2 K 6,3-7a Vytrvalost znakem Božích služebníků

05.05.2017

Kázání na teologické konferenci v Brně - 5. 5. 2017

Sestry a bratři,

ústředním tématem našeho letošního setkání na teologické konferenci, věnované duchovní správě, je „vytrvalost ve službě Kristu“. Vhodným mottem, biblickým veršem pro nás může být verš 4. ze 6. kapitoly 2. listu apoštola Pavla do Korintu: „Ve všem se prokazujeme jako Boží služebníci – mnohou vytrvalostí“. Je zde užit řecký výraz Hyponomé, - vytrvalost, který se v Novém zákoně vyskytuje ve významu vydržet, vyrovnat se s obtížemi, snášet těžkosti, statečně odpírat, vzdorovat, být odolný, trpělivý, zůstat věrný. (srov. 1 Te 1,3, 2 Te 3,5, Zj 1,9).

To důležité, co potřebuje ten, kdo zaslechl Boží povolání, přijal pověření ke službě ve svěcení na kněze či jáhna, a vstoupil do služby v církvi, potřebuje vytrvalost, aby mohl tento zvláštní úkol a poslání duchovního a Božího služebníka nést, unést a smysluplně a prospěšně vykonávat. Co všechny v této službě vnitřně prožíváme? A jaké duševní stavy zakoušíme, když se vyrovnáváme s obtížemi a překážkami, které tato služba přináší? Jaké situace mohou nastat? Jaké vlastnosti má mít Boží služebník a zachovat si je za všech okolností? To vše je vyjádřeno ve svědectví apoštola Pavla v 6. kapitole 2. listu křesťanům do Korintu, kde pojednává o úřadu apoštolů, služebníků Kristova evangelia: „Ve všem se prokazujeme jako Boží služebníci, mohou vytrvalostí.“ Vytrvalost ve smyslu odolnosti a věrnosti staví apoštol Pavel na přední místo. A to, o čem píše – o soužení, pronásledování a náročné práci, to sám zakusil, vše vydržel s Boží pomocí a obstál v rozmanitých zkouškách. To, čím procházím my, ve své duchovenské práci, není sice tak extrémní, jako prožíval apoštol Pavel a mnozí další svědkové a učitelé křesťanské víry, kteří byli vystaveni těžkému pronásledování. Ale i v současné situaci a době je nezbytná vytrvalost, odolnost a schopnost vyrovnávat se s obtížemi v různých podobách a nevzdat duchovní zápas.

Apoštol Pavel podává výčet situací, kterými jako Boží služebník prochází. A připojuje i seznam vlastností, které mají duchovního jako Božího služebníka charakterizovat a kterými se prokazuje.

Apoštolem Pavlem popsaných situací je devět. Tvoří tři trojice. Tím prvním jsou vnitřní stavy, které na služebníka doléhají „soužení, tíseň, úzkost“. Tím druhým mohou být vnější nepříznivé okolnosti a doba církve v čase pronásledování „rány, žaláře, nepokoje“. To třetí je, když si člověk takzvaně sáhne na hranice svých možností. Jedná se o „vyčerpanost, bezesné noci a hladovění“. V Kralické Bibli je tato ...... kdy se člověk pohybuje na hranici svých možností duševních a fyzických vyjádřena takto „v pracích, bdění a postech“. Každý, kdo se věnuje s velkou intenzitou nějaké práci, je zavalen úkoly a povinnostmi, které se stále kupí, může dospět do stadia vyčerpanosti. Vyčerpanost a opuštění sil může nastat, když přeceníme své možnosti, když špatně rozvrhneme úkoly, když ve všem chceme být nejlepší, když máme špatný životní styl bez odpočinku, zdravého odstupu a obnovy, tak se dostaví útlum. Kdo s celým nasazením koná duchovenské povolání, snaží se sloužit Bohu i lidem v plném nasazení, dojde na dno svých sil. I apoštol Pavel prožíval svou vyčerpanost a slabost. To není nic neobvyklého. Tato vyčerpanost nás nemá ale vést k rezignaci, ale k přimknutí se k Bohu ve své slabosti a omezenosti našich sil a možností. „Bezesné noci“ tomu můžeme rozumět tak jako, když pro vnitřní napětí nemůžeme spát a stále na něco myslíme, místo toho, abychom si ve spánku užívali příjemné sny. V dalším případě to může znamenat „natahování práce do pozdních nočních hodin, když jsme to nestihli během dne udělat. Ale můžeme to pochopit tak, že dojde ke ztrátě snů. V setkání s realitou v církvi a v náboženské obci se rozplynou naše sny a představy. Ale ani tehdy se nelze vzdávat. A hladovění či půst k apoštolské službě patří i schopnost překonávat skromností velké národy, a vděčností stálou nespokojenost a chtění si v životě jen užívat bez jakéhokoliv omezení. Procházíme různými vnitřními stavy i různými vnějšími okolnostmi, v nich je potřebné si uchovat odolnost a vytrvalost plynoucí z naší víry a našeho povolání.

Dostáváme se k vlastnostem, kterými se Boží služebník prokazuje. Je jich uvedeno osm. Ale nejedná se o naše přirozené vlastnosti a schopnosti. Nejsme schopni za všech okolností a vždy ke všem být trpěliví, dobrotiví a laskaví. Také „bezúhonnost“, morální bezchybnost a dokonalost není naší vlastností, hledíme-li na duchovenský sbor a především sami na sebe. Nejde tady o naši trpělivost a laskavost, do níž se někdy nutíme a musíme ji předstírat, ale jde o Ducha svatého, o moc Boží. Tato moc nás drží, podpírá a posiluje. Napadá mě myšlenka, o kterou se s vámi chci podělit: Bůh nepoužívá ke své službě jen svaté a dokonalé lidi, ale hříšníky. Ale musejí to být hříšníci velmi milující a vděční (Evelyn Underhill, Podstata mystiky a jiné eseje, s. 164). A tak sestry a bratři, prosme Boha, aby nás stále posiloval svým Duchem, abychom mohli s vytrvalostí, trpělivostí a vděčnou láskou nést společně i každý z nás osobně – jedinečné poslání být služebníkem Krista a nositelem jeho evangelia, smíření a pokoje. Amen.

Tomáš Butta, patriarcha

Oldřich Nováček publikováno: 01.06.2017 03:02 zobrazeno: 1283x