T. G. Masaryk připomínaný v CČSH

Článek do ČZ č. 31/2018

Osobnost Tomáše G. Masaryka je se zvláštním respektem a úctou přijímána právě v Církvi československé husitské. Tato církev, která vznikla z proudů reformního katolicismu a modernismu, navázala na duchovní odkaz české reformace, jejíž dvousetletý vývoj byl potlačen po roce 1620. Vznik samostatného státu v roce 1918 umožnil zrod nové církve v roce 1920, navazující na odkaz Jana Husa, husitství i českobratrství.

Byl to právě Masaryk, kdo se veřejně přihlásil k Husovi a ocenil českou reformaci z hlediska vývoje českých i evropských dějin směrem k humanitě a demokracii. V tom byl názorově vnitřně blízký osobnostem první zakladatelské generace Církve československé husitské, jakými byli dr. Karel Farský, prof. Alois Spisar, prof. František Kalous nebo dr. František Kovář. Masaryk chápal a vyzvedl husitství a českobratrství jako ideové a duchovní předpoklady novodobého demokratického státu, neboť reformace měla v celosvětovém měřítku vliv na vznik západních demokracií. Demokratický model západního typu se snažil Masaryk uplatnit v samostatném nově vyhlášeném státu, nacházejícím se v prostoru středovýchodní Evropy mezi velmocemi Německa a Ruska.

I přes Masarykovou blízkost k reformačním církvím – Českobratrské evangelické i Církvi československé, kterou nazval „husitská“ ve spise Světová revoluce, nemohl pochopitelně jako prezident upřednostňovat žádnou z církví. Navíc většina obyvatel v novém státě byla římskokatolického vyznání. Podporoval tedy nejen tradici husitskou, ale i svatováclavskou.

Masaryk inspiroval teology a filozofy i z řad Církve československé v jedné významné skutečnosti. Jako filozof a sociolog rozpoznal hlubokou vnitřní krizi ve společnosti, kterou charakterizoval jako krizi náboženskou. Masaryk sám byl hluboce věřícím člověkem, i když jeho pojetí víry se neztotožňovalo ani s římskokatolickou věroukou, ale ani s učením církve evangelické, do které přestoupil. Dokládá to jeho diskuse s reformovaným kazatelem Janem Karafiátem i kritické práce evangelického teologa J. L. Hromádky. Masarykovy názory se nedaly po teologické stránce plně ztotožnit ani s učením Církve československé husitské. Přes tuto jeho určitou náboženskou odlišnost a specifičnost jeho víry bylo teology Církve československé husitské pozitivně přijímáno jeho zdůraznění významu náboženství v nové době. Masaryk kladl důraz na etickou stránku náboženství a Ježíš byl pro něho velkým morálním vzorem a ideálem pravé humanity.

Církev československá husitská měla od svého počátku kladný vztah k novodobému státu, který vznikl na základě pojetí demokracie a humanity Tomáše G. Masaryka, a jeho první prezident byl hluboce zakořeněn v srdcích mnohých věřících naší církve. V některých sborech byl v interiéru umístěn jeho obraz a přečkal tam až do současnosti, jako například vitráž v Husově sboru v Nové Pace.

Po konci první republiky přichází období dvojí totality, ve kterém bylo Masarykovo jméno a dílo nežádoucí. Jeho ideál humanity, svobody a demokracie byl v ostrém rozporu jak s nacistickou ideologií, tak i s komunistickou. V krátkých údobích ve 20. století – po konci 2. světové války a v roce 1968 – dochází k veřejnému přihlášení se k Masarykovi a jeho odkazu. V roce 1945 byla konána celonárodní pouť do Hodonína, na které promlouvali představitelé Církve československé husitské dr. František Kovář, dr. Miroslav Novák a další. Ve sněmovním dokumentu z roku 1947 si církev znovu potvrdila svůj úkol v oblasti duchovní péče o život politický, že chce vychovávat k „vlastenectví v duchu Masarykově“. Ještě v roce 1950 vychází v Českém zápase s úctou psaný článek prof. Otto Rutrleho k 100. narozeninám prvního prezidenta.

Oficiální ideologie v době komunistické totality po únoru roku 1948 zaujímala vůči Masarykovi a první republice negativní a ostře kritický postoj. Pozitivní připomínání odkazu Masarykovy svobody a demokracie bylo udržováno v exilu a v naší zemi v soukromí a v protitotalitních aktivitách.

V Církvi československé husitské nacházíme již ve starší bohoslužebné knize, tzv. Českém misálu, svátek 28. října, který byl ve svobodnějších časech veřejně slaven. V době totality bylo nežádoucí Masaryka připomínat, přesto se ojediněle v Církvi československé husitské o Masarykovi psalo, jako je toho dokladem článek prof. Miloslava Kaňáka v Kalendáři Blahoslav 1970 nebo kniha od prof. Zdeňka Trtíka o dr. Karlu Farském vydaná v roce 1982. V roce 1988 byla naší církví uspořádána slavnost k výročí republiky v chrámu sv. Mikuláše v Praze a naše církev se zřetelněji k Masarykovi a době první republiky přihlašuje. Duchovní a demokratický odkaz T. G. Masaryka promýšlí zejména teolog prof. Zdeněk Kučera.

Po roce 1989 se začaly opět navracet sochy a pomníky Masaryka na svá původní místa. Začaly opět vycházet jeho spisy a knihy o něm. Byl obnoven Ústav T. G. Masaryka v Praze, který postupně vydává Masarykovo literární dílo, včetně dosud nezveřejněných dopisů.

Naše církev řadu let pořádá březnová setkání v Parlamentu České republiky, která mají jak slavnostní, tak i vzdělávací charakter s pozváním významných odborníků – historiků, filozofů, teologů a dalších. V roce 2010 jsme uspořádali pouť do Lán i další akce, včetně bohoslužby a setkání v Čejkovicích, kde se v domku Masarykova mládí nachází pronajatá modlitebna naší církve. V současnosti potřebuje domek renovaci.

Letošní výročí našeho státu upoutává opět pozornost na tuto osobnost naší novodobé historie. Ukazuje se, že témata, která Masaryk předkládal a promýšlel, jsou znovu aktuální. Ať již je to chápání hodnoty svobody a demokracie, otázka národa a principy humanity (lidskosti), ale i otázky víry a náboženství. Výročí republiky je podnětem znovu se osobností a dílem Masaryka v Církvi československé husitské hlouběji zabývat a promýšlet v současných dějinných a společenských souvislostech.

Tomáš Butta

Patriarcha Tomáš Butta

Oldřich Nováček publikováno: 31.07.2018 12:34 zobrazeno: 1324x