Velikonoční biblická úvaha o starokřesťanském vyznání

04.04.2017

„ …vzal na sebe způsob služebníka…v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži. Proto ho Bůh vyvýšil nade vše a dal mu jméno nad každé jméno, aby se před jménem Ježíšovým sklonilo každé koleno… a k slávě Boha Otce každý jazyk, aby vyznával: Ježíš Kristus jest Pán.“ Fp 2,7-9

Jádro velikonočního poselství a sdílené víry církve obsahuje a uchovává jedinečným způsobem starokřesťanský hymnus zaznamenaný v listě apoštola Pavla Filipským (Fp 2,8-11). Je v něm vyznávám a oslavován Ježíš Kristus jako Služebník i Pán. Ve velikonočních biblických příbězích je Ježíš současně Služebníkem i Pánem. Jeho velikost se projevuje skrytým způsobem v jeho ponížení a službě. Jeho ponížení ve světě je cestou k jeho povýšení a oslavení u Boha v nebesích.

Tato role Služebníka se stává zvláště zřetelná při poslední večeři podle svědectví Janova evangelia. Ježíš, ačkoliv je skutečně Pán (J 13,13), sklání k nohám druhých jako otrok a umývá svým učedníkům nohy (J 13,4-5). Projevuje svoji lásku k učedníkům až do konce (J 13,1), až do nejzazší meze, až k sebezmaření a sebeobětování, jak je vyjádřeno i hymnu v listě Filipským: „sám sebe zmařil“ (Fp 2,7). Jeho nejhlubší ponížení představuje kříž. Ježíš tak naplňuje Izajášovo proroctví o trpícím Božím Služebníkovi, kteří přijímá zástupné utrpení za druhé (Iz 53,1-12).

Jestliže na Velký pátek spatřujeme během pašijových událostí podobu Ježíše jako trpícího Služebníka, pak na Hod Boží velikonoční hlásá a slaví církev Krista jako vítězného a vzkříšeného Pána. Ježíšovo panství se projevuje nade vším i nad smrtí. Svědkové – ženy i muži, kteří „byli u toho“ poznávají a vyznávají Ježíše jako Pána. Po setkání ve velikonočním ránu je nazýván Marií Magdalskou nejen Mistrem, ale i Pánem. „Viděla jsem Pána“ (J 20,18). I učedníci a apoštolové dosvědčují, a tím vyznávají: „Viděli jsme Pána“ (J 20,25).  Vrcholným vyznáním je pak při setkání se vzkříšeným Kristem vyznání apoštola Tomáše „Můj Pán a můj Bůh“ (J 20,28).

Během velikonočních událostí zaznívá nejen slovní vyznání, ale svědkové prokazují vzkříšenému a živému Ježíšovi úctu celou svou bytostí. Vzkříšený Ježíš je podle Matoušova evangelia ten, komu je dána moc na nebi i na zemi (Mt 28,18) a před kým se musí všichni jednou sklonit (srov. Fp 2,10). Klaní se mu již ti, kteří ho jako Pána poznávají, nejprve ženy (Mt 28,9), a také později učedníci a apoštolové v Galileji (Mt 28,17). Ten, který byl takovým nezměrným způsobem ponížen, je nyní jako Pán středem úcty svých věrných učedníků a svědků. Nejde jen o chvilkový zbožný postoj, ale o úctu vůči Kristu a přijímání jeho autority v celém životě.

Právě církev je místem, kde máme projevovat pravou a vřelou úctu vůči Ježíši Kristu. Ať v našich bohoslužebných shromážděních i v osobním rozjímání v čase Velikonoc máme otevřenou mysl i srdce biblickému poselství. Ať můžeme i my poznávat zrakem víry Ježíše jako Služebníka i vítězného Pána, který byl mrtev a hle živ je na věky věků (Zj 1,18).

Tomáš Butta

patriarcha

Tomáš Butta, patriarcha

Oldřich Nováček publikováno: 01.06.2017 03:29 zobrazeno: 1217x