Mt 28,1-10 Vzkříšený Ježíš znovu shromažďuje učedníky a tvoří svou rodinu

16.04.2017

Velikonoční kázání v NO Rudná u Prahy - 16. 4. 2017

Sestry a bratři,

pokoj vám všem při naslouchání velikonočnímu evangeliu!

Středem velikonočního biblického příběhu je kříž. To je zřejmá a smutná skutečnost, že Ježíš byl ukřižován. Událost kříže a tma Velkého pátku zasáhla celé jeho společenství. Jeho učedníci se rozprchli, rozešli se. Řady nejbližšího okruhu učedníků i širšího okruhu příznivců poznamenala zrada Jidáše, strach, zapření, nevěra. Mnozí učedníci trpícího a ukřižovaného Ježíše opustili (Mk 14,50).

Po velikonočním ránu je vzkříšený Ježíš chce opět shromáždit a svolat dohromady své učedníky, a tak znovu utvářet svoji církev, kterou již během svého pozemského života zakládá, když kolem sebe shromažďuje učedníky a učednice. Je to patrné z dnešního čtení evangelia podle Matouše, které zaznívá o velikonočních svátcích, ale i z dalších biblických svědectví.

Bez Ježíše by nebyla žádná křesťanská církev. Ale bez církve by se zase nikdo nedozvěděl o Ježíšovi. Církev však není něčím neosobním a abstraktním. Tvoří ji konkrétní lidé. Petr, Jakub, Jan, Tomáš, Pavel a mnozí další. Ale také ženy mají v církvi zvláštní úlohu. Ve velikonočním příběhu mají právě Marie z Magdaly a další ženy významné místo.  Jsou prvními nositelkami velikonoční zprávy o tom, že Kristus nezůstal v hrobě, ale že byl vzkříšen a je živým. Boží posel ženám řekl: „Vy se nebojte. Vím, že hledáte Ježíše, který byl ukřižován. Není zde, byl vzkříšen.“ A později na cestě se s nimi Ježíš setkává. Bylo to právě tehdy, když to šly s radostí oznámit jeho učedníkům. Jejich víra a důvěra v řečené Boží slovo byly potvrzeny i jejich zkušeností. Ježíš je vyzývá k tomu, aby si svoji víru i zkušenost nenechaly pro sebe, ale aby povzbudily a posílily velikonoční zprávou celou církev. Co je také pro tyto ženy příznačné, je jejich úcta k Ježíšovi, kterou mu prokazují. Nejen vnějším gestem, klaněním, ale úctou srdce se projevuje tato úcta. Ačkoliv evangelista Matouš dvakrát užívá označení církev, ve velikonoční zprávě se setkáváme s označením „učedníci“ – „jeho učedníci“ a bratři – „jeho bratři“.

Ježíšovu církev všech dob tvoří jeho učedníci a učednice (srov. Sk 9,36), kteří vytrvale naslouchají jeho učení a slovu života. Právě v Matoušově evangeliu je Ježíš představován jako Učitel. Souhrn jeho učení a životních zásad, včetně zlatého pravidla a lásky k nepřátelům obsahuje tzv. kázání na hoře. Tak chápali Ježíše jako Učitele – Mistra či hebrejsky Rabbi“ první křesťané a sebe považovali za jeho učedníky (srov. Sk 11,26). Učitel je ten, kdo nám předává potřebné znalosti a schopnosti pro náš život. Rozdíl mezi všemi učiteli a Ježíšem je v tom, že on nás učí ve škole věčnosti, učí nás moudrosti pro věčnost, vede nás k tomu, co je podstatné v Božím království.    

Ježíš nazývá církev svými učedníky, ale také „svými bratry“. Církev je kruhem učedníků – „školou víry“, ale je i rodinou. V označení Ježíše „moji bratři“ je tento rodinný vztah zvýrazněn. A to je také ten důležitý rozměr Ježíšovy církve, která je jako rodina, jako bratři a sestry. Jistěže rodina byla v minulosti a je zvláště dnes plná složitých vztahů a problémů, ale církev je Ježíšova rodina – tedy je místem, kde vítězí a vládne a spojuje Ježíšova láska. Tato vítězná Ježíšova láska se projevila o Velikonocích v jeho oběti a v jeho vzkříšení. Byla zakoušena od počátku mezi jeho učedníky a učednicemi, mezi jeho bratry a sestrami. Kéž i my můžeme s odvahou víry nést Kristův kříž a sdílet společně radost a naději vzkříšení jako jeho učedníci a jeho rodina. Amen.

Písně 248, 331

Tomáš Butta, patriarcha

Oldřich Nováček publikováno: 01.06.2017 02:56 zobrazeno: 1121x