Masaryk v dramatech dějin a inspirující pro dnešní dobu

Začíst se do životního příběhu T. G. Masaryka znamená vstoupit do samotného ohniska dramatu českých dějin, ale i evropských a světových. V Masarykově životě byly jistě i chvíle nebývalého ocenění a uznání i klidnějšího zastavení se a uvažování o prožitých událostech, jak to ve svých Hovorech s T. G. M. zaznamenal spisovatel Karel Čapek. Po relativně klidnějších chvílích zakoušené svobody v době první republiky, kdy byl tento muž na Pražském hradě, však následovaly další dramatické události v našich dějinách.

Masaryk byl příkladem člověka, který se dokázal vnitřně vyrovnávat s obtížemi své doby. V tom může být pro nás tato osobnost povzbuzením a příkladem i v této neobyčejně těžké době, kterou jako země, Evropa i svět prožíváme. Vždyť Masaryk procházel mnohými kritickými a velmi těžkými situacemi a zkouškami, ale procházel jimi vzpřímeně, jednal aktivně a hleděl k tomu, co lidský život přesahuje, svůj pohled upíral k věčnosti.

V čem může být Masaryk aktuální pro nás dnes? Tím je jeho chápání demokracie. Je označován jako filozof humanity a demokracie. Nástupem totalitních režimů nacismu a komunismu ve 20. století se dílo Masarykovo jevilo jako překonané a příliš idealistické a nereálné. Formování sjednocené Evropy na konci 20. století po roce 1989 dávalo naopak Masarykovi zapravdu. Totalitní režimy, jakkoli se jeví pevné a neměnné, jsou nahrazovány svobodnějším demokratickým uspořádáním. Vidíme to i v současnosti, lidé, kteří zakoušejí tlak a nesvobodu autoritářských režimů, touží po demokracii a svobodě. Ale paradoxně naopak státy, v nichž je demokratické politické uspořádání, mohou být z demokracie unaveny a v nich se zase mohou projevovat některé nedemokratické autoritářské tendence. Demokracie je křehká a vyžaduje vzdělané a eticky jednající lidi. Hrubost na jedné straně a lhostejnost a nezájem o veřejné politické záležitosti na straně druhé ohrožují demokracii a její těžce získávané a vytvářené hodnoty. Masarykovo jednání bylo v pravém opaku k politickému populismu. Masaryk se nerozhodoval podle toho, zda jeho jednání bude mít u ostatních a ve veřejnosti příznivý ohlas, ale podle toho, zda to považuje za správné, nebo ne, zda je to pravdivé, nebo se jedná o klam a úmyslné zastírání něčeho jiného. Šlo mu o věc, ne o vlastní osobu, o pravdu, a ne o slávu.

Masaryka charakterizuje přímost, nezdolná vytrvalost a přesah jeho pohledu k věčnosti. K věčnosti hleděl nejen jako filozof, ale jako věřící člověk. Hleděl k Boží věčnosti, k věčnému Bohu, ke kterému měl osobní vztah. Tím byl od počátku inspirující zvláště pro naši církev, i když s některými jeho názory se nemusíme vždy plně ztotožňovat. Přesto však jeho upřímnou a hlubokou víru, žitou v praktickém životě, a jeho niternou zbožnost nelze přehlédnout. Obstát před Bohem, před věčností, vyžaduje pravdivost vnitřní i navenek. A to je hodně náročná cesta. Masaryk nám svými mnohými životními postoji ukazuje směr k této cestě pod zorným úhlem věčnosti.

/Z promluvy k 7. březnu L. P. 2021/ 

Tomáš Butta, patriarcha-správce církve

Marie Jandová publikováno: 09.03.2021 07:50 zobrazeno: 473x