Fp 1,3 – 11 Adventní apoštolova modlitba

Kázání na druhou adventní neděli – prosinec 2012

Sestry a bratři, pokoj vám všem!

         ze tří biblických textů, které k nám zazněly, se soustřeďme na druhé čtení z dopisu apoštola Pavla. Můžeme říci, že je to „adventní dopis“, který byl původně napsán křesťanskému sboru do Filip, ale jeho adresáty jsme i my, kteří jsme se dnes zde shromáždili.

         V úvodu děkuje apoštol Pavel za křesťany ve starověkém městě Filipy, ke kterým má hluboký osobní vztah. Rád by se s nimi viděl, setkal, ale nemůže, protože je pro svou víru ve vězení. Proto jim píše dopis, ve kterém je ujišťuje, že na ně myslí, děkuje za ně a že se za ně modlí. Vyjadřuje jistotu, že setrvají v dobrém díle. „Jsem si jist, že ten, který ve vás začal dobré dílo, dovede je až do dne Ježíše Krista“, píše apoštol. Bůh svým působením začal v křesťanech žijících ve Filipech dobré dílo. Oslovil je skrze apoštoly svým slovem, vzbudil v nich víru a lásku. Na začátku života každého věřícího křesťana je podnět, impulz, dotek shůry, který vede k životu podle evangelia. Tato skrytá síla působí v člověku tak, aby se obrátil k Bohu a žil svůj život ve vztahu k němu. Ale přicházejí překážky, objevují se pokušení, aby si člověk zvolil přece jen jinou snadnější cestu, aby upadl do lhostejnosti, aby to nakonec vzdal. Nestačí jen nějaké dobré dílo vymyslet a začít, ale důležité je v něm vytrvat a uskutečnit ho až do konce. To platí v každé lidské činnosti a také o dobrém díle v duchovním smyslu v životě a působení církve i každého jednotlivého věřícího. Nestačí jen na Kristovu cestu nastoupit – být pokřtěný, ale významné je na ní setrvat, jít touto cestou, zdolávat všechny překážky a překonat všechny její náročné úseky. Abychom mohli před Kristem obstát v poslední den jako jednotlivci i jako celek. Tím koncem či dovršením všeho je „poslední den“, o kterém mluvili proroci i Ježíš. My jsme stále na cestě a stále prožíváme advent. My sami ze svých sil nedokážeme obstát před Kristem a uskutečnit v plnosti a dokončit dobré dílo. Apoštol Pavel však vyjadřuje jistotu, že s Boží pomocí je to možné. Můžeme se v různých situacích, i v nezdaru, těžkostech a pochybnostech spolehnout na toho, který naši víru vede od začátku až do konce (Žd 12,2). On stál se svou milostí na začátku naší cesty, věříme, že bude se svou milostí stát i na jejím konci.

         Apoštol Pavel ujišťuje křesťany ve Filipech, že na ně myslí a že se za ně modlí. V jeho dopise je vyjádřen obsah jeho modlitby. Stručně řečeno modlí se za toto trojí: 1) aby filipští křesťané měli lásku, 2) aby rozpoznávali, co je v životě důležité a 3) aby byli ryzí. „Za to se modlím, aby se vaše láska stále více rozhojňovala“. Co by byla církev, kdyby se v ní neprojevovala láska? Co by to bylo za křesťana, kdyby na něm nebyly patrné projevy lásky, vlídnosti a ohleduplnosti? Pavel klade lásku před poznání. V jiném z jeho listů čteme: „Poznání vede k domýšlivosti, kdežto láska buduje“ (1K 8,1). V modlitbě Pavel prosí, aby filipští křesťané měli lásku i poznání. Spojení lásky a poznání je citlivostí a hlubokou vnímavostí. Ta je opakem lidské nevšímavosti a netečnosti.

         Druhá Pavlova prosba se týká toho, čemu se dnes říká priority, žebříček hodnot. „…abyste rozpoznali, na čem záleží“. V Bibli kralické je to vyjádřeno: „abyste zkušeni mohli rozeznávati věci užitečné od neužitečných“. Je důležité mít schopnost rozpoznávat, co je v životě opravdu užitečné, potřebné a prospěšné. Jak se zpívá v jedné křesťanské písni: „Ukaž nám, co potřebné je a co je jen přítěží“. (Zpěvník CČSH č. 301, 5. sloka).

         Obsahem třetí prosby apoštola je, aby filipští křesťané byli „ryzí a bezúhonní“. V Kralické bibli je „upřímní“. Jinými slovy být opravdový a věrohodný. Kdo může ale říci, že je bezúhonný a dokonalý? Ani apoštol Pavel to o sobě netvrdil (srov. Fp 3,12). Ale důležité je mít otevřené srdce pro Kristovu očišťující milost. Je adventní čas, který nás přivádí uprostřed shonu k zastavení, k vnitřnímu zamyšlení, sebezpytování a k obrácení naší mysli směrem k Bohu. K tomu nás vyzývá prorok Malachiáš i Jan Křtitel na poušti. A apoštol Pavel ve své nadčasové adventní modlitbě nám ukazuje, že v našem životě se má ve větší míře projevovat láska, máme mít schopnost rozpoznávat, co je skutečně důležité, a prokazovat se opravdovostí naší společné víry. Amen.

Tomáš Butta, patriarcha

Marie Trtíková publikováno: 14.12.2012 02:45 zobrazeno: 2734x