti, Bože, děkujeme. Není to naše právo, že jí smíme užít“ (Čas nám daný. s. 30).
V Bibli kralické zní apoštolova výzva: „Choďtež v moudrosti, čas kupujíce.“ „Kupujte čas“ – to neznamená, že bychom mohli čas koupit. Mnohé si můžeme koupit, ale čas nikoli. Čas běží a nelze jej zastavit, vrátit. Můžeme to chápat tak, že do času musíme něco vložit, něco investovat, něco dát. Čas je velmi drahý. Čas je před námi jako prázdný prostor, do kterého máme něco umístit, vložit, dát mu obsah. Záleží na nás, jak s tímto časem naložíme. Prof. Mánek k tomu říká: „Čas nám daný je svěřenou příležitostí, z níž budeme skládat účty. A čas je naplněn jen tenkrát, když nejednáme sami, ale když skrze nás jedná Kristus. Kdybychom do času vložili sebevíc, ale bez Krista, čas zůstává prázdný“ (s. 24).
Co patří k naplněnému času, nám bratr profesor svým slovem i životním příkladem velmi výstižně ukazuje. Ve zmíněné publikaci uvádí čtyři způsoby smysluplného naplňování času – modlitba, služba druhým, obohacování sebe a odpočinek.
Zaprvé je to modlitba. Jsou lidé, kteří považují mylně modlitbu za zbytečné zdržení od práce a něčeho užitečnějšího. Prof. Mánek nebyl jen badatelem, vědcem, uznávaným odborníkem, ale on byl též mužem modlitby. Říká: „K pravému naplňování času náleží především modlitba. Potřebujeme několik minut klidu, abychom zvládli hodinu ruchu. Potřebujeme získat sílu z nevyčerpatelných zdrojů. Žijeme-li bez modlitby, jsme jako vykořeněné stromy. Ne náhodou uvádí apoštol partii, v níž vyzývá k vykupování času, slovy: „V modlitbách buďte vytrvalí, bděte a děkujte Bohu“ (Ko 4,2). Modlitba nám dává pokoj a vyrovnanost, zbavuje nás nejistoty úzkosti. Pomáhá nám také při hospodaření s  časem. V konfliktu řady úkolů, které na nás čekají, Bůh nám ukáže, co je v daném dni nejdůležitější a co můžeme s klidným svědomím odložit na jindy“ (cit. s. 24). Myslím, že bratr profesor vystihl to, co je v životě věřícího člověka důležité a vyjádřil i správně pořadí. Na samém začátku je právě modlitba. Ta znamená, že ve svém životě počítáme s Bohem. Modlitba však není samoúčelná, znamená čerpání síly pro každodenní aktivitu, konání dobra pro druhé.
Naplňování času souvisí s naším vztahem k druhým lidem. Znamená schopnost dokázat pro druhé něco dobrého udělat bez nároku na ocenění a odměnu. Jak na jiném místě vybízí apoštol: „A tak dokud je čas, čiňte dobře všem, nejvíce však těm, kteří patří do rodiny víry“ (Ga 6,10). Náš život se neskládá z velkých činů, ale z drobných služeb a zdánlivě nepatrných úkolů, které však mají pro druhé i před Bohem velkou důležitost.
Dalším smysluplným naplňováním času je sebeobohacování, to je práce na sobě, rozvíjení znalostí, schopností a poznání. Abychom mohli druhým co nejvíce dát, musíme byt schopni sami přijímat. Čas dobře naplněný není časem lenosti a pohodlnosti, ale časem píle a aktivity.
Čtvrtým naplňováním času je odpočinek. To je aktuální nejen v čase prázdnin a dovolených, ale i během celého roku. Čas se nezíská tím, když si nedopřejeme vůbec žádný odpočinek. Člověk nemůže žít jen stálou aktivitou, potřebuje odpočinek. To je to čtvrté naplňování svěřeného času. Jde o víc než o nicnedělání. Odpočinek pro věřícího je dotekem Božího pokoje, odpočinutím, věčným klidem a harmonií.   
Bratr prof. Jindřich Mánek se vyznačoval hlubokou moudrostí zakotvenou ve víře v Ježíše Krista. On dokázal svěřený čas naplnit. Obohatil a dosud obohacuje mnohé. Klademe si otázku, jak my naplňujeme čas nám daný? Kéž nám Bůh dává moudrost a posiluje nás, aby i náš život naplněný modlitbou, nesobeckým jednáním ve prospěch druhých, vnitřním bohatstvím Ducha a pokojem mohl obstát z pohledu věčnosti. Amen.

Tomáš Butta, patriarcha

Helena Bastlová publikováno: 25.09.2007 10:35 zobrazeno: 4215x