Krátká meditace křížové cesty

01.04.2018

Článek do ČZ č. 13/2018

Pane Ježíši Kriste, ty jsi byl nespravedlivě odsouzený římským vladařem Pontským Pilátem. Tobě však patří soud, moc a rozhodování, náš Soudce nejvyšší. Dej, abychom si to uvědomovali, nechtěli být soudci druhých (Ř 14,10) a nevyslovovali své soudy o nich předčasně (1 K 4,5).

Ty jsi přijal těžký kříž a nesl jej s trpělivostí, odevzdaností a pokorou. Děkujeme ti za tvoji nezměrnou trpělivost. Jaké břímě na tebe vložené musíš nést! Co všechno od nás lidí musíš snášet! Dej, nám více trpělivosti a pokory, abychom dokázali nést své kříže života (Mt 16,24).

Pane Ježíši, opakovaně na křížové cestě padáš – poprvé, podruhé, potřetí ...   Upadáme do omylů, klamů a závislostí, padáme následkem vlastní pýchy, když se cítíme být jisti (1 K 10,12). Padáš a klesáš s námi, děkujeme ti za to. Dej, nám sílu k novému napřímení se a vykročení s tebou.

Setkáváš se s Marií, svojí Matkou, když jsi vystaven potupnému utrpení kříže. Děkujeme ti za příklad tvé matky Marie, která tě neopouští ani v utrpení a setrvává věrně ve vztahu lásky. Dej nám schopnost setrvávat s Tebou poníženým, zneváženým a posmívaným Kristem jako Marie, tvá Matka.

Ježíši, Boží Synu a náš bratře, Šimon z Kyrény byl přinucen ti pomoci nést kříž. Uschopni nás k tomu, abychom ne z donucení, ale dobrovolně pomáhali nést břemena jedni druhým, a tak naplňovali tvůj zákon lásky (Ga 6,2).

Ženy ti utíraly tvář a plakaly nad tebou. Ať hledáme a rozpoznáváme tvou vlídnou a laskavou tvář a ve svém srdci prožijeme pravou lítost a slzy pokání (2 K 7,10).

Ježíši, štědrý dárce přemnohých darů, všeho jsi byl zbaven – i oděvu. Ulpíváme na vnějších a povrchních věcech, které pomíjejí. Dej, abychom se upnuli k tomu, co je trvalé – tvé království. Prosíme, přikryj naši duchovní chudobu, šatem tvé milosti (Zj 3,17-18).

Pane Ježíši, věčný Králi, byl jsi přibit na kříž, abys svými pažemi objal vesmír ve své lásce. Děkujeme, že i nás zahrnuješ do své odvěké lásky, odpouštíš nám hřích a viny a přinášíš smíření. Dej, abychom byli nositeli této tvé lásky a šiřiteli smíření (2 K 5,19).

Tvé tělo plné ran bylo uloženo do hrobu. V hrobovém tichu umlklo vše, čím byl naplněn Velký pátek – křik davu, slova lži a urážek, pláč a nářek. Zůstalo jen ticho. Dej nám soustředěnost a schopnost setrvat v tomto tichu, až do chvíle velikonočního Aleluja. Dej nám oči víry, abychom v prázdnotě a temnotě Kristova hrobu, spatřili plnost života a těšili se ze světla nedělního velikonočního rána. Amen.

Tomáš Butta

patriarcha

Tomáš Butta, patriarcha

Oldřich Nováček publikováno: 05.06.2018 12:10 zobrazeno: 881x