J 3,14 – 15 Pohled víry k Božímu vítězství

Nu 21,4-9  Kázání na 4. postní neděli Roudnice n. L. – březen 2012

Sestry a bratři,

         zdravím Vás v postním čase, kdy se duchovně připravujeme na Velikonoce. Postní čas je spojen s pouští. Poušť člověku připomíná jeho závislost, jeho slabost a jeho existenci v neustálém ohrožení. Základním postním příběhem je Ježíšovo čtyřicetidenní pokušení, které se odehrálo právě v poušti, v odlehlé nehostinné krajině plné písku a kamenů daleko od lidské civilizace. Zkušenost pouště je zvláštní mimořádným zážitkem, kdy si pak člověk dokáže vážit všeho, co mu jinak připadá samozřejmé – proudící voda, zelenající se stromy, domy poskytující člověku zázemí. Také dnešní biblický příběh ze Starého zákona, který je určen na 4. postní neděli, nás – obrazně řečeno - přivádí na poušť. Slyšeli jsme o tom, jak Izraelci putovali pouští za vedení vůdce a proroka Mojžíše, když obtížnými oklikami směřovali z Egypta do zaslíbené země. Jejich putování a pobyt v nehostinných podmínkách pouště se již projevoval na jejich psychice. My lidé jsme velmi často závislými na vnějších podmínkách. Když máme hmotný dostatek, nic nám nechybí, můžeme se obklopit dostatkem potravin a věcí, které nám ulehčují život, tak jsme spokojeni. Máme dobrý pocit a dobrou náladu. Ale jakmile se vyskytne nějaká potíž, něco nám chybí, nemáme vše, co bychom si po hmotné stránce přáli, tak máme rozmrzelou náladu a jsme i podráždění na druhé. Izraelci v poušti neměli dostatek vody a ani dostatek jídla. Nás roztrpčí drobný výpadek v našem uvyklém pohodlném životě. Ale jak muselo být Izraelcům – v takových extrémních podmínkách! Jak je lidem, kteří prožívají skutečnou nouzi a nedostatek a bojují o holý život v nepříznivých přírodních a společenských podmínkách!

         Pro Izraelce se stala poušť místem pokušení. Lid začal vyjadřovat hlasitě nespokojenost. Začal pochybovat o smysluplnosti cesty z Egypta. Začal pochybovat o oprávněnosti Mojžíšova vedení. Ano, pochybnosti člověka jsou hluboké. Může se v kritické situaci pochybovat úplně o všem. Ale tyto pochybnosti ve svém základu jsou projevem ztráty víry v Boha a jeho vedení. Existují různé okolnosti, kdy si myslíme, že je již naše situace bezvýchodná. Myslíme si, že těžké zkoušky, které přicházejí jedna za druhou, budou trvat stále. Ale je potřebné i v takových kritických situacích, kterými prochází člověk v osobním životě, kterými prochází církev, kterými prochází společnost, neztratit víru. Je třeba spolehnout se na Boha, důvěřovat mu, že nám ukáže cestu, že nám pomůže najít řešení, že nám ukáže i v bezvýchodné situaci východisko. To však Izraelci na poušti nedokázali. Lid přestal věřit, že Bůh má moc a že je silou svého lidu. Tím, že lid reptá a přestává věřit, tím nad ním vítězí pokušení a zlo. Příběh z knihy Numeri je zastřen záhadností, co znamenají ti hadi, kteří jsou označeni jako „ohniví hadi.“ Jedním z výkladů tohoto obtížného starozákonního místa je, že hadi jsou zhmotněným obrazem pokušení a nedůvěry vůči Bohu. Tak jako na počátku Bible je pokušitel v podobě hada (Gn 3,1), tak i zde v situaci reptání a pokušení Izraelců se objevuje tento motiv zla, ohrožení a pokušení.

         Co je důležité v této situaci, je doznání selhání lidu, ale také modlitba Mojžíše. Lid chce, aby se Mojžíš za něj modlil. A Mojžíš se modlil. Modlitba je tím, co má člověk v tíživé a kritické situaci. Modlitba jako upřímná a úpěnlivá prosba, modlitba jako touha srdce po změně k dobrému, to je duchovní bohatství, když už nemá člověk vůbec nic. Mojžíš se často modlil za lid, když sám byl již unaven, vyčerpán, když nevěděl, jak dál. A vždy se ukázala zase další cesta, otevřela se nová budoucnost – rozestoupilo se moře, vytryskla voda ze skály, snesla se mana. Ale nyní měl Mojžíš udělat podivnou věc. Měl připevnit na žerď hada z bronzu a vystavit ho tak, aby byl dobře viditelný. Nejde o nějakou magii, o které se zde v Bibli píše? Rozhodně nejde. Jedná se o víru v Hospodina, který přemáhá zlo, nebezpečí a pokušení. Bronzový had neměl být předmětem kultu a uctívání. Měl být znamením Božího vítězství. Had byl důležitým zvířetem v egyptském náboženství. Jakoby se v podobě tohoto zvířete vracely lidem znovu vzpomínky na Egypt. Mojžíš měl vystavit hada přemoženého. Tento přemožený had měl připomínat Izraelcům, že Hospodin je vítěz nad mocí zla, nad hříchem lidu a pokušením. Nejde tedy o žádnou magii, ale o pohled víry, který vidí v tomto znamení Boží vítězství. Tímto pohledem je znovu posilována víra, když si člověk uvědomuje Boží svrchovanost, vládu a moc nad veškerým zlem. Přemožený had na tyči měl tedy povzbudit k víře slabý a selhávající lid.

         V Novém zákoně je řečeno Ježíšem: „Jako Mojžíš vyvýšil hada na poušti, tak musí být vyvýšen Syn člověka, aby každý, kdo v něho věří, měl život věčný“ (J 3,14-15). Zde mluví Ježíš o svém kříži. Ježíš zvítězil nad zlem a pokušitelem v době, kdy byl na poušti, ale i celé jeho působení dokládá toto přemáhání a překonávání zla ve světě, v lidech a v srdci člověka. Definitivně přemohl zlo svou vykupitelskou smrtí na kříži. Tento vztyčený kříž, na kterém je vyvýšen Ježíš, je znamením jeho vítězství nad zlem. Izraelci se měli dívat na znamení vítězství v podobě přemoženého hada. Nešlo o kult a uctívání, ale o znamení sloužící k víře. To základní znamení Božího vítězství pro nás křesťany je kříž. Nejde o uctívání kříže jako nějakého magického předmětu. Jistě je třeba tento symbol mít v úctě a vážnosti. Ale je to především znamení Božího vítězství v Krista nad veškerým zlem. V postní době, v čase – obrazně vyjádřeno – pobývání na poušti – máme před svým duchovním zrakem mít kříž Kristův, jako Izraelci měli bronzového hada. Je to znamení, které odkazuje k jedinečnému Božímu vítězství. Je to znamení vítězství Boží lásky, která přemáhá veškeré zlo, hřích i smrt. „Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří nezahynul, ale měl věčný život“ (J 3,16). Naše postní rozjímání nad Božím slovem z Janova evangelia nás přivádí k myšlenkám a k pohledu na Kristův kříž. Ať máme zrak víry, kterým můžeme vidět v tomto znamení vítězství Boží lásky v Kristu a zakoušet je i ve svém životě. Amen.

Tomáš Butta, patriarcha

Marie Trtíková publikováno: 27.03.2012 09:37 zobrazeno: 3074x