Slovo patriarchy pro vánoční čas
„David, můj služebník, bude nad nimi králem a jediným pastýřem všech, budou se řídit mými řády …Uzavřu s nimi smlouvu pokoje. Můj příbytek bude nad nimi, já jim budu Bohem a oni budou mým lidem.“
Ezechiel 37,24.26
Sestry a bratři,
zdravím vás ve vánočním čase, kdy můžeme slyšet evangelium: „Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán v městě Davidově !“
V biblickém příběhu podle evangelisty Lukáše je zdůrazněno místo Ježíšova narození. Tím je malé městečko Betlém. Je označováno jako město Davidovo (L 2,2.11). V tomto městečku se narodil jeden z nejvýznamnějších židovských králů – David. Jestliže lidé znají nějaký příběh z Bible, tak je to právě vyprávění o statečném Davidovi a obru Goliášovi. Zcela mladý hoch, pastýř ovcí, byl později vyvolen a prorokem Samuelem pomazán za panovníka nad Izraelem (1S 16. kap.). Stalo se to právě v Betlémě. Přešla staletí a najednou se Betlém dostává opět do centra pozornosti. Když zpíváme ve známé vánoční písni „z života čistého, z rodu královského, nám, nám narodil se“, pak se myslí v případě Ježíše na rodovou linii židovských králů. David byl prapředkem Ježíše a nacházíme ho v jeho rodokmenu (Mt 1,6; L 3,31).
O příchodu nového krále z davidovského rodu vyslovovali několik staletí před tím proroci svá zaslíbení. U proroka Ezechiele slyšíme: „David, můj služebník, bude nad nimi králem a jediným pastýřem všech.“ Prorok Ezechiel nemá na mysli přímo krále Davida jako takového, ale nového krále – potomka z jeho rodu. Vždyť král David byl i přes svou pevnou víru a zbožnost jen lidským vládcem, na kterého se nedalo vždy stoprocentně spolehnout. Neplnil za všech okolností Boží vůli, i on v některém případě selhal a byl mužem boje a zbraní. A po jeho smrti přišli jiní králové, kteří nevedli lid vždy nejlépe, jak se o tom dovídáme ve Starém zákoně v Královských knihách. Došlo k rozdělení království a nakonec k jeho zániku. Mnozí obyvatelé země byli přesídleni a odvlečeni do zajetí. V této těžké době působil právě prorok Ezechiel. Mluví o jediném vládci, o jediném pastýři, o Ježíši Kristu, který se narodí pro všechny lidi. Jeho vláda není založena na intrikách a násilí, ale na poznání Boží vůle a Božího řádu. „Budou zachovávat má nařízení a jednat podle nich“ (v. 24). Bible připomíná všem vládcům, duchovním pastýřům, politickým vůdcům, že nad nimi je ještě jiný vládce – přesněji řečeno služebník. Jestliže moc všech lidských vládců je dočasná, Kristova moc trvá věčně. „Můj služebník bude jejich knížetem na věky“ (v. 25), tlumočí Boží vzkaz prorok Ezechiel.
Všichni lidští pastýři a vládcové se mají sklonit před tímto jediným Pastýřem a Králem. Do Betléma proto přicházejí nejen skuteční pastýři – pasoucí stáda ovcí – ale i obrazně míněno pastýři jako králové tohoto světa. V některých betlémech najdeme mezi postavami králů konkrétní vladaře, například Karla IV., ve sboru v Praze – Holešovicích husitského krále Jiřího z Poděbrad. Ježíšova vláda nemá původ v žádné politické moci a pozemském kralování, ale přímo v Bohu.
To je poselství Vánoc, že Boží Syn – vládce nebeského království vstupuje do našeho světa. Přichází v nenápadnosti a zastřenosti. - Je to jako když jedna slavná herečka přešla hranice do jiné země a tam ji nikdo neznal. Rázem se stala obyčejnou ženou. Nikdo si ji ani nevšiml, protože ji neznali, a přece to byla významná a skvělá herečka. – Ježíš přichází ve své neokázalosti do našeho světa. Boží Syn přebývající od věčnosti v Otcově slávě se stává člověkem, malým bezmocným dítětem, položeným do jeslí. Poznává, jaké to je, být člověkem.
Kdo nejlépe pozná, jaké to je být člověkem, než člověk sám? Jaké je to být člověkem? Odpověď Bible zní: Je to dobré. Hned na samém počátku Písma svatého v knize Genesis čteme o stvoření světa a člověka. V případě stvoření skutečností našeho světa jako je světlo, rostliny a zvířata je řečeno, že je to dobré (Gn 1,4.12.25). A v případě stvoření člověka je dokonce uvedeno, že to bylo „velmi dobré“ (Gn 1,31). Ale někdo může odporovat: Není ta zas až tak dobré. Co třeba klečící a žebrající člověk skloněný tváří k zemi v rušné ulici velkoměsta, kolem kterého přecházejí nevšímavě kolemjdoucí ? A člověk, který nikoho nemá a je sám ? Člověk, který je v této chvíli ve vězení ? Člověk, který leží v nemocnici a nemá příliš naděje, že se jeho zdravotní stav zlepší ? Jaké je to být člověkem ?
To dobré v lidském životě je někdy hodně hluboko skryto. Musí se k tomu člověk těžce propracovat. Přesto Boží vůle je dobro a pokoj pro člověka. To je poselství Vánoc uprostřed tmavé a chladné noci, když se krajinou rozeznívá zpráva o Ježíšově narození. Toto Boží zaslíbení zaznělo z úst proroka Ezechiele: „Uzavřu s nimi smlouvu pokoje. Můj příbytek bude nad nimi, já jim budu Bohem a oni budou mým lidem.“ Chce s námi být ten, kdo přijal a prožil naše lidství a dává mu nový, věčný rozměr. O Vánocích slyšíme: „Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi. Bůh v nich má zalíbení“ (L 2,14). Pokoj v biblickém významu znamená plnost života, dobro, blaho, zdar, harmonii. Pokoj lidem, pokoj mezi lidmi, pokoj každému neklidnému srdci! Proto přichází Ježíš, aby nám dal zakusit něco ze svého pokoje, kterému se často vyhýbáme a uzavíráme se mu. Přichází v nenápadnosti jako dítě uprostřed noci skryt zrakům lidí, které zaslepila moc a bohatství světa. A dává se poznat jen těm, kteří mají otevřený zrak víry a čisté srdce. Ať v tomto Kristem darovaném pokoji můžeme prožívat čas letošních vánočních svátků.
Tomáš Butta,
patriarcha Církve československé husitské
Tomáš Butta
Facebook