22. neděle po svatém Duchu

Chválu vzdejte Hospodinu a vzývejte jeho jméno, uvádějte národům ve známost jeho skutky.

                                                                                                                         Žalm 105,1

První čtení: Jeremjáš 31,7–9

Toto praví Hospodin: „Radostně plesejte vstříc Jákobovi, jásejte nad tím, který je hlavou pronárodů, vzdávejte chválu, rozhlašujte: ›Hospodin spasil tvůj lid, pozůstatek Izraele.‹ Hle, přivedu je ze země severní, shromáždím je z nejodlehlejších koutů země. Bude mezi nimi slepý a kulhavý, těhotná, i ta, jež právě porodila. Vrátí se sem veliké shromáždění. Přijdou s pláčem a s prosbami o smilování, já je povedu. Dovedu je k potokům, jež mají vodu, cestou přímou, na níž neklopýtnou. Budu Izraeli otcem, Efrajim bude můj prvorozený.“

Tužby

2. Abychom duchovní slepotě a pýše nepodléhali, modleme se k Hospodinu.

3. Abychom trpícím bližním oporu a pomoc poskytovali, modleme se k Hospodinu.

Modlitba před čtením ze sv. Písem

Chválíme tě, Hospodine, neboť tys věčné světlo a záříš v našich srdcích. Tys věčná moudrost a zaháníš temnotu naší nevědomosti. Tys věčný soucit a stále se nad námi smilováváš. Pomoz nám obrátit se k tobě, abychom hledali tvou tvář a rozjímali o tvé dobrotě! Svým svatým Duchem nás osviť, ať slyšíme slova Ježíše Krista, našeho Pána. Amen.

Druhé čtení: Židům 7,23–28

Levitských kněží muselo být mnoho, protože umírali a nemohli sloužit trvale. Ježíšovo kněžství však nepřechází na jiného, neboť on zůstává navěky. Proto přináší dokonalé spasení těm, kdo skrze něho přistupují k Bohu; je stále živ a přimlouvá se za ně. To je ten velekněz, jakého jsme potřebovali: svatý, nevinný, neposkvrněný, oddělený od hříšníků a vyvýšený nad nebesa, který nemusí jako dřívější velekněží denně přinášet oběti napřed za vlastní hříchy a pak teprve za hříchy lidu. Ježíš to učinil jednou provždy, když obětoval sebe sama. Zákon totiž ustanovuje za velekněze lidi, podléhající slabosti, ale slovo přísahy, dané až po zákonu, ustanovuje Syna navěky dokonalého.

Evangelium: Marek 10,46–52

Když Ježíš vycházel s učedníky a s velkým zástupem z Jericha, seděl u cesty syn Timaiův, Bartimaios, slepý žebrák. Když uslyšel, že je to Ježíš Nazaretský, dal se do křiku: „Ježíši, Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“ Mnozí ho napomínali, aby mlčel. On však tím více křičel: „Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“ Ježíš se zastavil a řekl: „Zavolejte ho!“ I zavolali toho slepého a řekli mu: „Vzchop se, vstaň, volá tě!“ Odhodil svůj plášť, vyskočil a přišel k Ježíšovi. Ježíš mu řekl: „Co chceš, abych pro tebe učinil?“ Slepý odpověděl: „Pane, ať vidím!“ Ježíš mu řekl: „Jdi, tvá víra tě zachránila.“ Hned prohlédl a šel tou cestou za ním.

Verš k obětování: Žalm 13,6

Hospodine, já v tvé milosrdenství doufám, moje srdce jásá nad tvou spásou. Budu zpívat Hospodinu, neboť se mě zastal.

Verš k požehnání: 2. Timoteovi 1,10

Náš Spasitel Ježíš Kristus zlomil moc smrti a zjevil nepomíjející život v evangeliu.

Modlitba k požehnání

Bože naší cesty, děkujeme ti, že stejně jako lid Izraele i nás živíš dobrými věcmi. Když jsi nás nasytil u svého stolu, dej, abychom tě následovali po všecky dny našeho života! Ve jménu Ježíše Krista, našeho Pána. Amen. 

Vhodné písně: 43, 47, 87, 101, 117, 136, 170, 273, 338

Helena Bastlová publikováno: 22.10.2012 04:47 zobrazeno: 1514x