Prosba o svobodu

Úvaha k výročí Jana Palacha – leden 2020

Vážené dámy a vážení pánové, sestry a bratři!

V loňském roce zakončeném devítkou, probíhala ve velkém rozsahu připomínka dvou studentů z roku 1939 a z roku 1969 – Jana Opletala a Jana Palacha. Měl jsem možnost v rámci loňské poutě olomoucké diecéze naší církve navštívit rodný dům Jana Opletala ve Lhotě nedaleko Litovle. Také jsme se ztišili k modlitbě u hrobu Jana Opletala v Nákle. Atmosféra místa spojeného s dějinami naší vlasti ve mne zanechala silný dojem.

Neméně silným zážitkem byla návštěva rodného domu Jana Palacha ve Všetatech, který byl přebudován v památník. Architekti jej pojali jako dům, do kterého vstupuje „hrana zla“ (Památník Jana Palacha ve Všetatech. Národní muzeum Praha 2019, s. 5). Dům působí prázdnotou, je prostoupen šerem; vzbuzuje v nás tíseň a úzkost. Z domu vedou dveře, které již ale nevedou zpět... Dne 16. ledna Jan Palach jimi odešel a už se nevrátil... Návštěvníci památníku se tak mohou vrátit do tíživé atmosféry doby a situace Jana Palacha. Vybavovala se mi pří návštěvě Palachova rodného domu ve Všetatech prosba ze Žalmu 25: „Vyveď mě z úzkostí.“ (Ž 25,17). Jan Palach musel prožívat hlubokou úzkost, ale ne kvůli sobě, nýbrž kvůli druhým, kvůli vlasti, kvůli své zemi, kvůli lidem a společnosti, kvůli národu, který se mění, který zapomíná na svobodu, který činí stále větší a větší ústupky zlu, které všechny obklopuje. Modlitba z Žalmu 25 „Vyveď mě z úzkostí“ je modlitbou, prosbou za svobodu. Palachova sebeoběť je voláním po svobodě, která je nepřeslechnutelně a trvale vtisknuta do dějin naší vlasti. Na to je důležité myslet a tuto osobnost si připomínat nejen v roce velkých výročí, ale každoročně, jako to činíme i v tomto kostele sv. Mikuláše v Praze na Staroměstském náměstí.

Tomáš Butta, patriarcha

Marie Jandová publikováno: 22.01.2020 02:20 zobrazeno: 456x