Tvůrce a jeho dílo: Kázání k výročí F. Bílka – Chýnov – září 2012

Texty: Kaz 11,6; 12,13-14; 1 K 3,11-14; J 17,1-4

Sestry a bratři,

         setkáváme se zde v Chýnově, abychom poděkovali Bohu za dílo umělce Františka Bílka. Všechna tři biblická čtení, která k nám dnes zazněla z Písma svatého, se týkají díla. Biblický řecký výraz „ergon“ znamená dílo, práci, skutky, výkon, jednání i výsledek lidské činnosti. Můžeme toto slovo, tento výraz vztáhnout také na umělecké dílo.

         Umění, umělecká tvorba nás upozorňuje na svět, který nás obklopuje. Přibližuje nám jeho detaily a zvláštnosti. Umělecké dílo vyvolává náladu, pocit, silný prožitek. Umělecké dílo hladí i šokuje. Zachycuje pro budoucnost prchavé okamžiky pomíjejícího času ztrácejícího se v minulosti. Prostřednictvím obrazu či plastiky se před námi otevírá skrytý svět fantazie a představivosti umělce. Umění má také ve svém původním určení ještě jeden úkol a poslání. Tím je, že přivádí člověka k Bohu. Nasměrovává nás k duchovnímu, smysly nezachytitelnému světu jako pravoslavná ikona, jako obraz středověkého umělce podle tradovaného vzoru. Toto spojení umění a náboženství, tvorby a víry umělce a Boha je zřejmé u Františka Bílka. Jeho dílo je oknem k věčnosti, mostem k duchovnímu světlu. Je šifrou k tajemství záhad a smyslu jsoucna.

         V samotné tvůrčí činnosti člověka se projevuje svým způsobem tvůrčí schopnost Boží. V Bibli se hovoří především o Božím díle. Ve Starém zákoně v knize Kazatel slyšíme: „Poznal jsem, že  vše, co činí Bůh, zůstává na věky, nic k tomu nelze přidat ani z toho ubrat“ (3,14). Umělec napodobuje dílo Boží – jeho tvary, barvy, prostor. Užívá materiály přírody – dřevo, hlínu, kámen. Tak to také František Bílek chápal, když řekl: „Naše práce jsou jenom třísky.“ Myšlenku díla a materiál dává Bůh. Bílek zvláště rád pracoval se dřevem vyrostlých stromů, „živým“ materiálem. Umělec je odkázán na inspiraci, která přichází jako vánek přinášející vláhu vyprahlé a vyschlé zemi. Bílek byl mužem pozoruhodné duchovní inspirace. Myšlenky, náměty jeho děl, k němu přicházely prostřednictvím snů, vizí, v uměleckém vytržení, osvícení. Tento chýnovský rodák a český umělec byl osloven Bohem, aby vytvořil sochu Krista. Objednatelem tohoto díla nebyl žádný člověk, žádný bohatý mecenáš, dokonce ani tehdejší církev. Objednatelem tohoto díla byl Bůh sám. Řekl umělci: „Vytvoř mi dílo nejvyššího duchovního rozpětí.“ Umělec Boha a jeho hlas uposlechl. Přistoupil ke kameni a začal tesat, začal vyhotovovat Krista na kříži. Umělec tak činil podle míry vlastní výšky a vlastního rozpětí rukou. Vyjádřil tak, že Kristus nese lidství, které je naše. Je to lidství, které je Kristem přijato a s ním spojeno. Ježíš jako Syn člověka, který byl u Otce před věky, který přišel na zem, trpěl a zemřel na kříži a v duchovním těle vystoupil k Otci „Nikdo nevystoupil na nebesa, leč ten, který sestoupil z nebes, Syn člověka,“ čteme v Janově evangeliu, které bylo Bílkovi tak blízké (J 3,13). Dílo Kristovo (J 17,4) vyjádřil umělec dílem svých rukou.

         „Nepolevuj ve svém díle!“  „Nedopřávej svým rukám klidu!“ Tuto výzvu slyšíme ve starozákonní knize Kazatel. Ruce sochaře byly stále při díle, ať již zde v chýnovském ateliéru nebo v ateliéru jeho pražské vily. Žasneme nad tím, co všechno tento umělec během svého života dokázal vytvořit, jaké množství děl velkých rozměrů i drobných náčrtů a kreseb! Bílek byl člověkem nezměrné píle a pracovitosti. Významný představitel moderního  umění 60. let 20. století Andy Warhol řekl: „Žádné dílo mi netrvá déle než pět minut.“ Naproti tomu Bílek trpělivě a dlouhodobě věnoval hodiny, dny, měsíce, roky, určitým tématům - nejznámějšímu zobrazení Krista, ale také dalším námětům – postavě Jana Husa a českým reformátorům.

         Jistě je pozoruhodná kvantita Bílkova díla. Vždyť se pro nás, kteří si myslíme, že mnohé Bílkovy práce již známe, objevují jeho stále nová a nová díla a obrázky. Důležitá u uměleckého díla není kvantita, ale kvalita. Jak dílo umělce obstojí? Jak obstojí před znalci? Jak obstojí před veřejností? Bílkovo dílo bylo pro svou svébytnost v jeho době nepochopené, neuznávané a dokonce některými lidmi odmítané. Ale pohled z vnějšku není směrodatný. Důležitý je pohled Boží. František Bílek to jedinečným způsobem vyjádřil v práci s názvem „Míra“. „Naše skutky měřeny naší měrou – jestě v pokoře čekáme, že je změříš velikostí svou.“ Tato Bílkova práce vystavená nyní v jeho vile v Praze symbolizuje Bílkovo pojetí umělecké tvorby. Sochař odstupuje od své práce. Rozepjaté paže sochaře jsou gestem, jímž se měří hodnota lidské práce. Kristus na kříži před sochařem má rozpjaté paže. Tím je naznačeno, že Bůh změří veškeré lidské dílo. V Knize Kazatel slyšíme: „Veškeré dílo Bůh postaví před soud, i vše, co je utajeno, ať dobré či zlé.“ A v 1. epištole do Korintu se hovoří o díle, které vydrží a které naopak neobstojí. Můžeme vyslovit naději, že Bílkovo dílo v budoucnosti obstojí nejen v čase, ale i ve věčnosti. Obsahuje totiž sdělení a poselství, které není pomíjivé. Jeho dílo je skutkem a svědectvím víry. A tak si položme otázku: Jaké je naše dílo? Jak my obstojíme? Nemáme tak mimořádný dar jako měl František Bílek. Přesto i my jsme voláni k tomu, abychom byli „umělci všedního života“, tvůrci dobra a zvěstovateli Kristova díla. Amen.

Tomáš Butta, patriarcha

Marie Trtíková publikováno: 30.10.2012 03:52 zobrazeno: 2709x