Projev v Karolinu k 60. výročí fakulty

Vážený pane rektore, vážení páni prorektoři, vážený pane děkane, vážení biskupové, vážené shromáždění, dámy a pánové, sestry a bratři!

            Studium teologie na Husitské teologické fakultě i na dalších dvou fakultách Karlovy univerzity – katolické a evangelické navazuje na středověkou tradici. Tehdy studium teologie završovalo mnohaleté univerzitní vzdělávání. Dějiny Karlovy univerzity jsou historicky spojeny s působením mistra Jana Husa a také s obdobím kališnické univerzity, kdy se v době krále Jiřího z Poděbrad přísahalo na kompaktáta (Svatoš, M.: Kališnická univerzita /1419-1556/. V: Dějiny Karlovy univerzity I., Praha 1995, s. 208).

            Dnešní jubileum Husitské teologické fakulty připomíná návaznost na starší Husovu československou bohosloveckou fakultu. Část z nás studovala na tehdejší Husově fakultě, mladší generace již na Husitské teologické fakultě. Někteří z nás studovali na obou fakultách.

            Slavnostní zahájení činnosti Husovy československé bohoslovecké fakulty před 50 lety se konalo dne 16. října 1950 zde v Karolinu (srov. Český zápas 1950, č. 42). Jako by tím bylo mimoděk předznamenáno, že se tato fakulta stane za čas součástí Karlovy univerzity. Stalo se to před 20 lety. Něco takového tehdy v padesátých letech 20. století by si státní představitelé, kteří zde pronášeli své projevy, ani nemohli představit a ani by si to samozřejmě nepřáli. Neboť byli to právě oni, kteří teologii – reprezentovanou katolickou teologickou fakultou z univerzitního vzdělávání vylučovali. 

            Tenkrát v poválečném období při vzniku fakulty byla Církev československá v rozvoji a růstu. Počet věřících této církve ještě zaujímal významné místo ve společnosti. A také husitství bylo živým politickým tématem. Církev československá byla považována za nositelku Husova odkazu a husitské tradice, proto o ni byl ze strany státních orgánů takový zájem. Jméno českého reformátora mistra Jana Husa dostala nová fakulta přímo do svého názvu. Kdyby nebyl návrh přijat, tak bylo alternativou pojmenování Komenského či Farského fakulta. Komenského fakulta byla nazvána evangelická. Prof. Zdeněk Trtík se jasně vyslovil, že nese-li tato fakulta Husovo jméno, pak ji to zavazuje k tomu, aby byla teologickou křesťanskou fakultou a prvním a nejdůležitějším pramenem je pro ni Písmo svaté, jako tomu bylo u mistra Jana Husa (Trtík, Z.: K čemu fakultu zavazuje jméno Husovo. NR 1950, s. 305-306). Tím byl  charakterizován nástup tzv. biblické teologie, jejíž představitelé byli právě učitelé z první generace na Husově fakultě - již zmíněný prof. Zdeněk Trtík, dále prof. Jindřich Mánek a prof. Otto Rutrle.

            Od modernistické vize nové křesťanské kultury a liberalismu se teologie naší církve stále více začala zaměřovat na Písmo a tradici. Společnost se stávala stále více ateistická a totalitní stát usiloval represemi dostat církve do izolace. Studium teologie bylo výlučně přípravou na duchovenské povolání, avšak umožňovalo relativně svobodný prostor a poznání bohatství židovsko-křesťanského myšlení. Těžištěm bylo Písmo svaté a křesťanská tradice. Teologie v té době tvořila defenzivní alternativu k ateistické ideologii. V těchto podmínkách vedl a formoval fakultu děkan prof. Milan Salajka (Salajka, M.: Úsilí CČS(H) na poli fakultní teologické práce a bohosloveckého vzdělávání. Praha 1987).

            Naše přítomnost je plná neustálých změn, projevuje se v mnohoznačnosti, a v pluralitě kultur a náboženství. Touto odvážnou cestou otevřenosti vůči přítomnosti se vydala Husitská teologická fakulta, která se stala součástí Univerzity Karlovy. Tím, kdo utvářel koncepci a organizoval přerod od konfesní fakulty k otevřené fakultě byl prof. Zdeněk Kučera (Kučera, Z.: Husitské bohosloví. HTF UK Praha 1995, s. 5-29). Byl posledním děkanem staré Husovy fakulty a současně prvním děkanem nové fakulty (Kučera, Z.: Byl jsem posledním děkanem Husovy československé bohoslovecké fakulty. ČZ 2010, č. 41 a 42; týž Třikrát včele alternativní teologické fakulty ČZ 2010, č. 35 a 37). S ním spolupracoval a na něho navázal prof. Jan Blahoslav Lášek pozdější nástupce ve funkci děkana. Ideovými a odbornými východisky fakultního profilu jsou středověký husismus a novodobý modernismus, které tvoří duchovní a historické kořeny Církve československé husitské.

             V církvi si potřebujeme teologie vážit, pěstovat ji a rozvíjet. Teologie jako lidská myšlenková činnost sama o sobě nemůže vytvářet víru a probouzet život církve. Projevy víry a existence církve předcházejí teologii a jsou to předem dané skutečnosti (srov. Trtík, Z.: Theologické úvahy. Praha 1952, s. 141). Teologie je charakterizována jako „reflexe žité víry“ (Karl Rahner), neboli je kritickým promýšlením života z víry a praxe církve pod normou Božího slova. A toto teologické kritické promýšlení má ochrannou funkci. V tom spočívá nezastupitelný význam teologie, neboť živou víru chrání, zušlechťuje a kultivuje. Čím je hlubší a důkladnější naše teologické poznání, čím širší je náš rozhled, tím více můžeme předávat. Duchovenská, kazatelská a pastorační služba je stálé „vydávání“. Jestliže člověk během svého studia pronikne do hloubky a načerpá potřebné znalosti, pak se hned v běžných úkolech duchovenské služby nevyčerpá tak, že nemá již co kvalifikovaně předávat. To znamená se na určitou dobu uzavřít a soustředit se na studium i rozvíjení duchovního života.

              Teologie má úzký vztah k církvi. Církev je neodmyslitelnou půdou, v níž je teologie zakořeněna. Teolog potřebuje společenství církve. Zdeněk Trtík to vyjádřil takto: „Žádný věřící a zároveň kritický křesťan a bohoslovec nemůže žít bez církevního a bohoslužebného společenství, bez kritického navazování na tradici a bez neustálého duchovního styku s duchem Ježíše Krista“ (Trtík, Z.: Teologické úvahy, cit. s. 121). Podle Karla Bartla „teologie není samoúčelná, ale slouží sboru“ (Barth, K.: Uvedení do evangelické teologie. Praha 1988, s. 2001). Filozofie může být individuální, ale teologie je církevní, jak to vyslovil Tomáš Špidlík (Špidlík, T.: Vědy – umění – náboženství. Protiklad nebo soulad?  Olomouc 2009, s. 43).

             Současně je otevřenou vědou. Tato otevřenost je vyjádřena tím, že teologie je pěstována nejen v církvi, ale i na univerzitě. Stát začleněním do univerzitní vzdělávací oblasti projevuje svou otevřenost vůči velkým duchovním proudům národa. Má sám zájem na tom, aby výchova nositelů úřadů v církevních společenstvích probíhala v kontextu obecných vzdělávacích zařízení, ne v církevní izolaci. To je k prospěchu jak církve, tak i společnosti.

             Teologie jako náročná a odborná disciplína, které je třeba se věnovat celý život, nemůže být zaměňována za ideologii, kterou si člověk poměrně snadno a rychle osvojí. Ideologii nejde totiž o pravdu, ale o moc. Rozdíl mezi teologií a ideologií je i v tom, že ideologie vede k nesnášenlivosti, zatímco skutečná teologie vede k porozumění, toleranci a lásce. Kdo nemá lásku, nepoznal Boha, neboť „Bůh je láska“ (1 J 4,8).

            Ať Bůh žehná práci fakulty a naplňuje učitele i studující světlem své moudrosti, poznání i lásky. 

Tomáš Butta, patriarcha

Marie Trtíková publikováno: 03.02.2011 11:01 zobrazeno: 4114x