J 4,35-38 Jiní pracovali, vy v jejich práci pokračujete

31.03.2017

Kázání pro studenty na HTF UK  - březen 2017

Sestry a bratři,

nacházíme se ve středu postní doby. Minulá 3. postní neděle se nazývá OCULI podle žalmu 25. „Stále upírám své oči k Hospodinu“ (Ž 25,15). S tím je spojená výzva Ježíše podle Janova evangelia „Pozvedněte zrak“ (J 4,35). Máme pozvednout oči, zbystřit svůj zrak. Tím je míněn náš vnitřní zrak, duchovní pohled. Máme mít otevřené oči a vidět Boží znamení ve světě i ve svém životě. Své slovo k vám bych chtěl opřít o verš z Janova evangelia, který je z oddílu ze 4. kapitoly pro 3. postní neděli OCULI. Je to Ježíšův výrok: „Jiní pracovali a vy v jejich práci pokračujete“ (J 4,38).

Přirozenou a správnou touhou člověka v mladém věku je něco ve svém životě dokázat, něco uskutečnit. Věnovat se po škole nějaké práci, která není jen finančním zajištěním, ale která nás naplňuje a která je také prospěšná pro druhé. Zcela zvláštní charakter má služba v církvi. Ale věnovat se práci v církvi je možné tehdy, je-li člověk Bohem osloven, povolán a nesen jeho milostí.

Verš, nad kterým se zamýšlíme, je slovem Ježíše k učedníkům: „Jiní pracovali, vy v jejich práci pokračujete“. Kdo jsou ti „jiní“, kteří již pracovali? Jedním z výkladů je, že se jedná o starozákonní proroky. Kraličtí vykládají tuto Ježíšovu řeč tak, že se „rozséváním“ obrazně míní Starý zákon a „úrodou“ Nový zákon. Dovršením Starého zákona je Kristus. Ježíšovi učedníci navazují na starozákonní proroky. A další generace učedníků navazuje na práci té předcházející generace. Ale je to slovo současně pro nás: „Jiní pracovali, vy v jejich práci pokračujete“. Toto Ježíšovo slovo nás vede k tomu: vidět práci druhých, vážit si jí, těžit z práce druhých a pokračovat v ní.

Práce v církvi je nenápadná služba, která až časem, je-li člověk vytrvalý, přináší viditelnější plody. Nemůže to být aktivita zaměřená na vnější efekt a soustředěná na rychlý bezprostřední úspěch. Práce v církvi v každé době vyžaduje sebezapření. To je ten první předpoklad.

Znamená to dále umět moudře a citlivě navázat na druhé – své předchůdce, na starší generaci. Nemůžeme dělat všechno stejně jako naši předchůdci, to není možné, neboť situace je jiná. Ale nelze být uvězněn v domýšlivé představě, že předchůdci dělali všechno špatně a my jsme těmi, kteří přinášejí to pravé a jedině správné. Práce v církvi vyžaduje z naší strany pokoru. A to je ten druhý předpoklad.

Pro práci v církvi je žádoucí schopnost spolupráce. Nebýt individualista, ale spolupracovat s druhými. Jakkoliv i v církvi se projevují názory a zájmy jednotlivců a skupin, je přesto pro církev charakteristické vzájemné bratrské společenství, spolupráce a vzájemná služba. A to je tím třetím předpokladem práce v církvi. Je to tedy sebezapření, pokora i schopnost spolupráce s druhými, jak kolegy duchovními, tak i laiky v náboženské obci.

Když se otevírá téma nastoupení do duchovenské služby a práce v církvi, tak jsme svědky zvláštních situací. Ti, kteří by měli schopnosti stát se duchovními a kvalifikovanými pracovníky v církvi, to odmítají. Ti, kteří by rádi v církvi působili jako duchovní, nejsou někdy spatřováni jako zcela vhodní. Někomu jsou umožněny nejlepší podmínky, ale naděje do něho vkládané nesplní a žádnou úrodu nepřinese. Jinému jsou naopak kladeny do cesty nejrůznější překážky, ale on ve svém úmyslu vytrvá, a nakonec se ukáže, že to bylo k dobrému. Bůh nevede k zaslíbené zemi nejkratší cestou, ale někdy oklikou a komplikovanými cestami, aby si člověk Božích darů skutečně vážil.

Působení v církvi znamená navázat na duchovní bohatství tvořené prací, svědectvím a zápasy předcházejících generací mnohých Kristových učedníků a svědků. Smíme navazovat na ty, kteří byli osloveni Kristem a nesli v životě jeho světlo. Kéž toto světlo v Kristu poznáváme a můžeme nést i my. Amen.

Tomáš Butta, patriarcha

Oldřich Nováček publikováno: 01.06.2017 02:42 zobrazeno: 1118x