J 1,43-51 „Hle pravý Izraelita, v němž není lsti“

Kázání - leden 2015

        Na začátku Janova evangelia je doložena velmi starobylá tradice o Ježíšovi. Je řeč o prostředí, ze kterého pocházel a kde začal působit. Současně se dovídáme také o jeho prvních učednících a apoštolech, kteří jsou spojeni s Galileou – s oblastí u velkého jezera. Jsou uváděna městečka nacházející se v galilejské oblasti jako Káně galilejská (J 2,1), Betsaida (J 1,44) a Kafarnaum (J 2,12). Zde Ježíš působil a zde také pozval k následování své první apoštoly jako Šimona Petra, Ondřeje, Filipa a další.

         Tito první učedníci byli jistě praktičtí, manuálně zruční lidé, neboť jejich povoláním bylo rybářství. Avšak Janovo evangelium nám ukazuje ještě na jednu skutečnost. Pocházeli z židovského prostředí a byli zběhlí ve Starém zákoně - v Mojžíšových knihách a prorockých spisech, jak k tomu byli od mládí vedeni a vyučováni v synagogách. Příkladem toho je zvláště jeden ze dvanácti apoštolů, jménem Natanael. Jeho hebrejské jméno znamená „Boží dar“. V seznamech apoštolů bývá jindy označován jménem Bartoloměj. V Janově evangeliu je osloven Filipem. Ten za ním přichází a oznamuje mu, že se setkal s tím, o kom se píše v Písmu u Mojžíše i v prorocích, a tím je Ježíš z Nazareta. Tento Natanael zprvu se pozastavuje nad tím, jak by mohl Mesiáš, očekávaný židovským národem, pocházet právě z Galileje (srov. J 7,41). I on podobně jako již před tím Šimon Petr, Ondřej a Filip se má možnost setkat osobně s Ježíšem. A na základě tohoto osobního setkání, zkušenosti a přesvědčení se vyznává, že Ježíš je „Boží Syn“ a očekávaný „král Izraele“. Ježíš ho nejenom vidí z dálky, ale on vidí především do jeho srdce, do jeho nitra. Bůh nás zná, vidí nás a hledí do našeho nitra. Před ním se nic skrýt nedá. Ježíš nahlížel do nitra Natanaela a věděl, co je v něm. To, co o něm říká, je mimořádné ocenění: „Hle, pravý Izraelita, v němž není lsti.“ Výraz „Izraelita“, který Ježíš užívá, není v Novém zákoně příliš častý. Většinou se mluví o Židech. Může zde být narážka na příběh o Jákobovi. Jákob – jeden ze starozákonních praotců – měl původně jméno, které znamená „úskočný, lstivý“. Ale prošel proměnou, zápasem a Bůh mu dal jméno „Izrael“. To znamená „Bůh zápasí“ (Gn 32,29). Když je označen Ježíšem Natanael „vskutku Izraelitou“, tak to znamená, že je to člověk proměněný, upřímně věřící a ten, který náleží k Božímu lidu (srov. Sof 3,13, Ř 9,4). Není v něm totiž lest a neupřímnost. Skutečná víra v Boha se projevuje v člověku i v tom, že je upřímný, důvěryhodný a že jedná přímo. Neužívá lsti, nemá neupřímné smýšlení, kdy říká něco jiného, než si myslí, nemá postranní úmysly. V Knize Přísloví slyšíme: „Lest mají v srdci ti, kdo osnují zlo, kdežto radost ti, kdo radí ku pokoji“ (Př 12,20). V tehdejší době bylo mnoho zběhlých znalců Písma, ti, kteří se zabývali důkladně studiem Zákona a prorockých spisů, ale jejich život se takovou průzračností nevyznačoval. Naopak někteří byli lidmi jednajícími pokrytecky, úlisně a mstivě. Natanael neměl dvě tváře – jednu navenek zbožnou, ale druhou skrytou s rysy sobeckých zájmů a zkažené podlosti.

         Ježíš oceňuje na Natanaelovi, že je ryzí a že má vnitřní opravdovost.

         Sestry a bratři,

z dnešního svědectví z Janova evangelia můžeme přijmout dvojí důležité rozpoznání. Jednak skutečnost, že křesťanství ve svých počátcích navazuje na židovství, jak je toho příkladem právě apoštol Natanael. Různá náboženství, různé církve se navzájem ovlivňovaly a ovlivňují. To nás má vést k poznávání druhých, ke vzájemnému respektu, k hledání společných základů, a ne k nenávisti, nýbrž k přístupu pokoje vůči nim.

A to druhé, co poznáváme z dnešního evangelia je důležitost opravdovosti víry, kterou Ježíš cení na Natanaelovi. Nestačí jen někam patřit z důvodu rodinných vazeb či sympatií, hlásit se k určitému náboženství, k určité církvi, ale důležité je vyznačovat se opravdovostí víry jako Natanael. Tuto pravost víry máme prokazovat v celém svém životě. Kéž i o nás platí: „Hle, pravý křesťan, v němž není lsti.“

        Sestry a bratři,

máme možnost stále více postupovat na cestě za Ježíšem, poznávat ho, následovat ho a vést svůj zápas o ryzost víry. Amen.

Přímluvné modlitby

*Modlíme se za Církev československou husitskou, jejíž 95. výročí vzniku jsme si počátkem tohoto měsíce připomínali. Prosíme za všechny duchovní i laiky, za naše náboženské obce a bohoslužebná střediska, aby byla místem, kde zní tvé slovo spásy a tvůj Syn nás posiluje svojí blízkostí a přítomností ve svátostech. Provázej naši církev požehnáním, chraň nás před lhostejností, posiluj naši víru a veď nás svým Duchem ke tvému království, k tobě voláme ...

*Myslíme v těchto dnech na Jana Palacha, který přinesl sebeoběť bolesti a vzdoru proti nesvobodě. Prosíme za naši vlast, za náš národ a za všechny národy, dej, abychom hledali pravou svobodu a spravedlnost, lidé kráčeli cestou pokoje, k tobě voláme ...

*Modlíme se za pronásledované, za ty, kteří jsou na cestách a museli opustit domovy pro válku a násilí. Prosíme za všechny trpící a prosíme za zdraví pro nemocné. V naději ve tvou pomoc a spáse v Kristu.

Tomáš Butta, patriarcha

Marie Jandová publikováno: 04.02.2015 03:06 zobrazeno: 2504x