Vzpomínka na prof. Vladimíra Kubáče při prezentaci knihy „Člověk před Boží tváří“ na HTF UK

23.11.2016

Vážení přítomní, sestry a bratři!

Při představení knihy „Člověk před Boží tváří“ věnované biblickému starozákonnímu teologovi Vladimíru Kubáčovi mi dovolte připojit vzpomínku na bratra profesora, jak jsem ho osobně znal a jak jsem se s ním mohl setkávat.

Bratr prof. Vladimír Kubáč nás v církvi vedl k hlubšímu poznávání Bible – Starého zákona. Od svých žáků vyžadoval velmi detailní znalost biblických textů a událostí, které měly být dobře vštípeny do paměti. Tuto jeho metodu jsem ocenil, když jsem od roku 1990 vyučoval náboženství ve školách. Při vyprávění biblických příběhů jsem mohl využít to, co trpělivě a důsledně předával svým žákům. Výklad Bible nekomplikoval, ale dotýkal se toho, co je podstatné.

Jestliže na začátku studia vyžadoval dobrou znalost biblických dějů, postav a starověkých reálií, pak ve vyšších ročnících se zabýval detailním výkladem hebrejského textu. Během přednášky, když narazil na nějaký problém, vstal a odešel do knihovny. Tam dlouho vyhledával v lexikonech a encyklopediích potřebné informace, zatímco my jsme v tichu učebny seděli a čekali na něho. Po delším čase přišel a s radostí nám objasňoval příslušné místo nesrozumitelného starozákonního textu.

Jeho oblíbenou knihou byla kniha proroka Jonáše, kterou každý student musel znát v hebrejštině takřka celou zpaměti. Jak velké bylo ale překvapení pro studenta u zkoušky, když místo připraveného Jonáše dostal za úkol číst a vykládat neznámý oddíl z knihy Daniel!

Bratr profesor se vyznačoval obávanou přísností a respektem vůči jeho osobě. Před zkouškou se někdy dokonce spustila sama od sebe krev z nosu…

Kdo však mohl bratra profesora poznávat blíže, rozpoznal jeho hlubokou citlivost, upřímnou laskavost a vřelou srdečnost.  

Zažil jsem ho nejen jako profesora Starého zákona po celou dobu studia. Byl spolusvětitelem při mém kněžském svěcení v roce 1984. Když se stal děkanem Husitské teologické fakulty Univerzity Karlovy v roce 1993, oslovil mě, abych se z východních Čech přestěhoval do Prahy a působil jako ředitel bohoslovecké koleje v Praze na Žižkově. Jeho zájmem byla užší spolupráce fakulty a církve a propojení teologického studia s duchovní formací.

Náhle však v listopadu roku 1993 zemřel během své cesty na fakultu. Se studenty jsme zazpívali písně při pohřebním obřadu v Husově sboru v Praze – Dejvicích jako výraz vděčnosti svému učiteli.

Bratr profesor Vladimír Kubáč byl duchovním Církve československé husitské, překladatelem Bible i učitelem teologické fakulty. Vedl tichý zápas věrného služebníka Božího slova. Mohli bychom ho charakterizovat výpovědí žalmu 119.: „Jak jsem si tvůj Zákon zamiloval! Každý den o něm přemýšlím“ (Ž 119,97).

V čase politické nesvobody se držel v ústraní a rozjímal nad Písmem. Nevstupoval do vnějšího dění a neusiloval o kariéru, aby neopustil „přímou cestu“ (Jr 31,9), ale střežil své srdce (Př 4,23) i jazyk (Ž 34,13) a nekompromitoval se projevy poplatnými mocným doby. Věděl, že nad nimi je moc Nejvyššího (Ž 47,3).

Chtěl bych poděkovat bratru doc. Jiřímu Benešovi a všem dalším a vydavatelství Vyšehrad za to, že tuto osobnost našeho milého profesora a jeho biblické dílo přibližují lidem dnešní doby v právě vydané knize.

Vyslovuji přání, aby kniha měla hodně vnímavých čtenářů.

Tomáš Butta 

Listopad 2016

Tomáš Butta, patriarcha

Oldřich Nováček publikováno: 01.12.2016 10:44 zobrazeno: 1471x