Úvaha k 90. výročí dr. Karla Farského

15.05.2017

Článek do ČZ 24/2017

Výročí nás vedou k větší pozornosti věnované minulým událostem a osobnostem z našich dějin. Výročí, kterým patří náš zájem v Církvi československé husitské, ať již je to 8. leden 1920 nebo výročí patriarchů, učitelů či dalších osobností, ale i náboženských obcí a sborů, jsou příležitostí k sebeuvědomění si své cesty v minulosti od jejího počátku, přítomné situace a hledání směru v budoucnosti. Jedním z takových výročí je 12. červen 1927 – datum úmrtí dr. Karla Farského – modernistického katolického kněze a pozdějšího biskupa – patriarchy Církve československé husitské.

Bratr patriarcha Karel Farský zemřel v budově ústředí v Praze – Dejvicích, kde krátce bydlel a jeho urna s jeho popelem je uložena ve zdejším Husově sboru, Jeho základní kámen poklepával, sledoval jeho stavbu, ale otevření kostela v roce 1928 se již nedožil. Jeho dílo, které předal církvi, je rozsáhlé a všestranné. Tento rozsah Farského práce udivuje vzhledem k času, který mu byl vymezen nejvyšším Pánem života.

Farský byl především kazatelem evangelia, které předával živým svědectvím i v písemné formě postil, článků a publikací. Dokázal pojmenovávat otevřeně i výstižně problémy své doby a stavěl je do světla Kristova evangelia. A to jak problémy tehdejší Římskokatolické církve, tak se odvážně vyjadřoval i k otázkám společenským a polickým své doby. Farský byl člověkem kritickým, někdy byl až velmi ostrým kritikem. Co je důležité, je skutečnost, že u Farského převládá pozitivní tvoření a budování církve nad kritikou. Kdyby „duch kritiky“ byl důvodem vzniku naší církve, tak by to bylo málo a nestačilo by to. Nestačí jen kritizovat to, co je špatné, ale je nezbytné pokusit se o něco dobrého. A to je mnohem obtížnější.

Farský nebyl jen ostrý a otevřený kritik stavu tehdejší Římskokatolické církve inspirující se Ježíšovou kritikou pokrytectví farizeu a zákoníků, ale byl budovatel, „architekt“ nové církve. Tato samostatná nová křesťanská církev vznikla po obtížném a těžkém rozhodování. A byl to právě Karel Farský, kdo podstatnou měrou přispíval a napomáhal obětavostí a úsilím k utváření církve po stránce ideové a prakticky organizační. Ve Farského osobnosti se úžasným způsobem propojilo obojí, myšlenkové schopnosti i prakticko-organizační zdatnost. Co je platné sebelepší propracované učení, nepromítá-li se do konkrétního života v náboženských obcích a neformuje-li víru a smýšlení jednotlivých členů. A na druhé straně nejsou zcela dostačující nejrůznější praktické aktivity, chybí-li jim jasný křesťanský obsah, ideové východisko Církve československé husitské, a mohl by je vykonávat i někdo jiný.

Karel Farský byl velice schopný organizátor. Na dobrou organizaci kladl značný důraz. Upozorňoval, že Ježíš také vytvářel organizaci. Měl dvanáct a toto seskupení mělo svůj cíl v tom, že tak připravoval vůdčí pracovníky. Měl i další spolupracovníky, kteří slovy Farského „zajišťovali nezbytnou práci organizační a propagaci“. V kázání z roku 1923 v Českém zápase číslo 23 vyslovuje poděkování všem aktivním členům nové církve, kteří v náboženských obcích konali nepostradatelné dílo pro život a poslání církve ve společnosti. Je pozoruhodné, jak Farský byl schopen nadchnout množství lidí pro dílo nové církve, vyvolal aktivitu a mnohé činnosti. Jeho víra a svědectví silně působily na současníky, kteří v něm rozpoznávali autentického Kristova svědka a služebníka.

Farský žil v jiné době a situaci, než žijeme my. Farský ve své době s odvahou hledal cestu, jak přiblížit evangelium Ježíše Krista lidem své doby. Tento úkol máme i my, kteří konáme službu v Církvi československé husitské a věříme v její poslání, které od Boha přijala. Ať dokážeme jako církev i jednotlivci i v této době zůstat věrni Ježíši Krista a hlásáme a šíříme jeho evangelium, ať je již to někomu vhod či nevhod (2 Tm 4,2), jak o to usiloval horlivě a trpělivě i Karel Farský, náš bratr a Kristův služebník.

Tomáš Butta

patriarcha

Tomáš Butta, patriarcha

Oldřich Nováček publikováno: 01.06.2017 03:37 zobrazeno: 1494x